Nic nerozdělovalo naši společnost tak silně, a tak nelítostně, jako vláda Petra Fialy. Petr Fiala i Petr Pavel posvětili dělení lidí na ty se „správným názorem“, tedy své podporovatele a voliče – a všechny ostatní zahrnuli pod nálepku „dezolátů“ a temných sil.
Komu vadí asociální politika Fialovu kabinetu, kdo se ozve proti nedemokratickým praktikám resortu vnitra (vypínání nepohodlných webů, KRIT, ad.), kdo si dovolí kritizovat ministry podezřelé v různých závažných kauzách (Vít Rakušan či Petr Hladík), komu se příčí aplikace ideologie Geen Dealu či migrační politika státu, nebo kdo nesouhlasí s proválečnou linií ministryně Černochové a náčelníka Generálního štábu Armády ČR, Řehky, je automaticky označen za „dezoláta“. Pan Řehka se v minulosti nechal slyšet, že:
Kdyby došlo ke střetu mezi Ruskem a Aliancí, naší země se to dotkne okamžitě, armáda bude aktivním účastníkem od první minuty.
Uvědomuje si pan Řehka, že dojde-li na otevřenou válku mezi Ruskem a jeho spojenci na straně jedné – a států NATO na té druhé, půjde nejspíše o konflikt jaderný, a tedy zničující? (Pozn. Naší Pravdy: Tito frajeři si už neuvědomují zhola nic. Jsou zpití mocí a zvrhlými mravy. Ostatně, tohle a tohle je dostatečně vysvětlující.)
A že Česká republika na takový konflikt v žádném případě po žádné stránce připravena není – a ani být nemůže? Na co si tedy představitelé České republiky hrají? Na příkladech Slovenska či Maďarska vidíme, že lze uplatňovat i jinou politiku, než je řinčení zbraněmi, které navíc v případě České republiky působí vyloženě trapně. To bylo mediálního povyku, když si Andrej Babiš dovolil dát na billboard, že nezatáhne naši zemi do války.
Ti občané, kteří se tehdy nechali přesvědčit, že to bylo cosi nemístného a poplašného, by si měli zanalyzovat současnou situaci.
Vládě Petra Fialy nezáleží na českém průmyslu, zemědělství, zdravotnictví či sociálním systému. (Pozn. Naší Pravdy: Sociální systém je cítit hlavně ve vztahu k důchodcům – viz ZDE) Zato jí enormně záleží na válce na Ukrajině, kterou financuje právě na úkor svých občanů. A někteří ji v tom ještě masochisticky podporují, aby náhodou také nebyli označení za „dezoláty“. (Pozn. Naší Pravdy: Inu odchov Aspen institutu je cítit na sto honů.)
Nyní se začalo mluvit o povinných odvodech. Vše se vždy zabalí do frází, jak jsou to jen nezbytná administrativní opatření, a že se nemáme čeho obávat. Nejvíce se samozřejmě obává Fialova vláda – že ji mezinárodní vývoj donutí navždy zmizet v propadlišti našich dějin, kde by ji většina z nás nejraději viděla co nejdříve.
Zájmem České republiky rozhodně není figurovat jako největší ruský nepřítel – a činit ze sebe terč. Takovéto chování je nezodpovědné – a v případě konfliktu a vítězství Ruska povede k nevyhnutelnému – dostaneme se pod ruskou kontrolu. Zájmem České republiky je udržet si svou nezávislost – a tu je možné hledat pouze v nějakém širším prostoru. Mohl by to být prostor středo- a východoevropský, který by sdružoval Polsko, Maďarsko, Českou republiku, Slovensko, Rakousko, balkánské země a například i Řecko či Bulharsko.
Česká republika si v této době nemůže dovolit mít na resortu zahraničí nedospělého bakaláře, na resortu obrany pubertální krvelačnou ženu s tričkem se stíhačkou, a na resortu vnitra nástěnkáře libujícího si v pohřebních pytlích.
Krok za krokem jsme zbavováni svých sociálních jistot – a připravováni na válku. Přitom hlavním argumentem, proč byl minulý režim nepřijatelný, byla nekonkurenceschopnost našich podniků a totalitní praktiky. Žijeme v době, kdy se naše podniky skutečně nekonkurenceschopnými stávají – a kdy jakákoli diskuse z veřejného prostoru mizí.
