V poslední době se množí zprávy že Ukrajina prohrává, že do podzimu není šance, aby prorazila ruskou obranu na Ukrajině.
Korunu tomu všemu nasadil šéf kanceláře Jense Stoltenberga Stian Jenssen, který prohlásil, před norskými a snad i jinými novináři, že Ukrajina se bude možná dělit.
Americký ministr zahraničí Antony Blinken a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg
Víte, ono je to snad dáno tím, že zprávy o událostech na frontě jsou překrývány takovým balastem a upovídaností komentátorů, že se člověk vlastně nemůže dozvědět, jaký je skutečný stav věcí. Není to nic mimořádného, tak to bývá za každé války, ale tentokrát se zdá, že propaganda ukrajinské protiofenzívy byla tak násilná, že se od ní očekávaly zázraky, a když se to nějakým způsobem zadrhlo a zpomalilo, tak jsou lidi překvapení (tím myslím i odbornou veřejnost), proč se tak stalo.
Problém je ale také v tom, že už nejde jenom o stav na bojištích, ale také o to, jak se o tom všem referuje. V referátech a komentářích pak hraje roli každé slovo, každé nevhodné slovo, a to je příklad toho prohlášení, které z ničeho nic Stoltenbergův „úředník“ učinil. Pro nás jako kdyby z ničeho nic, ale učinila to přece jenom ve strukturách NATO vysoce postavená osobnost. On vlastně jen naznačoval, že by Ukrajina mohla být rozdělena, a to v podstatě podle starodávného německého plánu z roku 1941.
Dělení Ukrajiny: Podle jakého vzoru?
Připojení západní části dnešní Ukrajiny mělo být ke Generálnímu gouvernementu za druhé světové války, její jihovýchodní část mohla být něčím, jak byl tento prostor v německé vojenské hantýrce, „prostorem“ ovládaným německou armádou, doslova pod její kontrolou, a uprostřed zůstával tzv. Říšský komisariát, nebo Německý komisariát. Tím pádem měla být Ukrajina rozdělena na tři od sebe oddělené části. Přitom je to dnes vlastně nesmysl, protože jakmile se pohne hranicemi Ukrajiny, tak samozřejmě půjde také nejen o hranice ukrajinsko-polské, ale i o ukrajinsko-maďarské, ukrajinsko-rumunské… A to je píchnutí do vosího hnízda, které okamžitě má svoji odezvu.
Okamžitě po reakci ukrajinské vlády změnil ta slova v prohlášení a prohlásil o něm, že to bylo nejasně formulované. Ale to pro všechny pozorovatele, nejenom politiky na východě, ale i na západě, i na severu, na jihu, znamená, že se hledá nějaký způsob, jak zakrýt to, že už byla do prostoru mediálního vypuštěna nějaká zmínka o změně hranic a dělení Ukrajiny. A jakmile se o tom začne mluvit, tak tam je nekonečné množství příkladů, které by se mohly používat, nejenom tento z německé politické hantýrky z roku 1941, ale i z dějin, dávných dějin a tam pomalu dojdeme až do rusko-švédských válek nebo do třetího dělení Polska.
Asi proto, okamžitě po reakci současné ukrajinské vlády, změnil vysoký úřad NATO svá slova a prohlásil o svém textu, že to vše bylo jen nejasně a nepřesně formulované. Ale to pro všechny pozorovatele, nejenom politiky na východě, ale i na západě, severu a jihu, znamená, že se hledá způsob, jak zakrýt to, že už byla do mediálního prostoru vypuštěna jakási zmínka o změně hranic a případném dělení Ukrajiny.
Ale jakmile se o něčem podobném začne mluvit, tak se objeví nekonečné množství variant, které by se mohly používat třeba i na úrovni diplomatické. Nemusel by to být jen tento model z německé politické hantýrky na podzim 1941, ale i z dějin, dávných dějin, až pomalu dojdeme do rusko-švédských válek nebo třetího dělení Polska.
Ale je to nejenom nešťastné, jak říká ten vysoce postavený důstojník, ale až pobuřující pro jednu nebo dokonce i druhou stranu. A pro nás – nezapomínejme, že když politik, nebo i vojenský politik, řekne ano, tak to znamená „snad“, a když řekne snad, že to znamená „ne“. S jazykem politiky a vojenských zpravodajů musíme zacházet velmi opatrně, abychom se nezmýlili v tom, co je za těmito nešťastnými slovy, nebo prázdnými slovy, opravdu skryto.