Toho dne 28. ledna 1986 byl celý svět v šoku, byl to den velké katastrofy NASA. Po 73 vteřinách od startu se raketoplán Challenger rozpadl při obrovském výbuchu. Všech sedm členů posádky zahynulo.
Předpokládá se, že nejméně šest ze sedmi členů posádky Challengeru je stále naživu, čtyři z nich dokonce pod stejným jménem. Nechává nás snad NASA vodit za nos?
Bertolt Brecht:
Kdo nezná pravdu, je pouhý blázen. Ale kdo ji zná a nazývá ji lží, je zločinec!
Paul Claudel:
Pravda nemá nic společného s počtem lidí, kteří jsou o ní přesvědčeni.
Vodí nás NASA za nos? Když mrtví astronauti povstanou.
Aneb, na co se přišlo v r. 2016
Pokud je vám asi 50 let nebo více, pravděpodobně si vzpomínáte na 28. leden 1986. Byl to den velké katastrofy NASA u pobřeží Cape Canaveral na Floridě v 11:38 našeho času. Za 73 vteřin po startu se tam při obrovském výbuchu nad Atlantikem rozpadl raketoplán Challenger. Zahynulo všech sedm členů posádky, včetně pěti astronautů NASA a dvou specialistů na užitečné zatížení. Milióny Američanů, 17 % celkové populace – sledovaly start v přímém televizním přenosu díky specialistce na užitečné zatížení Christě McAuliffeové, první učitelce ve vesmíru.
Výbuch byl široce medializován: podle jedné studie se o něm 85 % dotázaných Američanů dozvědělo do hodiny po nehodě. Celý svět byl v šoku, celý svět sdílel smutek a abdikaci obětí raketoplánu. Příčina výbuchu: porucha těsnicího kroužku v pravém raketovém nosiči na tuhé palivo. Raketoplán neměl systém katapultovacích sedadel a náraz kabiny posádky na mořskou hladinu byl příliš prudký na to, aby ho přežila. Katastrofa vedla k 32měsíční přestávce v programu NASA pro raketoplány a k vytvoření Rogersovy komise, zvláštního výboru jmenovaného prezidentem Ronaldem Reaganem, který měl nehodu vyšetřit. Toto jsou jména sedmi členů posádky Challengeru:
- 1) Francis Richard Scobee, velitel
- 2) Michael John Smith, pilot
- 3) Ronald McNair, specialista mise
- 4) Ellison Onizuka, specialista mise
- 5) Judith Resniková, specialistka mise
- 6) Gregory Jarvis, specialista pro užitečné zatížení
- 7) Christa McAuliffeová, specialistka pro užitečné zatížení
A teď to neuvěřitelné! Jedno populární rčení říká: „Co vypadá jako kachna, zní jako kachna a chová se jako kachna – to pravděpodobně kachna je!“ Dech světa se v této záležitosti zastaví podruhé.
Až na to, že nejnovější šok překonává ten před bezmála 38 lety. Předpokládá se, že nejméně šest ze sedmi členů posádky Challengeru je stále naživu, čtyři z nich dokonce pod stejným jménem.
Co sa tyka vybuchu raketoplanu, tak nebolo v zaujme NASA, aby sa to stalo a aby kozmonauti zahynuli, prave naopak. Okrem toho v priamom prenose vtedy znamy fyzik profesor Feynmann dokazal, co vlastne na tom tesniacom kruzku sa stalo a urcite nebol dovod, aby on tam dokazoval nieco, co pritom skutocnou pricinou nebolo.
Paní Janko, vítejte.
Souhlasím s Vaším názorem. Jediné mi dovolte k tomu říci navíc. Pozoruji, že na spoustu událostí se nabalí jako sněhová koule jak jednotlivci, tak i především různé organizace, kterým nejde o hledání pravdy, ale jen o senzace. PROČ? Proto, že je to snazší než pracovat jako dělník ve firmě. A montérky k tomu nepotřebujete. I proto celá řada lidí se skvěle uživí v politice. Pro nic za nic.
Video není věrohodné. Jeho autorům nejde o pravdu, ale o potvrzení jejich představy, že katastrofu někdo přežil, která je založena na shodě jmen. Chybí historický úvod, odkaz na informace o stavu astronautů v kabině vylovené z moře. Základní otázka je, proč by NASA lhala, že nikdo nepřežil. Je nepravděpodobné, že by měla dopředu vypracované plány co a jak utajovat. Nejde jen o tiskovou zprávu, ale o to, že všichni měli příbuzné a nejen v Česku se všechno vykecá. Cesta na Měsíc je něco jiného a argument, že astronauti odmítli přísahat na bibli, je silný.
