Kabinet Petra Fialy, který neví, koho z občanů vzít na hůl dříve, odsouhlasil nákup 24 letounů F-35 – údajně za 106 miliard korun – ale teprve se ukáže, jaká bude jejich celková cena, která může být klidně vyšší.
První stroje páté generace Lockheed Martin F-35A Lightning II v nejmodernější verzi Block 4 by měla armáda dostat v roce 2029, všechny dostane do roku 2035.
Je to typická vizitka Fialovy vlády: Na důchody není, základní léky nejsou, zaměstnanci jsou propouštěni z práce, zhruba každé šesté dítě si nemůže dovolit oběd ve školní jídelně – ale na zcela zbytečné a předražené stíhačky je peněz dostatek.
Na tuto vládní drzost existuje jediná odpověď. Stačí se podívat na Slovensko. Tam občané měli rovněž vládu, která se starala o vše možné, jenom ne o chod státu a o vlastní občany. Výraznými volebními tématy byly hrozící kolaps zdravotní péče a neutěšený stav školství. Pokud ovšem chcete mít finanční prostředky na zdravotnictví či školství, nemůžete financovat válku kdesi ve světě. To Robert Fico pochopil a shrnul do hesla: „Už ani náboj pro Ukrajinu.“ Spojené státy americké mají zatím nouzové financování, které s penězi na eskalaci konfliktu na Ukrajině nepočítá. To jen Fialova vláda bude zarputile trvat na svém, že na zbraně musí být, i kdyby na chléb nebylo. Co s takovou vládou?
Slovensko ukázalo, že se lidé dokáží mediální manipulaci do určité míry bránit – a nepodléhat jí. A tak na televizních obrazovkách zářil před volbami rychlokvašený Michal Šimečka, politolog (stejně jako Petr Fiala) a novinář – který za sebou nemá žádnou výraznou politickou stopu. Přesně podle tohoto vzorce byla kdysi vybrána na prezidentku Zuzana Čaputová.
Slovenští voliči dokázali, že aspoň do určité míry mají paměť – a že si pamatují na asociální kroky minulého volebního slepence z celé řady programově nesourodých stran, které však měly jeden cíl – a to být u moci.
Přesto je vidět, že mediální kampaň stále nese své plody, neboť Šimečkova strana se prodrala na druhou pozici – a to převážně na základě propagovaného obalu, pod nímž však není téměř žádný obsah. To samo o sobě je vcelku varovné a frustrující.
Robertovi Ficovi patří gratulace a poděkování. Gratulace, že ustál nebývalé předvolební štvanice na sebe i svou stranu – a poděkování, že i České republice ukázal, že nic není předem dáno – a bojovat lze – a nejen bojovat, ale rovněž zvítězit.
Robert Fico předvedl, že sociální demokracie nemusí zajít na úbytě, jako se tomu děje v mnohých evropských zemích – a nejmarkantněji v České republice. Jenže taková sociální demokracie musí mít program – a musí mít výrazné osobnosti v čele strany.
Českou republiku, podobně jako Slovensko, dlouhodobě trápí stav zdravotnictví i školství. Za ministra Jurečky je potom velmi ohroženou sférou oblast sociální, zejména důchody.
Kdo se těchto témat chopí – a kdo zároveň najde odvahu postavit se vládě k její rozhazovačné nezodpovědné politice ve vztahu k armádním „hračičkám“, má velikou šanci na to, aby Fialův kabinet nahradil.