S.D. WELLS dochází ke zdrcujícímu zjištění, že covidová a vakcinační totalita měla za cíl nejen utáhnout šrouby zbytkům svobody a spustit očkovací genocidu, ale současně spustit masovou „výrobu“ snadno manipulovatelných mentálně retardovaných mladých generací.
Nestačí, že jsou mladí lidé násilím krmeni chemicky zpracovanými, nutričně prázdnými potravinami a fluorizovanou vodou, aby se jim snížilo IQ. K tomu jsme všichni museli snášet covidové lockdowny a „distanční výuku“, která by měla být označena jako „těžce zmrzačené“ studium.
Aby téměř každý člověk uvěřil západní medicíně, musí být opravdu „nadopovaný“ 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce. Zatímco sleduje televizní reklamy na nové léky, nechává si vymývat mozek reklamami na potraviny s tunami cukru a chemie.
Pak přišlo „virtuální učení“ během „plandemie“ a doba lockdownů. Spolu se smrtícím holokaustem mRNA vakcín to bylo všechno – jak dnes již víme – detailně naplánované.
5 stupňů ke katastrofě
Dalších několik generací již bylo ohlupováno kombinací toxinů, liberálně-progresivních dezinformací a nedostatkem řádného vzdělání. Tyto kombinované faktory úspěšně napadají jejich životně důležité systémy, včetně mozku. Spike-proteiny z očkování zase bezpečně ucpávají cévní systém pěti ze šesti dětí.
A vedle toho byl v některých zemích na měsíce, ba dokonce roky narušen normální vzdělávací systém. Online studium není ani zdaleka tak účinné jako osobní výuka. Podívejme se na to z pohledu pedagoga.
- 1. Distanční (nebo virtuální) výuka téměř znemožňuje studentům pracovat společně jako partneři nebo v malých týmech. Tuto ztrátu učení a budování sociálních dovedností nelze vzít zpět nebo jednoduše dohnat jako ztracený čas. Je to prostě fuč.
- 2. Online výuka je většinou lineární a zapojuje pouze dva smysly. Ve skutečnosti „virtuální učení“ opouští hmat, chuť a také pocit, které zakládají učení v části mozku s dlouhodobou pamětí. Jinými slovy, není to „hluboké učení“, ale jen povrchní pěnivka.
- 3. Problémem virtuálního učení je také ztráta přirozené motivace, protože chybí osobní interakce s lidmi; online svět je dvourozměrný. Motivace chybí také proto, že obsah je chudý a ke všem lekcím a úkolům existuje mnohem méně souvislostí.
- 4. Příliš mnoho času stráveného u obrazovky je rovněž těžkým problémem v mnoha oblastech zdraví a učení. Je zcela podceňovaným faktorem v současné destrukci infrastruktury skutečného vzdělávání.
- 5. Učitelé mají velmi malou až nulovou kontrolu nad tím, zda žáci dávají pozor, zda dokonce zůstávají v dohledu kamery, zda se vyhýbají všem druhům rozptýlení, zda opouštějí počítač na delší dobu a zda mají s učivem skutečný kontakt.
Vzhůru do otroctví!
Celý vzdělávací systém se řítí ze strmého útesu. Pokud se bude v pádu pokračovat, virtuální výuka převezme spolu s umělou inteligencí (AI) vládu nad mladými dušemi úplně. Kolik času u obrazovky zažijí děti a dospívající mimo „školu“, až se naplno rozjede virtuální učení? Není pochyb, že klesne jejich IQ, o schopnosti kritického myšlení ani nemluvě.
Školní sociální prostředí je nesmírně podstatné. Žáci, kteří celý den sedí doma před obrazovkou počítače simulující školní výuku, jsou neustále vyrušováni: rodiči, kamarády, sourozenci, domácími zvířaty, hlukem z provozu domácnost, chutí na svačinu, přestávkami na toaletu (prodlouženými obvykle o všelijaké prostoje) a dalšími rozptylujícími momenty.
Především ale: Kolik informací student skutečně vstřebá, když je to vlastně jen něco jako sledování pohádek v televizi? Tenhle systém je nastaven tak, aby děti a dospívající byli brutálně vtaženi do osidel hlouposti, do závislosti a služby Velkému bratrovi, aniž by si toho byli vědomi.
Dokonale promyšlený recept na katastrofu, která má mladým generacím Západu vzít zdraví a mysl a dovést je do hluboké, temné a dlouhé spirály otroctví.
Jde o výchovu indoktrinovaných zoufalců. O otrockou službu ideologii a vládě, kterou zajímají jen dvě věci: zbavit je peněz a mít při tom totální kontrolu.