ČLR svými úspěchy demonstruje výhody alternativního sociálně-ekonomického uspořádání vůči liberálnímu kapitalismu.
Tím, že ČLR vytvořila vysoce účinný model ekonomického a sociálního rozvoje s názvem “socialismus s čínskými rysy”, chtě či nechtě nabídla existenciální výzvu liberálně demokratickému modelu, jehož strážcem jsou USA.
Díky svým úspěchům ukazuje ČLR možnost existence zásadně odlišného sociálně-ekonomického uspořádání. Američané sami přiznávají, že celý svět bude muset “učinit zásadní volbu mezi demokracií a autokracií”. Již 31. března 2021 Joe Biden při vystoupení v Pittsburghu poprvé přiznal, že “v tom spočívá soutěž mezi Amerikou a Čínou vůči zbytku světa”. Ve snaze zabránit novým úspěchům čínského socialismu Biden a jeho tým vyhlásili mobilizaci svých spojenců ve světě. To byl smysl “summitu pro demokracii”, pořádaného koncem roku 2021. Amerika cílila své ideologické a propagandistické zdroje právě na základ systému “socialismus s čínským specifikem”, na komunistickou stranu. Od té doby se ukázalo, že selhaly pokusy zlikvidovat čínský socialismus a zadržovat Čínu.
Si Ťin-pching: od listopadu 2012 gen. tajemník ÚV Komunistické strany Číny a od března 2013 čínský prezident a předseda Ústřední voj. komise ČLR.
Naopak stále roste atraktivita čínské cesty, jejímž ideovým základem je teorie “socialismu s čínskými rysy”. Tato teorie a praxe v našich očích získává globální a historický rozměr. Prezident Si Ťin-pching v červenci 2021 prohlásil:
Na základě pokračování a rozvoje socialismu s čínským specifikem… jsme vytvořili nový čínský model modernizace a vytvořili novou formu lidské civilizace.
O několik dní později učinil hlavní komunista planety velmi důležité upřesnění:
Neexistuje žádný běžně používaný recept na modernizaci a země musí hledat optimální řešení. Čínská komunistická strana je připravena vyměňovat si zkušenosti a dělit se o ně s politickými stranami všech zemí…
Během summitu a dalších oslav nezazněl ani náznak přání zopakovat zkušenosti Kominterny a vytvořit něco jako “internacionálu socialismu s čínskými rysy”. To je hlavní rozdíl oproti Američanům s jejich “summitem pro demokracii”. Ve vzorci “socialismus s čínskými rysy” je příliš mnoho neopakovatelného mimo čínskou civilizaci, která je také označována jako hieroglyfická a konfuciánská. K této civilizaci se řadí nejen samotná Říše středu, ale také Japonsko, Vietnam, Singapur, Korea, Tchaj-wan. Dvě a půl tisíciletí existující hieroglyficko-konfuciánská matrice určovala vývoj těchto zemí a regionů. Byly součástí Říše středu, tu byly ovlivňovány jinými civilizacemi, tu získávaly možnost pohybovat se vlastní cestou. Některé z nich jako první vstoupily na dráhu modernizace a předstihly Čínu, jako to učinilo Japonsko. Jiní také usilovali o úspěch pomocí západních technologií a metod řízení, jako například Jižní Korea, Singapur a Vietnam. Pro všechny tyto země je však dodnes charakteristický společensko-politický model, který lze nazvat nejen konfuciánským, ale také autoritářsko-socialistickým.
Právě konfuciánsko-hieroglyfická specifika bude čínskému modelu bránit v přijetí globálního rozměru. Právě ona, stejně jako židovsko-křesťanské základy západní civilizace se stanou bariérou, jejíž překonání bude vyžadovat čas a úsilí. Ale globální význam a uplatnění bude mít nové přečtení socialistické teorie, které Číně umožnilo, slovy Si Ťin-pchinga “provést historický přechod od vysoce centralizovaného systému plánované ekonomiky k životaschopnému systému socialistické tržní ekonomiky, od částečné nebo úplné uzavřenosti ke komplexní otevřenosti”.
Zapojením Číny do protisovětského tábora počátkem 80. let, poskytováním finanční, ekonomické a vojenské podpory novému spojenci, Západ počítal s přerušením spojení Číny se socialismem, se “změnou barvy” čínské vlajky. Koncept “konstruktivního zapojení” nedosáhl stanoveného cíle. Peking si vzal od Západu vše potřebné a odhodil vše nepotřebné. Oheň socialismu byl uchováván a chráněn v ohniscích stranických výzkumných center, škol a univerzit, které byly uzavřeny před nepovolanýma očima. Když nastal čas, Komunistická strana Číny vypustila oheň ven. Na 19. sjezdu v roce 2017 hlasitě prohlásila, že je odhodlána “pevně a vědomě mít na paměti původní cíl a poslání, které nám bylo svěřeno”.
Zvěsti o zániku světového socialismu se “ukázaly jako značně přehnané”. Neosocialismus jako státotvorná velká myšlenka triumfuje v Číně, Vietnamu, Severní Koreji, Laosu. Po naší planetě už nebrodí “přízrak komunismu”, o kterém psali Marx a Engels, ale jde o vyzkoušený nový společensko-politický model, a sice o socialismus s čínskými rysy. Tento model ekonomického a společenského uspořádání lze v jiných zemích použít jako “neosocialismus s národními rysy”. V našem případě půjde o ruský neosocialismus.