Možná je na čase, aby zase nějaký Jozef Švejk oprášil invalidní vozíček – a demonstroval tak pravou povahu černochových, řehků, rakušanů a bakalářů.
Uvědomme si, že kurs, který nastavil Fialův kabinet, je pro většinu z nás zhoubný. Změňme ho dříve, než se roztříštíme o nejbližší skaliska.
Dobrý voják Švejk – Na Bělehrad!
Jednoho dne bytná Müllerová Josefu Švejkovi, obchodníku se psy, oznámí, že byl zastřelen arcivévoda Ferdinand. Sarajevský atentát spouští i v Praze kolotoč událostí – Švejk je zatčen ve své oblíbené hospůdce U kalicha za velezradu a i přes diagnózu notorického blba je povolán do armády. Stane se osobním sluhou feldkuráta Katze a poté, co ho Katz prohraje v kartách, i neštěstím nadporučíka Lukáše.
Odmítám
Odmítám padnout za Spojené státy.
Bojovat za co? Vivat zbrojaři?
Já můžu chcípnout – Fiala je svatý,
a kanál ČT se jen rozzáří?
Vláda nás nechá dělat do stáří,
pokud nás dříve k zbrani nepovolá.
Rakušanovi nechci dělat vola.
To radši těmhle plivnu do tváří.
Bakalářovi, ať zná odpor zdola:
Vedu boj s vládou, v níž jsou hrobaři.
Nebo mám cedit svou krev za Piráty?
Pro mě jsou něco jako komáři.
Za Černochovou? Budu jedovatý:
Ať si jde sama válčit s ohaři.
Mám bránit svoloč? Ať se povaří
ve vlastní šťávě – to je dobrá škola.
Na Rusa nejdu – to ať každý zvolá.
A ať nás pánbůh mozkem obdaří.
Nic není naše – jen ta prdel holá:
Vedu boj s vládou, v níž jsou hrobaři.
Krachuje kde co. Sečetli jsme ztráty?
Svobodu slova Vnitro opaří.
Za Pávka z domu nevytáhnu paty:
Vždy o něm mluvím jako o lháři.
Modlím se za mír. Ať se podaří
zbavit se špíny, jež z nás dělá trolla.
Pryč s propagandou. Teď jde pravda z kola.
Cenzura obraz doby dotváří.
Za ni jít padnout? Člověk neodolá:
Vedu boj s vládou, v níž jsou hrobaři.
Poslušný mám být? Můj hněv zaplápolá.
Odmítám plnit rozkaz, byť jen zpola.
Hrozba je, že nás výbuch ozáří.
Odmítám zkázu. Žaluji jak Zola:
Vedu boj s vládou, v níž jsou hrobaři.
Hrozba je, že nás výbuch ozáří:
Pane Jírovec, pane Řezanka,
DÍKY za Vaše slova. Považuji je – za svatá. V dnešní době cosi takového je opravdovým balzámem na duši. Nepřeháním.
S úctou k vám oběma Vašek
Návrat na Staroměstské náměstí.
Poblíž tohoto historického místa lid kdysi nejevil nadšení z právě vylepeného manifestu Starýho Procházky, že je válka.
Událost onu umělecky, ale nepochybně pravdivě, vylíčil Jaroslav Hašek prostřednictvím vysvětlení, které Švejka podal na policejní strážnici: „Já jsem se rozčilil, když jsem viděl, že všichni čtou ten manifest o vojně a nejevějí žádnou radost. Žádný volání slávy, žádný hurrá, vůbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vůbec netýkalo. A tu já, starý voják od jednadevadesátýho regimentu, nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykřikl ty věty, a já si myslím, že kdybyste vy byl na mým místě, že byste to udělal zrovna jako já. Když je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císaři pánu, to mně nikdo nevymluví.”
