Americký skandál Watergate, který stál presidenta Nixona resignaci, bledne jako nevýznamná událost vedle současného světového skandálu kanadské vlády a parlamentu.
Frenetické ovace celého parlamentu včetně premiéra vlády Justina Trudeaua, za přítomnosti presidenta Ukrajiny Zelenského a jeho choti kutému nacistovi Jaroslavu Hunkovi, nemá v poválečných dějinách světa, který si ještě stále říká civilisovaný, obdoby. Zprávy o tom dotekly i do naší jinak „informačně uzamčené kotliny“ (např. MAP 1791 nebo PL 24.9.2023.)
Vyvolává to dojem, jako by někdo aplaudoval Eichmannovi…
Je naprosto správné, že proti této hnusné adoraci nacismu, porušující veškerá ustanovení Norimberského soudu, se zdvihla vlna světového odporu – vyjma České republiky, tonoucí v protektorátním pohřebním tichu. Ba naopak – náš parlament odmítl návrh poslance Foldyny na odsouzení tohoto příšerného aktu, který zničil morální rating Kanady na dalších příštích pouze sto let (?).
Naši poslanci si zjevně zvykli na tuto ostudu, která jim „na věčné časy a nikdy jinak“ vyšila košile, kabáty i módní doplňky odporem proti odsouzení nacismu – „Ano, pane premiére?“
Lze poděkovat jednak rakouskému Centru Simona Wiesenthala, jednak židovské organizaci B,nai B,rith, které se vedle historika Ivana Kačanovského ozvaly jako jedny z prvních proti této nacistické modloslužbě.
Simon Wiesenthal
Šlo – řečeno s našimi židovskými bratřími – o pyramidální chucpe. První takového rozsahu od konce II. světové války. Kanada tedy drží otřesný primát ve světové ostudě. Taková krásná země – a takový hanebný akt…
Samozřejmě, každá taková groteska má své tragikomické prvky.
Pan premiér Trudeau se nejapně pokusil vyvinit, svaliv veškerou odpovědnost na pana předsedu parlamentu. Čímž jej hodil přes palubu parlamentu a de facto přiměl k resignaci (?). Projev pana předsedy, přes veškerou jeho resignační snahu působil jako „projev školáka, kajícího se za rozbité okno tělocvičny“. Když uzavřeme tuto hyperbolu, tady ovšem jde o mnohem více – nejen pro Kanadu, ale pro celý svět! A právě zde padlo to signifikantní slovo – „nevěděl“ – a ještě hůře – „nic nevěděl“. Tak oni všichni „nevěděli“!
Pan předseda, pan premiér, páni poslanci a poslankyně, nevěděli, koho si přivedli do parlamentu! Zde se hodí ona známá právnická formule – „měli vědět a museli vědět!“ Takže všichni pánové a dámy z kanadského parlamentu a vlády, nic nevěděli o nacismu, nic nevěděli o tom, že Kanada byla v předních řadách bojovníků proti nacismu v dobách Churchillových – a navíc se tam ostudně spojovalo jméno Churchilla s bojem nacisty Hunky. Vlastenečtí Britové by měli šílet… Prý za demokracii! Za „demokracii vraždění Židů, Slovanů!“ Slovo fuj nevyjadřuje ani zdaleka spáchané činy.
Historik Ivan Kačanovský jako správný vědec pozitivista přinesl fakta, dokonce i fotografie vztahující se k – dle mého mínění – válečnému zločinci Hunkovi. Protože každý, kdo jednal jako pan Hunka, může být pokládán za válečného zločince – podle měřítek a regulí Norimberského soudu. On sám přiznal podle svého vyjádření v roce 2011, jak v rodné obci čekali na německé rytíře, kteří vystřílí prchající Poláky. On sám jako gymnasista podle vlastních slov citovaných historikem Kačanovským, vstoupil jako dobrovolník do haličské divize Waffen SS.V táboře SS, kde byl cvičen, probíhaly masové popravy Poláků, Židů a Slovanů.
Waffen SS Galizien na popravy jezdila jako na cvičné střelby!
Po porážce jeho XIV. divize Galizien Sověty, prchali přes Slovensko, kde vraždili Slováky a naše policisty, do Rakouska. Tam se vzdal Britům. Přitom i v USA jsou dodnes divize Galizien a UPA pokládány za nepřátelské, potažmo zločinecké organizace.
Jestliže president Ukrajiny představil tohoto muže jako bojovníka za demokracii proti Rusům, vyrobil sám pro Ukrajinu důkaz, kde jsou nacisté, kteří jsou vydáváni za bojovníky za Evropu a demokratický Západ. Za asistence a aplausu kanadských předáků – trojských pašáků…
Staří funkcionáři by se mohli zeptat „Kde soudruzi Zelenský a Kanaďané udělali chybu?“ Paradoxně nahráli na smeč nejen Rusům, ale i celému antifašistickému světu.
A ještě něco.
Pan premiér Trudeau se omlouval, sice nejapně, groteskně, jak by pravil Holmes, ale přece – všem světovým židovským bratřím. To je správné, a kdyby to bylo míněno upřímně, velmi chvályhodné. Ale zapomněl ještě na jedna etnika – na Slovany!
Zavraždění Slované neměli nárok na omluvu?? Skončím jen jediným příkladem od nás.
V Osvětimi I (Auschwitz I) byli zahubeni nejen mnozí Evropané – Francouzi, Belgičané, atd., ale především Poláci, Jugoslávci, Rusové, a též Čechoslováci, – Židé, Češi a Romové. Podle Marka Poloncarze v knize o osudech vězňů z českých zemí v Osvětimi, jich bylo téměř 43 tisíce. Byli tam v Auschwitz I., i mí dva strýcové z otcovy a matčiny strany. Oba zahynuli… A co naše vlastenecká sdružení, odbojáři, legionáři? Budou pokračovat ve svém hlubokém mlčení – v silenciu perpetuu? Nakonec připomeňme slova našeho blahoslaveného Ing. Simona Wiesenthala – „Vždycky jsem pracoval pro celý hrob“…