Rusko nyní stojí před naléhavými a vážnými reformami společenského a ekonomického života. Liberálně-kapitalistický model, který nám byl vnucen po rozpadu Sovětského svazu, se ukázal být špatný. A to nejen v oné koloniální variantě, kterou prosazovali západní poradci Jelcina a Gajdara. Samotný model vyčerpal své zdroje a odsuzuje země Západu k ekonomické stagnaci a úpadku, na zvrácenosti v politickém a duchovním životě. Je jasné, že nemůžeme dál žít podle těchto pravidel. Ale ani konsensus o novém modelu rozvoje v ruské společnosti zatím není. Na pozadí přetrvávajícího “amerikanocentrismu” části médií se politické elity se specialisty na Čínu snaží nabídnout čínský model k diskusi jako jednu z možností. Zároveň poukazují na to, že socialismus s čínskými rysy má svou vlastní zvláštnost, diktovanou jedinečností civilizace, historií, jazykem, a dokonce i geografií Říše středu. Ale žádný jiný fungující a úspěšný model vývoje v dnešním světě prostě neexistuje.
K prosazení myšlenek ruského neosocialismu přispívají politické skutečnosti. Rusko a Čína vstoupily do nové fáze strategického partnerství, které lze nazvat “bojovou koordinací”. Po setkání prezidentů Putina a Si Ťin-pchinga v březnu tohoto roku se tato etapa rychle naplňuje novým obsahem. Dohody obou prezidentů, dvou vrchních velitelů jsou podrobně rozváděny během jejich dalších schůzek, během jednání ministrů obrany a vnitra, vedoucích rad bezpečnosti a dalších silových resortů. Plán hospodářské spolupráce je konkretizován během rozhovorů premiérů a jejich náměstků, ministrů, hlav státních koncernů a předních podnikatelů. Setkávají se hlavy parlamentů, stran, občanských organizací.
Ale přesto Rusko ani Čína nedosahují ještě jedné formy “bojové koordinace”, a sice ideové. Musíme lépe porozumět teoretickým zdrojům praktického jednání toho druhého. S vědomím bázových názorů vůdce země, který se skutečně stal naším spojencem, budeme schopni s větší přesností předpovídat jeho reakci na mezinárodní události, na rozvoj bilaterální spolupráce, na naše domácí události. Takové vzájemné porozumění je stejně nezbytné pro Moskvu i Peking v podmínkách studené války”, rozpoutané proti našim neposlušným mocnostem spojeným Západem v čele se Spojenými státy. Západní fronta této globální války se již táhne od Finska po Turecko a na ukrajinském území probíhají vojenské akce. Východní fronta se opírá o Japonsko, Jižní Koreu, Tchaj-wan, Filipíny a Austrálii. Vznikla nová vojenská a politická sdružení AUKUS a QUAD. Čína je neustále provokována k opakování ukrajinského scénáře a k zasazení preventivního úderu na separatisty v Tchaj-peji.
V podmínkách války na Ukrajině dochází k zásadním změnám v ekonomickém a společenském životě Ruska. Výrazně se zvyšuje plánovitá, státní složka ekonomiky. Soukromý sektor se také stále více zaměřuje na zájmy národa a dost těží z mobilizace. Ruská společnost se zbavila iluzí o možnosti vzájemně výhodného partnerství se Západem. Liberálně-kapitalistické myšlenky se stávají marginálními a zájem o socialismus rychle roste, zejména mezi mladými lidmi. Stále populárnější jsou filmy a hudba sovětské éry, studie o Stalinovi a jeho strategii. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že asi 50 % mladých lidí by chtělo žít za socialismu. V podmínkách ekonomických sankcí Západu jsou trhy syceny čínskými automobily a dalším zbožím. Jejich vysoká kvalita mění zastaralé stereotypy o Říši středu, stimuluje úvahy o příčinách “čínského zázraku”.
V Rusku v podstatě rostou materiální a duchovní předpoklady pro postupný přechod k uplatňování obnoveného modelu socialismu. Mezi ruskými politickými stranami není žádná socialistická strana. Ale existují mozková centra, výzkumné týmy a analytická centra, která pracují na myšlence ruského neosocialismu. Myslím, že tato alternativa bude brzy v Rusku velmi žádaná.
ZDROJ (překlad PhDr. Vladimíra Grulichová)
Pozn. Naší Pravdy: S názory autora lze jistě v mnohém souhlasit, avšak v mnohém asi sotva. Tak napřáklad, tvrzení, že „mezi ruskými politickými stranami není žádná socialistická strana“, je opravdu, mírně řečeno, podivné. Přece v RF pracuje KSRF s předsedou Gennadijem Zjuganovem.
Dále. Autorovo tvrzení, že liberálně-kapitalistické myšlenky se stávají marginálními, je přinejmenším troufalé. Opak je pravdou. Liberální model ekonomiky v RF jde doslova na ruku dolarové ekonomice v čele s USA. Existují o tom nevyvratitelné důkazy. Kupříkladu ZDE, ZDE a ZDE. Přesvědčení autora o „skvělé“ hospodářské spolupráci RF s ČLR se ukazuje stále více jako neopodstatněné, protože čínské firmy se na Sibiři chovají jako ti nejhorší kolonizátoři, když doslova drancují tamější bohatství lesů do takové míry, že po těžbě zůstává jen mýtina, o kterou se pak už nikdo nestará. Prostě Číňané na Sibiři se chovají dle hesla „po nás potopa“.