Skončil summit NATO ve Vilniusu a Ukrajina je nespokojená. Zelenskij nedosáhl toho, čeho chtěl. Ale na tom summitu se nemluvilo jenom o Ukrajině, jednalo se i o něčem jiném.
Vypadá to tak, alespoň podle prvních informací, že mnohem zajímavější pro ostatní svět, ale i ten evropský svět, je usnesení nebo dohoda o tom, že Severoatlantický pakt se bude dále rozšiřovat, bude zvětšovat pole své působnosti mimo Severní Atlantik, mimo Evropu, mimo evropskou část Ruské federace, a že se zajímá, a nebo že se bude zajímat, o poměry ekonomické i politické v Čínské lidové republice, kontinentální Číně. To všechno je skryto za jednou větou o aktivitách v indo-pacifické oblasti.
To je termín, který použil prezident Biden ve své nástupnické řeči, kterým téměř šokoval evropský a neevropský svět, protože to bylo vnímáno jako oživení jakéhosi starého zájmu takzvaného Západu o oblasti v jižní a jihovýchodní Asii, na Dálném východě, v Polynésii. A vlastně i c celé oblasti tzv. Jižních moří, zasahující až někam po Austrálii a Nový Zéland. To je rozlohou polovina Zeměkoule a hlavně je to „novum“ v americké zahraniční politice a tentokrát i v politice Severoatlantického paktu.
Proti komu chce NATO útočit?
Co chce dělat Severoatlantický pakt, jak se bránit rozpínavosti Indie nebo Číny nebo států Jihovýchodní Asie? To se můžeme jenom dohadovat, ale je to pro tyto země, kterých se to týká, docela vážné upozornění, že evropský kolonialismus dnes v podobě euroamerického kolonialismu, koloniálního výboje není mrtev a ani zapomenut. Skrývání se za agresivní ekonomickou politiku Číny je jenom hledáním si výmluv a určitě v zemích integrovaných v ASEAN, tedy v zemích Jihovýchodní Asie, APEC neboli také v jižní Asii a na Dálném východu, to vyvolá zájem, který možná překvapí náčelníky a generály v NATO, jak je toto téma stále ještě citlivé.