Karel Petřík: Je cílem škol idiocie?

Jestli budou naši učitelé potřebovat drahé přístroje k tomu, aby jim řekli, že je třeba ve třídě vyvětrat – pak by možná neměli vůbec učit.

Nové normy pro školy skutečně takové zařízení v nových budovách vyžadují. Ve starých postačí úpravy, které mají prý primárně sloužit k ochraně zdraví dětí. Například společné záchody, kde bude možné si také umýt ruce nebo se tam napít vody. Ve třídách umyvadla nebudou. Tento trend přibližování se nebinárnímu světu je pro naše školství patrně prioritní, neboť počet dětí, které mají problém se svou sexuální identitou, díky tomu utěšeně roste. Nevím, proč naše školství pomáhá podporou a různými akcemi v probouzení těchto pochybností. Chystají snad školy soutěžení ve vědomostech nahradit soutěží o to, která bude mít víc pohlavně přeoperovaných studentů??? Když do ohně přikládáme jedno polínko za druhým, oheň prostě sílí.

Mám čím dál větší pocit, že naše školství rezignovalo na úroveň vzdělání. Vyrábí generaci málo vzdělaných školáků a studentů ovládaných mobilem určujícím pro ně světové trendy, světové hodnoty a cíle. Tato droga trvalého spojení s celým světem jim postupně nahradí skutečný svět, skutečné partnery a přátele i přírodu. Menšina, která tomu nepodlehne, nebude mít žádný vliv na řízení společnosti, protože ji dálkově ovládaná většina ve volbách vždy přehlasuje ve prospěch světové, trendy ovládající moci. Už dnes to tak funguje, a to ještě nevymřela generace, která zažila ve školách dobu politické masáže, jednomyslnosti a budování všeobecného štěstí. Od malička do nás cpali internacionalismus všechny stupně školství – a my dnes většinou mlčíme! Copak nám nedochází, že opakující se doba je mnohem nebezpečnější právě pro svou uměle vytvořenou závislost. Kolik studentů ji dokáže zvládnout?

Naše společnost je nemocná. Válku chce ukončit navýšením dodávek zbraní. Svobodu těla a ducha chce vyměnit za bezpečí a poslušnost. Poznání nahradit konzumem obrovského množství vybraných informací, ne k vybírání a přemýšlení, ale k uvěření.
 
Naše společnost je nemocná, možná víc než kdy jindy. My co jsme tou nemoci prošli, nemůžeme jen přihlížet – a mlčet!

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *