Prof. Jiří Svoboda: Proč nepřijdu na vyhlášení cen Český lev

Neznám tvůrce, který by nebyl potěšen oceněním své práce (v případě tvorby filmu práce trvající déle, než rok). I mne potěšilo, že můj televizní film Cesta do tmy, který jsem vytvořil pro diváky České televize, byl nominován jako jeden ze tří nejlepších hraných televizních filmů roku 2023.

Děkuji těm, kdo ho tak ocenili a omlouvám se jim, že se večera v pražském Rudolfinu nezúčastním. Věřte, že to není z mé strany prázdné gesto, nýbrž součást konzistentního postoje, který jsem opakovaně sděloval vedení České televize a posléze i veřejně publikoval.

Dlouho jsem o svém rozhodnutí přemýšlel. Film jsem ale vytvořil za zcela jiných vnějších i vnitřních společenských a především ekonomických podmínek v očekávání, že nové vedení ČT bude hodnotový a sociální vývoj solidárně reflektovat. Necítil bych žádné vnitřní uspokojení z toho, že svou přítomností legitimizuji poměry v instituci, jejíž vedení nenalezlo odvahu ani chuť sdílet ekonomické problémy spoluobčanů a dnes již dvaceti procent (20 %) rodin, které po dvouciferné inflaci, jež znehodnotila jejich úspory, a rapidním růstu cen potravin, plynu a elektřiny, musí seškrtit své výdaje.

Očekával jsem, že se úměrně tomu nové vedení ČT veřejně vzdá požadavků na rozsáhlé zvýšení ze zákona povinných koncesionářských poplatků, jak je požadováno a plánováno v Novele zákona o České televizi a zároveň provede redefinici programů, které jsou skutečně ve veřejném zájmu a nejsou jen duplicitou toho, co produkují komerční televize a příležitostí k zachování všech desítek a možná stovky zbytečných kanceláří.

Poukaz na inflační růst od roku 2008 je třeba vřadit do kontextu mediálního vývoje. V době lineárního vysílání měl divák možnost volby mezi čtyřmi programy. V současné době jsou jich k dispozici desítky.

Nebylo by spíše veřejnoprávním zájmem odlehčit ekonomickou zátěž rodinám, které nemohou umožnit svým dětem výdaje kupř. na finančně náročné sporty, než je zatížit dalšími koncesionářskými poplatky za mobily, tablety a notebooky, jak se o tom uvažuje? Vstřícného kroku tímto směrem jsem se nedočkal.

Česká televize hospodaří dnes s poplatky občanů ve výši více než 7 miliard Kč. Je to opravdu tak málo? Jen roční příjmy ředitelů ČT s prémiemi činily (2019) více než 50 miliónů Kč. Současnou výši příjmů početného manažmentu neznám. Celkové výdaje na mzdy a odvody spolu se správní režií (4 mld. 372 mil. Kč) jsou dvojnásobně vyšší, než rozpočet na konečný produkt – tvorbu programů (2 mld. 280 mil. Kč) (oficiální údaje 2023). Je to důkazem o efektivním hospodaření?

Nové vedení České televize, včetně generálního ředitele, jde místo toho stejnou cestou jako současná politická reprezentace, která si opulentně zvýšila příjmy, aby je následně osekala ostatním občanům (pokles reálných příjmů na obyvatele dosahuje 10 %).

Pokud by hospodaření České televize hloubkově prověřoval NKÚ jako nezávislá renomovaná instituce, jistě by se nalezla cesta k úspornosti finančních procesů, početnosti manažmentu a revizi byrokratické náročnosti. Tomu se vedení ČT léta úspěšně brání. (Zkusme to porovnat s doporučením, jaké dostala ve srovnatelné situaci BBC v dokumentu Broadcasting Act.)

Stále znovu varuji, že zvýšení koncesionářských poplatků pro ČT by bylo smrtonosné. Že nárůst disponibilních zdrojů povede k dlouhodobému zakonzervování současného stavu, který odpovídá poměrům před nástupem digitalizace, expanzí streamovacích platforem a internetového vysílání (srovnejte Prima zoom, či edukativní Neurazitelny.cz). Další prostředky budou pro ČT obdobnou zátěží organismu, jako nadbytečné kilogramy u člověka, nemluvě o dalším bujení neúčelné vertikální organizace. To vše na účet občanů včetně sociálně slabých a zranitelných.

► Pozn. Naší Pravdy: K tvorbě prof. Jiřího Svobody blíže ZDE.

V duálním systému by se navíc vytvořil ekonomicky asymetrický model mezi komerčními stanicemi a ČT.

Vím, vážení kolegové, spolupracovníci a snad i přátelé,

že vás tímto textem nepotěším. Tvorba ČT živí mnoho tvůrců i producentů. Ale nezdá se vám, že je programovou nabídkou ve veřejném zájmu již jen úzkým pásmem programů, zatímco větší část je nerozeznatelná od komerčních televizí, které financemi z koncesionářských poplatků nedisponují? Chápu i to, že někteří nesouhlasí s tím, že by veřejná služba měla ekonomicky sledovat křivku poklesu životní úrovně „zbytkové společnosti“ (pokles reálných příjmů na obyvatele dosahuje 10 %).

Nezbývá než doufat, že poslanci i vedení České televize projeví nakonec solidaritu s občany, zejména s nízkopříjmovými sociálními skupinami, a nebudou je zatěžovat po čas hospodářské recese a růstu zadlužení rodin po rozpočtových škrtech a zvyšování cen základního spotřebního koše, dalším růstem koncesionářských poplatků.

Jako přirozeně ješitný člověk jsem o svém postoji k události, kdy byl vybrán náš film Cesta do tmy, vytvořený v ČT, jako jeden ze tří za rok nejlepších, opravdu důkladně zvažoval.

Snad mě pochopíte, proč se ale za současné situace, předávání cen v Rudolfinu 9. března nezúčastním. V obleku s motýlkem jako bych legitimoval poměry v instituci, s nimiž nesouhlasím.

Jiří Svoboda

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality, Balzám na duši se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *