Prezident Trump se žádného porušení zákona nedopustil. A obvinění proti němu, vznesená zkorumpovanými demokratickými kandidáty, mají jediný účel: odstavit z volebního klání kandidáta, o kterém se ví, že má největší šanci příští prezidentské volby vyhrát.
Kdyby totiž Demokraté Trumpa za vítězného kandidáta nepovažovali, nikdy by své zkorumpované ledví falešnými obviněními světu nepředvedli. Velká část z těchto obvinění je založena na výkladech či prosazování práva, jež až dosud nebyly u žádného jiného soudu projednávány, nezahrneme-li ovšem do tohoto počtu Stalinovy očistné procesy z třicátých let minulého století.
Hned z počátku si uvědomme, že tři ze čtyř obvinění a z části i obvinění čtvrté jsou obvinění proti Trumpovi z doby, kdy vykonával svůj prezidentský úřad. A přidejme k tomu tvrzení Demokratů, že prezident Trump v tomto svém prezidentském období spáchal zločiny, které by mohly být náplní nikoli jen jednoho, ale hned čtyř samostatných soudů.
Zeptejte se sami sebe, jak je něco takového pravděpodobné. A vzpomeňte si přitom na válku ve Vietnamu, na Tonkinský záliv, na bombardování Kambodže a Laosu, na Manningovo odhalení amerických válečných zločinů atd, atd. Všechny tyto zločiny nikdy nevedly k obvinění odpovědných představitelů administrativy, ale obviněn byl Manning. A to za to, že na uvedené zločiny upozornil. Takže: ve washingtonské justici nejsou obviněni ti, kteří zločiny páchají, ale ti, kteří tyto zločiny odhalují.
Kauzu Trumpovu načněme falešným obviněním, že zadržoval některé z dokumentů národní bezpečnosti. Prezidenti a prezidentem jmenovaní úředníci mají povoleno skladovat kopie těchto dokumentů ve svých úřadovnách. Nu a mezi mnoha krabicemi těchto dokumentů zabalených pro potřebu Trumpa, bylo objeveno údajně též 31 dokumentů označených jako dokumenty tajné. No a na základě jejich nálezu se jakési nule na ministerstvu spravedlnosti, jménem Jack Smith, podařilo vytvořit 37 obvinění z těžkého zločinu proti Trumpovi. Ani jedno z těchto obvinění nemá oporu v zákoně a nikdo nikdy nebyl z tak zjevně falešných důvodů obviněn.
Ale Demokraté vědí, že vlastní média i právnické fakulty a též vládnoucí třídu, které definují, co je ještě přijatelné a co už nikoliv, a jediné, o co jim jde, je zbavit se Trumpa. A tak každá lež, která pomůže odstranit hrozbu pro korupční panující establishment, je přípustná. 37 obvinění z těžkých zločinů neobsahuje sice žádný důkaz, že Trump věděl, co v krabicích je, za předpokladu, že tam původně vůbec něco bylo, a jde tedy o tvrzení proti tvrzení. Po zabavení krabic se do nich totiž dalo přece přibalit cokoliv. A proč by měl někdo věřit FBI poté, co z jejích kanceláří vzešlo tolik lží a skandálů? Nu a Jack Smith? Ten podal trestní oznámení nezaložené na ničem jiném, než na tvrzení Jacka Smitha, že on, a nikoli prezident Trump či federální soudce, ví, jaké dokumenty má prezident právo uchovávat. Nu a pokud jde o mravní integritu tohoto člověka, uvedu titulek dnešních ranních novin: „Tým speciálního právního zástupce Jacka Smitha se ve své kauze proti bývalému prezidentovi Trumpovi překvapivě přiznal, když v novém soudním podání potvrdil, že právnímu týmu prezidenta Trumpa nepředal veškeré důkazy, jak vyžaduje zákon, a nepravdivě tvrdil, že tak učinil.“
Jinými slovy: Jack Smith lže. Tak proč by mu měl v této kauze někdo věřit?
Pokud soudnímu jednání proti Trumpovi rozumím, jedním z obvinění vzneseným Jackem Smithem též je, že Trump porušil zákon tím, že nechal právníka bez bezpečnostní prověrky prohledat krabice s dokumenty, zda se v nich nenachází údajný „pašovaný materiál“.
Tolik tedy k obviněním Trumpa z porušení národní bezpečnosti, která všechna považuji za totálně nesmyslná.
Dalším falešným udáním Jacka Smitha je, že zpochybněním řádného průběu voleb a jejich označením za volby ukradené, se prezident Trump zapojil do spiknutí s cílem „narušit a zmařit sčítání hlasů“.
Zamysleme se. Trump přece není obviněn z toho, že sčítání hlasů, čili volby narušil a zmařil, protože on ty volby prohrál a byl v úřadě vystřídán Bidenem, ale že sčítání hlasů zkritizoval. A víte, co to znamená? To znamená, že jestliže se kandidát postaví volebním nesrovnalostem – a kolik jich v těchto ukradených volbách bylo – je vinen ze spiknutí vedeného s cílem zvrátit výsledek voleb.
Údajné „povstání“ ze 6. ledna bylo dílem federálních agentů v hlavním městě, zatímco Trump a jeho příznivci byli více než míli vzdáleni, a to u Washingtonova památníku, kde Trump právě hovořil.
Takže jedině až do dřeně zkorumpované ministerstvo spravedlnosti (sic), dokázalo vytvořit povstání z policejního doprovodu několika neozbrojených lidí u Kapitolu. Existují jasné důkazy o tom, že federální agenti a policisté ve snaze vytvořit násilnou scénu vyprovokovali několik přítomných demonstrantů k neukázněným činům, které presstituky pohotově proměnily v „povstání“.
Trump je tedy obviněn z 37 trestných činů, což je převelice vysoké číslo, kterého bylo dosaženo tak, že se do něj zahrnuly i banality, které nikde jinde trestnými činy nejsou. Cílem tohoto počínání je vytvořit v mysli veřejnosti mínění, že Trump musí být čímsi vinen, protože tam, kde je tolik kouře, tam musí být i velký oheň. V americkém systému, v němž jsou média totálně zaujatá proti Trumpovi, je snadné vytvořit kouř – a Trumpova obvinění se výhradně jen z kouře též skládají.
A to, že se takováto falešná obvinění mohou šířit, je důkazem, že v USA se zákony používají jako zbraň. Stejně jako dolar a stejně jako média.
Mnoho lidí nemá Trumpa rádo z osobních pohnutek, či proto, že je média dokázala proti Trumpovi indokrinovat. Avšak jakmile nevina nebo vina začne záviset na lidských emocích, je právní stát mrtvý. A to je přesně to, nač Trumpova obvinění ukazují.
ZDROJ
(překlad Mgr. Lubomír Man)