Čistě mezi námi a futrem od dveří se ani nedivím, že astronauti odmítli přísahat na bibli. Fanatici nechtějí slyšet, že se pletou, chtějí jen bezvýhradný souhlas. Taková přísaha by IMHO měla jen jediný důsledek – onen obiblovaný pošuk by je obratem začal obviňovat z křivopřísežnictví.
Už se smiřte s tím, že Američané na Měsíci přistáli, přesto že blbečkoidi redesignující web NASA už zase někam „založili“ fotky z mise Lunar Reconnaissance Orbiter a místo nich nabízejí animace.
Pane doktore, zdravím pěkně.
Za názor srdečné DÍKY. Jsem v zásadě téhož názoru jako Vy. Kritické myšlení mi cizí zcela jistě není. I proto, někdy, zveřejním věci sporné, abych vyprovokoval zpětnou vazbu. )) A toto je ten případ. I když, já to zveřejnil na mém webu mj. proto, že mě od dětství zajímá vše, co souvisí s Vesmírem, včetně meteorologie a klimatologie. Dovolte mi aspoň stručně podotknout toto.
Váš názor ohledně neštěstí s raketoplánem před bezmála 38 lety sdílím, proto netřeba to okecávat. Ta druhá část videa, ohledně letů na Měsíc v rámci programu Apollo, je jistě mnohem podnětnější a zajímavější. A zdaleka nejen s přísahou na Bibli. Je tam toho více, v čem bych s tvůrci německého videa ohledně programu Apollo souhlasil. Mám na mysli dva zásadní aspekty:
1) Opravdu byly technické možnosti na přelomu 60. a 70. let natolik vyspělé, aby lety na Měsíc s lidmi vyšly natolik skvěle, ovšem, vynikající film Apollo-13 je z jiného soudku. Si dobře všimněte, nakolik těžkopádný je návrat Američanů na Měsíc po 50 letech, a to žijeme ve zcela jiných technických a technologických podmínkách. Těžké nosiče, na kterých usilovně pracuje vícero firem v USA, jsou pro tyto lety na Měsíc naprostou nezbytností. Raketa Saturn-5 měla nosnost na nízkou oběžnou dráhu 150 tun, k Měsíci asi polovinu. To byla tedy opravdu dechberoucí síla! Dodnes to nikdo nezopakoval, ani sami Američané ne. Jen Sověti 15.11.1988, před 35 lety, úspěšně vyzkoušeli druhou nejsilnější raketu vůbec – raketu Energija s Buranem na zádech. Ten zvládl nahoře dva oblety, aby posléze výborně přistál v plně automatizovaném režimu, tedy bez posádky. Od té doby však ticho po pěšině. Američani pracují na jediném smysluplném programu těžkých raket, na raketě SLS. To je podle mého výborná trefa, něco jako návaznost na již zapomenutý program sov. raket Energija, který, bohužel, jak začal, tak i skončil, sotva se zrodil. Energija měla mít navíc pokračování v podobě superrakety Vulkán (v USA jí říkali Uragán) o nosnosti na nízkou orbitu až 270 tun jediným startem, tedy skoro dvakrát tolik oproti dodnes nepřekonanému Saturnu od Wernhera von Brauna – toto unikátní video k superraketě Vulkán je poslední na netu, ostatní je vymazané:
https://www.youtube.com/watch?v=b6GG8KHDjZk
ÚV KSSS a KGB rozbili silou na šrot komplet celý posvátný sovětský chrám, který, zrovna když začal šlapat naplno ve druhé pol. 80. let, tak byl Gorbym utnut na popravčím špalku, a proto byl na samém prahu realizace prg Vulkán k chystanému letu na Mars prostě ZNIČEN. (( První let Vulkánu měl proběhnout zhruba v pol. 90. let.
2) Existuje výborný amer. film Kozoroh-1 ohledně letu na Mars. Leccos v tom filmu dost připomíná onu přísahu na Bibli v souvislosti s lety na Měsíc před půlstoletím:
https://nase-pravda.net/2023-10-09-04/
Vašek