Připouštějí to dnes všechna významná západní média. A také jinak velmi ostrý náčelník generálního štábu Armády ČR nyní mluví o tom, že bychom neměli zaměňovat přání za realitu.
Úmyslně jsem jako zdroje tohoto článku nepoužil žádnou informaci z tzv. prokremelských médií, ale především z liberálních novin z východního pobřeží Spojených států i americké televize CNN.
Domnívám se, že riskantní cesta protiofenzívy, po které se vydalo ukrajinské vedení státu a armády na více než tisíc kilometrů dlouhé frontě na východě a jihu Ukrajiny, byla do značné míry vyvolána nereálnými očekáváními Západu v této válce.
Prostě po dodávkách modernějších západních zbraní v posledních měsících, očekávaly politické elity Západu rychlé prolomení ruských obranných linií a vojenské vítězství Ukrajiny. Ta konkrétní představa, co je vlastně vítězství, nebyla vesměs formulována. Na počátku konfliktu se zdálo, že Rusku mohou být vnuceny takové podmínky mírového ujednání, které budou odpovídat de facto jeho bezpodmínečné kapitulaci.
Nyní už se evropská a tedy i česká mainstreamová média nehemží informacemi o neschopnosti ruské armády a jejích velitelů. Ale jaksi samozřejmě se očekávalo, že se ruská obrana na jihu a východě Ukrajiny zhroutí. Západ zjevně přecenil potenciál ukrajinských vojenských sil. Ty nemohou dosáhnout na více než 1000 km dlouhé frontě alespoň na jednom či dvou místech významného početního přečíslení ruských vojsk. Každý manévr jednotek, tedy přesuny vojsk na jedno místo jsou v době, kdy je v možnostech protivníka sledovat pohyby druhé strany prostřednictvím satelitů či dronů. A protivník tak může na větší seskupení vojsk, které může znamenat vlastně přípravu k útoku, okamžitě reagovat masivní dělostřeleckou palbou či raketovými údery. Země Západu sice poslaly na Ukrajinu modernější zbraně (mám v tuto chvíli na mysli tanky Leopard a Abrams), ale ty se v prvních dnech a týdnech protiofenzivy utopily v minových polích, kde byly vystaveny intenzivní dělostřelecké palbě ruských vojsk.
Odhady ztrát techniky za první dva měsíce protiofenzívy dosahují téměř třetiny Západem v poslední době dodaných zbraní. Podle americké CNN ani přeškolování a přeměna ukrajinské armády na mechanizované bojové síly podle zásad NATO, neprobíhá rychle. Ukrajinští důstojníci, kteří se účastní výcviku vedeného západními, především americkými instruktory, se nechávají slyšet, že tento druh výcviku snad byl užitečný v Afghánistánu nebo Iráku, proti ruské armádě je ale neúčinný. Podle CNN ukrajinská armáda utrpěla v bojích v prvních dvou měsících (uvádím doslova) podle CNN „ohromující ztráty“.
Rusové mají na jihu a východě Ukrajiny vždy několik propracovaných linií obrany, před kterými byly položeny desítky tisíc min. V rámci vícevrstvých obranných linií byla Rusy vybudována také mnohasetkilometrová síť zákopů. Podle západních komentátorů neprolomila ukrajinská armáda ještě ani první linii ruské obrany. Prostě zatím to na vítězství nevypadá. A na absolutní vítězství, vyjádřené bezpodmínečnou kapitulací Ruska už vůbec ne.
Tento obraz války na Ukrajině, která de facto uvízla na mrtvém bodě, nedokážou zřejmě změnit ani další dodávky zbraní ze Západu.
Zatímní pomoc Západu byla obří. Americká vojenská pomoc Ukrajině již přesáhla sumu 43 mld. dolarů. Německá pomoc dosahuje hodnoty 8 mld. eur. Z Česka podle oficiálně vyčíslených údajů byla odeslána pomoc Ukrajině za cca 45 mld. Kč. A zřejmě ne všechna odeslaná pomoc z Česka byla zaevidována.
