Osobní poznámky k výročí 17. listopadu
Byl jsem jeden z těch, kteří kritizovali problémy ekonomiky, která svou efektivností zaostávala za průmyslově vyspělými zeměmi. Východiskem byl vědeckotechnický pokrok.
Jeho využívání bylo vnitřní věcí komunistické strany a socialistického státu, stanovených směrů, odvahy a schopnosti odpovědných činitelů, důsledné kontroly a vyhodnocování. To bylo třeba řešit pojetím a rozvojem demokratického socialismu. Tato potřeba nespočívala vůbec v nutnosti státního převratu a hloupého volání po vstupu do Evropy od generace a různých činitelů, kteří nepoznali skutečný život.
V Evropě jsme vždy byli a zaujímali v ní významného místo i v době socialismu. Mohl bych uvádět stovky příkladů i faktů, které vypovídaly, že západní kapitalistický svět se bál našich úspěchů. Bál se všech sociálních vymožeností a masové účasti občanů naší vlasti na správě státu. Náš lid byl přesvědčený, že to byl jejich národní stát, kterému věrně a úspěšně sloužili. V podvědomí jsme se řídili i zásadami T.G. Masaryka, které formuloval, mimo jiné, ve své publikaci České myšlení. Upozorňoval, čím jako národ kulturně žijeme, co chceme a v co doufáme.
Josef Dobrovský byl český kněz, filolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky.
Byly to hodnoty, které naše národní společenství dlouhodobě integrovalo, motivovalo, inspirovalo. Byla to filosofie našich dějin, zbavená špinavých věcí, lstivých, zlověstných intrik, kombinací a záludností. Tyto hodnoty náš národ jazykově, literárně, vědecky, umělecky i pracovně obrozovaly. Nabádaly, aby náš národ se hlásil k buditelům jako byl Dobrovský, Kollár, Šafařík, Komenský a další. Úsilí obrozenců zdůrazňovalo význam husitství, potřebu svobody, úsudku a svědomí lidu, směřovalo k ideálům francouzské revoluce, k přirozenému právu, k demokracii a humanitě, oceňovalo pokrok, lidskost a lidovost, ale také potřebu vhodné ekonomické propojenosti národů. Tato filosofie odmítala jakákoliv privilegia a výsady majetkové či rodové, směřovala k zušlechťování vlastního českého národa. Tyto ideje se staly i předmětem ideálů a rozvoje socialismu.
Na to zapomínali ti, kteří naváděli k nepochopitelným činům na Národní třídě 17. listopadu 1989 a vedli útoky proti komunistické straně, proti spravedlnosti, ke státnímu převratu. Za vším byly i osobní zájmy některých vysoce postavených politiků, kteří chtěli využít společenské dění pro své zájmy. Jim zřejmě nešlo o dobro národa, ale o svoje postavení a o moc. Zapomněli, že historie nebyla nikdy věcí jednoho muže, ale věcí celého národa. Ale oni svou propagandou národ oklamali, zneužili, a dokonale využili proti slovanství, proti přátelství s Ruskou federací, rozbili společnost a obnovili třídnost. Nás, rodiče, učitelé, společenství bydliště, vedli v duchu lásky k rodině, k řeči a k písním o rodné zemi, k její přírodě, k historii, k úctě národů okolního světa, ke vzdělanosti vůbec.
Ti borci z Národní třídy a další, 17. listopadu 1989, spolu se zahraničními bezpečnostními centrálami, navodili atmosféru odnárodnění a odmítání lásky k vlasti, člověka k člověku. Rozkradením a přerozdělením majetku lidu vytvořili rychle třídu boháčů, a aby odstranili vliv lidu spojili práci s touto vrstvou a s byznysem, kulturu s vulgární zábavou. Naše národní tradice byly zničeny západními agresory, kolaboranty a zrádci národa. Ti začali pěstovat odpor k socialismu i k masarykovským ideálům. Nová společenská elita začala pěstovat příznivý vztah k fašismu, k Západu, začala špinit vlastní národ a jeho úspěchy v socialismu.
S jakou věrností a důvěrou může prostý lid Čech, Moravy a Slezska, chápat či dokonce podporovat, politiku současných mocných a těch, kteří vše v listopadu 1989 připravili? Ti připravili národní katastrofu. Pisatelé, pomlouvající komunisty, dlouholetou sbírkou různých problémů, očerňuji bezostyšně 40 let budování socialismu, úspěchů lidu, ale zapomínají uvést 40 let kruté studené války, blokaci nové techniky Západem a trvalé podkopávání cesty k socialismu. Dávají zelenou odpudivým názorům vůči úspěchům socialismu, lásce k vlasti, zesměšňují a tvrdí, že jde o přežitek, který nemá v novodobé historii místo. Zdá se, že touží znovu po praktikách velkoněmecké říše či po Rakousko-Uhersku.
Lidskost a lidovost tvrdě odmítají. Obdivují ale obnovu šlechtických a církevních privilegií, vrací zámky a majetky, pomalu, ale cíleně se snaží zveřejňovat práci a lásky vůdce A. Hitlera. Kult neoliberalismu, mamonu a moci se rozvijí a bohužel i s podporou některých také komunistů, kteří píší teze jak v takovém prostředí žít a pracovat. Krize vlastenectví se prohlubuje a narůstá, rozvijí se neoliberalismus. Propagátoři nepřipouští, že liberalismus ve své podstatě ohrožuje samu ideu spravedlnosti a lidskosti a je cizí našim národním zvyklostem, socialistickým ideálům vůbec. Vědomě zapomínají na Lipany, na Bílou horu, na Mnichov 1938, na úpadek demokracie a svobody, na ztráty životních potřeb člověka a jeho zájmů.
Prof. PhDr. Tomáš Garrigue Masaryk
Při připomenutí si výsledků práce „revolucionářů“ ze 17. listopadu 1989 si připomeňme především jejich zradu národních zájmů a prodání národa cizině. Je mně z toho smutno. Smutno je zřejmě národu. Zapřísahejme se, že v dalším období budeme sví, že budeme tvořit náš stát, a ne cizinu, a vlastními silami, našimi zkušenostmi z národního obrození a z budování socialismu, navrátíme naší vlasti náš národní duch. Otevřme znovu, jak před mnoha léty, českou „otázku“, otázku identity, národní opravdovosti a vlastní cesty mezi dějinnými cestami jiných národů Evropy. Nezapomínejme, že jsme Slované! Nezapomínejme, že nás nespasí sebevětší hromadění kapitálu uměle vytvořených zbohatlíků, ale bohatství, síla a spokojenost lidu. A také nezapomínejme slova T.G. Masaryka, že ke štěstí potřebujeme ideály, které sytí hlad duše a povznášejí lidského ducha.