Zabité děti – nemocnice v suti.
Prchající pak doprovází bída.
V tisku je ticho – jen nás balamutí:
Co nesměl Rus, je pravomocí žida.
Najednou hněv krčení ramen střídá:
AZOV byl svatý – Hamás, to jsou vrazi.
„Smrt terorismu“, najednou se razí.
Pokrytectví se nám snad nezajídá?
Vnímáme vůbec utrpení Gazy?
Vyhladit druhé – to je genocida.
Bomby vše ničí – je čas k uprchnutí?
Na jih se mnoho vyháněných vydá.
V táborech není pomalu již k hnutí,
zoufalým lidem smrt jen odpovídá.
Ke komu kdo se v této válce přidá?
Vládne snad právo? To brutálně schází.
Sanitku právě bombardují vrazi.
Prý je to nutné, papouškuje třída.
V jaké že to jsme vývojové fázi?
Vyhladit druhé – to je genocida.
Inkubátory jsou již po vypnutí.
Kojenci zdechnou? Kdo to vlastně hlídá?
Média lidi jinam koukat nutí,
z médií se holt pravda nedozvídá.
Za Palestince nezní panychida?
Gaza je v troskách – nikde není hrází.
Povodeň zášti krutost doprovází.
Kdo za to všechno jenom zodpovídá?
Vražděné děti – to jsou jasné vzkazy:
Vyhladit druhé – to je genocida.
Rozum je v cele – cit se v prachu plazí.
Agrese roste – čeká na rozkazy.
Krvavý průběh hrůza předpovídá.
Epocha křivd si cestu k Peklu razí:
Vyhladit druhé – to je genocida.
Historik Eugene Finkel v jednom rozhovoru formuloval, co je podle něho „genocida“:
Není pochyb o tom, že úmysl spáchat genocidu zde je, Rusové chtějí zničit Ukrajinu jako národ. Zda je to jenom úmysl, nebo zda tomu odpovídají i činy páchané s tímto úmyslem, to je ještě předmětem diskuze.
Já si ale myslím, že máme dost důkazů pro to, že nejde jen o úmysl – poslechněte si (exprezidenta Dmitrije) Medveděva, (šéfa ruské Bezpečnostní rady Nikolaje) Patruševa nebo i samotného Putina – a že tomu odpovídají i zločiny, jako je zabíjení civilistů, ničení ukrajinské kultury nebo únosy dětí. Právě ty jsou nejlepším důkazem, který máme, protože jde o aktivitu výslovně zakázanou konvencí proti genocidě.
Takže důkazem o údajné genocidě páchané Rusy – kterou měla údajně popírat například paní učitelka Martina Bednářová, mají být děti deportované z válečných oblastí do Ruska. Ruští představitelé ovšem tvrdí, že tyto děti byly deportovány právě proto, aby se nestaly oběťmi války. Vyslechnout bychom vždy měli všechny strany konfliktu – a usilovat především o pravdivou interpretaci toho, co se skutečně stalo.
Západní političtí představitelé, včetně amerického prezidenta Joea Bidena, obvinili Rusko z častého bombardování oblastí bez „vojenského účelu“.
Lze tato slova doložit čísly?
Za 18 měsíců války bylo zabito více než 540 dětí. Tento údaj uvádí mezinárodní humanitární organizace Save the Children a konstatuje, že počet dětských obětí ve válkou zmítané zemi, na jejíž výroční den nezávislosti připadá 24. srpen, se během léta zvýšil o 7 %, protože se znásobily letecké útoky a útoky dronů.
Za rok a půl tu máme hodnotu 540 dětí. To samo o sobě je velice děsivé číslo. Každé zabité dítě je tragédií, jíž měl celý svět zabránit. Nestalo se však.
V rámci jednoho měsíce izraelských úderů v Pásmu Gazy bylo zabito přes deset tisíc lidí, z toho 4 000 dětí a 2 600 žen. Tyto údaje je třeba brát jako předběžné – a teprve časem dojde k jejich zpřesnění. I kdybychom však počty zabitých dětí v Gaze dělily dvěma, stále máme údaj: 2 000 zavražděných dětí za jeden měsíc bojů – oproti 540 dětem zavražděným za rok a půl války. Jak by tento údaj vypadal, kdyby Rusko děti z ohrožených oblastí nedeportovalo? K tomu je třeba připočíst fakt, že některé z oněch 2 000 dětí zabily palestinské – a některé z 540 dětí ukrajinské střely.
Útok na divadlo v Mariupolu v červenci 2022 byl západními médii připsán Rusům. Odhady počtu obětí se velmi liší – od 12 do 600. Ruská strana vinila z výbuchu budovy fašistický prapor AZOV. V západních médiích byla tato událost komentována jako válečný zločin Rusů. Teprve historie prokáže, jaká byla fakta. Ta neznáme. Známe popis té samé události různými stranami.
Podobně tomu je v případě útoku na nemocnici Al-Ahlí. Objevily se zprávy až o 500 mrtvých, což by byl skutečně jasný válečný zločin. Současně ale bylo zpochybněno, že za útokem stál Izrael – a jako možný viník byl označen Hamás, a současně izraelská strana zpochybňuje udávaný počet obětí spojený s útokem na nemocnici.
Máme tu tedy podobný vzorec: Útok na civilní cíle s tím, že se rozcházejí informace o počtu obětí i o tom, kdo vlastně za masakrem stál. V jednom případě ale Západ držení civilistů jako rukojmích ze strany praporu AZOV neuznává, ve druhém případě je ochoten omlouvat zabíjení civilistů tím, že jsou bráni jako rukojmí teroristy z organizace Hamás.
