Západní média přirozeně mohutně komentují víkendový pokus o puč v Rusku a kromě obvyklého nadšení, co že se v Rusku stalo a jak je Rusko oslabeno, se objevily i velmi přemýšlivé reakce, které nelze bohudík brát na lehkou váhu.
- 1) Snad největším otazníkem nad pučem, který jak rychle přišel, tak zase odešel, je fakt, že podle amerických časopisů The New York Times a The Washington Post je, že americké tajné služby a tedy i Biden a spol o chystaném puči věděli již od 23. června, ale podle nich o něm věděl i prezident Putin a přesto vůbec nezasáhl. Mějme tuto informaci na paměti a můžeme o ní přemýšlet.
- 2) Prigožin během tažení na Moskvu Putinovi volal, tedy již po Putinově bojovném projevu, ale ten odmítl telefonát přijmout. Zvláštní. Na Moskvu se žene vysoce schopná ozbrojená skvadra a hlava státu nebere svému mnoho let známému telefon, zejména v situaci, kdy by údajně měl být ohrožen nejen on samotný a celý stát.
- 3) Jediný známý telefonát Putina z odpoledních hodin byl určen prezidentu Lukašenkovi a vcelku je jasné, o čem se bavili. A to, o čem se domluvili, bylo následně realizováno uspokojivě a hladce během několika hodin.
- 4) Jak bylo americkým tajným službám stále jasnější, že Prigožin mobilizuje své jednotky uvnitř Ruska, očekávalo se, že jeho pochod narazí na mnohem větší odpor a bude mnohem krvavější, uvedla CNN s odkazem na zdroje. Jeden z úředníků také řekl, že ho „překvapila rychlost dosažení dohody, kterou zprostředkovalo Bělorusko“.
- 5) Londýnský tisk je ovšem navíc velice znepokojen přesunem Jevgenije Prigožina do Běloruska, protože takový krok vytváří rizika pro severní skupinu ozbrojených sil Ukrajiny a opět staví Kyjev do zóny vojenských rizik.
- 6) V jiném článku The New York Times ne bez lítosti uvádí: Ukrajina nedokázala využít Prigožinovu vzpouru na bojišti. Očekávalo se, že se Ukrajina nepochybně pokusí využít chaosu způsobeného Prigožinem. Ale Prigožinův pochod zároveň nevedl k tomu, že by v pátek nebo sobotu nějaké ruské jednotky opustily své pozice na jižní nebo východní Ukrajině, aby se dostaly k obraně Moskvy, uvedli američtí představitelé. Když se drama rozvinulo, ve válce nedošlo k žádnému klidu: ruské jednotky v sobotu před úsvitem vypálily na Ukrajinu více než 50 raket.
- 7) Zatímco naši pětikoaliční trotlové jako Rakušan, Černochová či Lipavský se zesměšňují svými výroky, jako že Rusko je obr na hliněných nohou, že vypukla občanská válka, nebo u Lipavského, že si přiravuje dovolenou na Krymu, v Británii pak naopak realisticky zvažují, když tvrdí, jak už jsem uvedl, zda ve skutečnosti přesun Prigožina do Běloruska naplánoval Kreml možná s cílem očistit vysoce postavené úředníky, ale také otestovat loajalitu armády a dalších úředníků, řekl analytik Michael Bochurkiwa podle Sky News. A dodal: Nedovedu si představit, jak pan Prigožin odjíždí při západu Slunce na traktoru do Běloruska nebo tam kope brambory. Všechno to skončilo příliš rychle a podle mého názoru příliš úhledně. Prigožin velí síle, která početně převyšuje některé země střední velikosti v Evropě. Hranice s Běloruskem je velmi propustná – stále může být použita pro další úder proti Ukrajině a s Prigožinem a jeho taktikou je to docela smrtící.
Podobný názor sdílí i bývalý náčelník generálního štábu britské armády generál Richard Dannat:
Skutečnost, že odejde do Běloruska, je znepokojující. Pokud kolem sebe udrží bojeschopné síly, pak představuje hrozbu pro ukrajinské křídlo nejblíže Kyjevu. Je docela možné, že Rusko používá Wagnerovce k dobytí Kyjeva.
Ať tak či onak, Putin rozhodně nejedná jako někdo, kdo je zahnán do kouta. Asi lze brát úvahy Britů, že chtěl mít Prigožina v Bělorusku, kde může plnit pro Rusko další strategické úlohy, zejména, když se běloruská armáda nedává zlomit k zapojení do bitev proti Ukrajině.
V každém případě nemusí jít o oslabení, ale spíše o posílení Putina. Putin je velký hráč a rozhodně se nechová, jako by prohrál.