Slavné náměstí od té doby zkusilo svoje, mimo jiné stržení Mariánského sloupu, poblíž proběhly dvě světové války, aby na něm posléze zazněl projev začínající větou:
„Právě se vracím z Hradu od presidenta republiky.“
To už je dávno. Trvalo několik prezidentů než na Hrad opět usedl komunista. Sám sebe převychoval z komunistického vlivu svého otce, aby nám slíbil ten správný řád a klid. Teď již víme, že stejně jako náš prezident můžeme bez obav a otevřeně odsoudit vlastní minulost. A nemusíme se bát ani ostřejších slov. Prezident Biden nám dal příklad, že není neslušné označit zloducha, v našem případě Gottwalda, za zkurvysyna. Vždyť zahájil odbobí hnusu a devastace o němž kdysi Josef Škvorecký troufale napsal:
„To sme kulturní národ? Kurvy sme! Zbabělci! Atom na nás, pane Daniel! To sme to dopracovali! Kde to sme? Řekněte! Kde to sme?“ Všichni toho budeme litovat, jak tu sme, že sme vopustili tradice T. G. Masaryka! Protože všichni sme kurvy, pane Daniel! Já i vy! Všichni na tom máme svůj podíl viny! Kurvy sme, kurvy a nic než kurvy! Všichni máme vinu! Todle sme udělali z národa Jana Husi a Jana Žižky z Trocnova! Takovýhle kurvy sme! Vodík na nás! Kobalt na nás!“
Dnes je 24. únor 2024.
Na náměstí za několik hodin přijede z Hradu prezident. Hrdina, který se vymanil z komunistické indoktrinace a postupně se propracoval k absolutní pravdě. Svému lidu přednese poselství určené nepříteli: „Jděte nám z cesty, stavíme chrám moderní doby.“ Jako generál v.v. bude varovat, že bitva musí být dobojována a že cestě k vítěžství nestojí nic horšího než „únava z války“. Musíme být připraveni obětovat pohodlí a někdy i život. Ano, když je válka, tak se musí vyhrát.
Nelze pochybovat, že jeho moudrá slova budou přijata s nadšením. Na náměstí totiž nebude místo pro chcimíry, desoláty a obdivovatele Bidenova zkurvysyna Putina. Lze si jen přát, aby se alespoň někteří přítomní dali na místě zverbovat do armády. Třeba pod heslem: „S milionem chvilek na cvičišti přijde sláva na bojišti.“ Lze si samozřejmě jen přát, aby příkladem šli politici, kteří do budoucího boje pošlou svoje děti. Nebo aby dědkové a báby přesvědčili svoje vnuky a vnučky. Dnes se na náměstí vrátí pravdivě znějící slova o lásce (k vlasti) a nenávisti k domácím i zahraničním zkurvysynům. Vítězství musí být naše!
Opět nenechá nikoho padnout?
Česká mainstreamová média se mohla takřka pominout, když slovenský premiér Robert Fico prohlásil: „Vícero členských zemí NATO a Evropské unie uvažuje, že na bilaterální bázi pošlou na území Ukrajiny své vojáky.“ A k tomu dodal zásadní doplnění: „Já si nedovedu představit, že na území Ukrajiny budou vojáci NATO. Ze Slovenska nepůjde na Ukrajinu žádný voják.“
Takto mluví státník, kterému záleží na životech svých občanů.
Nyní se podíváme, jak hovoří někdo, jemuž jsou životy českých občanů zcela ukradené.
Petr Fiala proslul výrokem, jak za energetické krize, kterou svou politikou zapříčinil jeho kabinet, „nenechá nikoho padnout“. Bohužel je těch padlých více než dost včetně tradičních podniků, které přežily i druhou světovou válku. Stejně tak Petr Fiala sliboval například nízké daně či obnovu Ukrajiny. Naposledy se nechal slyšet: „Česko se nechystá vysílat vojáky na Ukrajinu.“
Petr Fiala již tolikrát nemluvil pravdu, že jeho slovům z principu nevěřím.
Navíce zde máme prohlášení francouzského prezidenta, Emmanuela Macrona: „Není tu shoda na oficiální podpoře vyslání jakýchkoli pozemních sil. To znamená, že nic nemůže být vyloučeno. Uděláme všechno, co můžeme, abychom zajistili, že Rusko nezvítězí.“
Po těchto slovech málokdo z nás může zůstat na pochybách o tom, že poté, co Evropská unie obětovala válce na Ukrajině své zbraně a svou ekonomiku, je ochotna přihodit i „lidský potenciál“ – jinými slovy – vydat na krvavá jatka své občany. Žádné plané strašení, žádné „hoaxy“. Reálná hrozba to je.
Každý z nás se musí rozhodnout, nakolik si váží života svého a svých blízkých – a podle toho se k Fialově kabinetu postavit.