Zřejmé je, že ukrajinští vojáci jsou stateční. Možná se projevuje jen jejich určitá nezkušenost, pokud jde o nové rekruty v bojových jednotkách, jež byly cvičeny na Západě. Důvodem chabých výsledků protiofenzivy nejsou ani malé dodávky zbraní ze Západu, ale prostě to, že ruská armáda zvolila dobrý koncept obrany, má účinné zbraně i motivované vojáky a bojem již poučené velitele. Čím dříve si to Západ uvědomí, tím lépe pro Západ i Ukrajinu.
Na Ukrajině zbytečně umírají další lidé, tisíce vojáků a také civilisté. Jsou ničeny obrovské materiální hodnoty státu. Na druhé straně ani jedenáct kol ekonomických a dalších sankcí vůči Rusku nemělo žádný zvláštní přínos, pokud jde o oslabení Ruska a jeho vůli vést – z jeho pohledu – tuto lokální válku.
A tak se nutně vkrádá otázka, kterou si v roce 1812 nepoložil ani Napoleon a v roce 1941 ani Hitler, když napadli Rusko. Hitler dokonce hovořil o tom, že stačí jen kopnout do dveří a celá ta stavba Ruska se zřítí. Ale nestalo se tak. Ale tuto otázku bychom si měli věcně položit my:
Je možné porazit zemi, která disponuje prakticky vším možným nerostným a jiným bohatstvím? Počínaje plynem, ropou, průmyslovými kovy a konče zemědělskými produkty. Přitom je Rusko také zemí, která má účinné zbraňové systémy. A nezapomeňme také na to nejdůležitější, že Rusko disponuje největším počtem raket s jadernými náložemi na světě.
Na nedávném setkání při hledání mírového řešení v Džiddě ukrajinská delegace podle listu The Wall Street Journal poprvé připustila, že je připravena zahájit mírová jednání i v situaci, kdy Rusko nevyklidí ve válce získaná území. V takové situaci by Západ měl hledat východisko v mírovém jednání s Ruskem. Měl by to teď být hlavním úkolem představitelů Evropské unie.
Je třeba se podívat pravdě do očí a zbavit se fantaskní představy o bezpodmínečné kapitulaci Ruska. Rusko neopustí ani Krym, ani ruskojazyčné východní a jižní části Ukrajiny. Je to pro něj otázka života a smrti.
Nalhávat si, že na nedávném, již zmíněném shromáždění cca 40 zemí v Džiddě došlo k nějakému průlomu ve prospěch Ukrajiny, nemá smysl. Ani Čína, ani Indie nezměnily svůj názor na konflikt. Jsou příliš úzce spjaty s Ruskem v rámci sdružení zemí BRICS a tak lze těžko očekávat, že by podpořily nějaké návrhy, které budou v rozporu se základními národními zájmy Ruska.
Válka vytvořila ve východní Evropě novou realitu. Je nezodpovědné strašit tím, že Rusko má zálusk na další územní zábory ve východní a střední Evropě. Nepodceňujme Putina a další ruské lídry, oni vědí, že na takovou operaci prostě nemají sílu, i kdyby ji chtěli provést.
Nedávno zveřejněná čísla o údajných vojenských výdajích Ruska za minulý rok, které prý činí 2 bilióny korun (tedy cca 90 mld. dolarů), nikoho trochu zasvěcenějšího nemohou vyvést z míry. Jen americké vojenské výdaje v běžném roce jsou totiž desetkrát vyšší.
A poté, co Německo začne plnit závazek, dávat na obranu 2 % vytvořeného HDP v běžném roce, bude mít vyšší vojenské výdaje nežli Rusko. Tedy potenciál Ruska nechci ani podceňovat, ale nelze ho ani přeceňovat. Tedy, pokud nejde o účelové strašení na podporu zájmů zbrojařských firem.