Dne 1.8.2023 zasáhla ruská raketa nemocnici v ukrajinském Chersonu. Při útoku měli podle listu Ukrajinska pravda zemřít jeden lékař, jedna zdravotní sestra a další čtyři lidé měli utrpět zranění. Střela zničila dvě patra budovy, kde se měly nacházet chirurgie, ORL a operační sál. Problém českých médií je ten, že za bernou minci přebírají vše z oficiálních ukrajinských médií. Jak ale vidíme, v případě žádného konfliktu není možné věřit jediné z válčících stran. Kromě toho každý zabitý ukrajinský civilista měl podle mainstreamu dokumentovat obludnost ruského režimu.
A co tedy nyní Izrael?
Izraelský úder zcela zničil jednu z budov nemocnice Šífa, největšího lékařského zařízení v Pásmu Gazy. „Dvoupatrová budova oddělení srdečních chorob byla při leteckém útoku zcela zničena“, sdělil náměstek ministra zdravotnictví v Gaze Júsuf Rič s tím, že nemocnice dostala celkem pět zásahů a poničena byla i některá další oddělení. V areálu nemocnice je podle něj momentálně 650 pacientů a 15 000 uprchlíků, leží zde desítky těl a jsou zde stovky zraněných.
V nemocnici Šífa ve města Gaza zemřelo už 34 pacientů včetně sedmi novorozenců. Této největší nemocnici v palestinském Pásmu Gazy v sobotu došlo palivo do generátorů elektřiny, která je potřeba pro provoz životně důležitých přístrojů.
„Nejméně jeden úder zasáhl pozemek školy, kde jsou stany pro vysídlené rodiny. Další úder zasáhl budovu školy, kde ženy pekly chleba“, uvedla vedoucí komunikace UNRWA Juliette Toumová. Útok si vyžádal přibližně 20 obětí včetně dětí.
Když je izraelská vláda konfrontována s počty civilních obětí, vždy jen lakonicky konstatuje, že za vše může Hamás. Hamás používá sanitní vozy, Hamás se ukrývá v nemocnicích a školách – a proto se podle izraelské logiky smí bombardovat sanitky, nemocnice a školy. Škoda, že jsme toto nevěděli, když nám média přinášela hrozivé výjevy z Ukrajiny, kde pro změnu Rusko operuje s tím, že se v divadle, nemocnici či škole ukrývali bojovníci praporu AZOV. Tehdy jsme slyšeli, že se jedná o neomluvitelné barbarské útoky na civilní cíle – a že tyto válečné zločiny musí před soud. Půjdou podle této logiky před soud rovněž zločiny páchané izraelskou armádou? Nebo nás snad umírající kojenci ve zničených inkubátorech nezajímají, protože se uspokojíme pohádkou, že v boji proti Hamásu smíme povraždit klidně tisíce kojenců?
A co bombardování zoufalých lidí v uprchlickém táboře Džabálija? Ani to neoznačíme za válečné svinstvo?
Mnozí ti, kteří bezmezně věří všemu, co napíší ukrajinská média, najednou zpochybňují informace palestinské strany. Na tomto místě je znovu třeba zdůraznit, že v probíhající válce není možné věřit žádnému médiu – neboť ve válce vítězí propaganda nad informacemi. Proto je tak důležité o všem pochybovat – a zamýšlet se nad různými souvislostmi. A proto je zrůdné, pokud například v českém prostoru jsou kriminalizováni ti, kteří odmítají přijímat jednostrannou proukrajinskou propagandu.
Izrael operuje argumentem, že zhruba 1 200 obětí teroristického útoku ho opravňuje k tvrdé odvetě. Neopravňuje. Teroristické útoky měly být v prvé řadě vyšetřeny – a zločinci za ně zodpovědní měli být postaveni před soud. Přesně v tomto duchu argumentuje i Rusko. Po krvavém převratu na Ukrajině vypukla občanská válka, která od roku 2014 stála tisíce životů civilistů na územích s výrazným ruským zastoupením v populaci. Z těchto území odešlo do Ruska jen do června 2015 asi tři čtvrtě milionu lidí. Minské mírové dohody Západ bojkotoval.
Jak konflikt na Ukrajině, tak především na Blízkém východě, nejsou nijak nové – a mají dlouhou historii. Zkoumáme-li události dnešní, nemůžeme odhlédnout od nahromaděné zášti řady generací během minulých válek a minulého násilí. Izrael stále okupuje či blokuje území, která mu nepatří.
V případě Ruska zase nemůžeme pominout roli Spojených států amerických, které opakovaně porušovaly mezinárodní právo – a válkou v Iráku z roku 2003 ho v podstatě devalvovaly na nulu.
Chceme-li aspoň relativně bezpečný svět, potřebujeme univerzálně platné – a hlavně vymahatelné, právo. Není možné, aby toto právo platilo jen pro některé – a jiní ho bezostyšně bojkotovali.
Všichni ti, kteří se v případě Ruska mohli přetrhnout v dávání najevo, jak jsou proti genocidě, by měli v prvé řadě bránit civilisty v Gaze. Ano – i tam žijí lidé, kteří potřebují naši ochranu. Pokud na jejich práva rezignujeme, rezignujeme na lidství jako takové – a genocida se stane vizitkou naší existence.