Agentura pro výzkum veřejného mínění STEM, uskutečnila na konci května průzkum, kterým vlastně zjišťovala, zda a do jaké míry se Češi bojí chudoby, respektive, do jaké míry se obávají neúnosného snížení své životní úrovně.
58 % lidí se obává svého propadu do chudoby anebo neúnosného snížení životní úrovně, a to zejména v závislosti na vysokých tempech růstu plynu, elektřiny, pohonných hmot. Sice to z doprovodné zprávy STEM z číselných výsledků průzkumu přímo nevyplývá, ale nejde přeci jen o růst cen v těchto třech položkách, ale inflační růst především v oblasti potravinářského zboží.
STEM došel k závěru, že míra obav z propadu do chudoby závisí na příjmové, a i když se zpráva takto nevyjadřuje, řekl bych na celkové finanční úrovni domácností. Tím mám na mysli např., zda domácnost má a v jaké míře vlastní majetek. Dobře zajištěné osoby se obávají chudoby jen v 25 % případů. Naopak téměř všichni lidé (90 %), kteří nemají dobré finanční zajištění, se obávají propadu do chudoby.
Šetřit musí 78 % z více než tisíce dotázaných respondentů. Z dobře zajištěných osob šetří 44 %. Pokud jde o průměrně zajištěné osoby, tak z těch šetří 79 % a z osob nezajištěných opět skoro všichni (95 %).
81 % respondentů se domnívá, že se vláda o boj proti hrozící chudobě a o propad životní úrovně občanů nestará dostatečně. Toto si myslí 70 % respondentů, kteří jsou dobře zajištění, 81 % těch, kteří jsou průměrně zajištěni a 96 % občanů s horším finančním zajištěním.
Průzkum, který provedl STEM, je v mnoha směrech zajímavý, i když podle mého názoru nejde na dřeň problému. Ještě zajímavější by totiž bylo, kdyby jednotlivé osoby v průzkumu sdělily, jaké mají finanční rezervy. Kolik osob má finanční rezervy na tři a více měsíců, kolik na maximálně dva měsíce, kolik respondentů na jeden měsíc a kolik respondentů žije úplně bez finančních rezerv, v zásadě od výplaty k výplatě nebo od důchodu k důchodu.
Nicméně i takto k vládě šetrně provedený průzkum STEM ukazuje, že situace ve společnosti je vážná. Zhruba jen pětina společnosti nepociťuje v důsledku inflačních tlaků v posledním roce a půl větší problémy. Ti příjmově nejsilnější, alespoň část z nich, šetří, což kvantitativně nemůže být vyjádřeno. Náhradní díly na Porsche opravdu zdražily…. A to mnoho nevypovídá o zhoršující se finanční situaci lidí z vysokopříjmových skupin. Naopak, členitá střední třída a lidé z nízkopříjmových skupin trpí vysokou inflací a zdrcující většina z nich viní za problémy, do kterých se dostali – a já si myslím, že zcela oprávněně – nedostatečně se starající vládu.
V řadě svých předchozích článků jsem napsal, že za minulý a tento rok v souhrnu poklesne reálná průměrná mzda či důchody občanů nejspíše o čtvrtinu a nejlépe pak „jen“ o jednu pětinu. Jak se zdá, také jásot vlády o poklesu inflace pod 10 % za minulý měsíc byl poněkud předčasný. Podle metodiky EU zůstává meziroční růst cen u nás za měsíc červen i nadále velmi vysoký: 11,2 %.
Dovoluji si tvrdit, že od měnové reformy v roce 1953 Češi nikdy nebyli (pokud odmyslím poměrně krátké období transformačního skoku počátkem 90. let) po desetiletí podrobeni tak silnému tlaku na pokles reálných výdělků či důchodů, jehož výsledkem je razantní pokles životní úrovně širokých vrstev českého obyvatelstva.