Neříkejte. To všechno, co uvádíte, se vymyslelo u nás? No na to, že nejsme žádní obři, docela dobrý výsledek, ne? Jistě, špatní jsme nebyli. Ale možná ještě větší sláva nás ještě čeká. Hádejte, v jakém oboru. Dejte pokoj. Jak bych já, hloupá ženská, mohla tohleto vědět. Mluvte vy.
Politika a diplomacie, paní domácí. V tom začínáme být světovou jedničkou, jestli to náhodou ještě nevíte.
Tak to teda opravdu nevím, pane Švejk. A považuji to za blbost. Vy ne?
Ale to víte, že ano. Ale protože pomatený začíná být i svět, není už ta naše pomatenost tak pomatená, jak bývala.
Oč tedy jde, milostpane?
O tohle, paní domácí. Na Slovensku vyhraje parlamentní volby strana Smer Roberta Fica. My tu stranu a ani Roberta Fica, protože má na spoustu věcí jiný názor než my, nemáme rádi. Takže co uděláme, paní Müllerová?
Nebudeme se s Ficem, jeho stranou Smer a s Ficovou vládou, z voleb vzešlou, bavit.
Správně, máte na politiku čich jako nikdo, paní domácí. Jenže tohle, co říkáte, jak jistě víte, už probíhá, a Fico z toho není tak nešťastný, jak bychom si přáli, aby byl. Co k prohloubení jeho vrásek ještě přidáme? Nevíte? Tak já vám to povím. Čím míň se budeme bavit s ním, tím víc a srdečněji se budeme objímat a bratřit s jeho slovenskými rivaly. Například s představiteli strany Progresívne Slovensko či s prezidentkou Čaputovou. Budeme zkrátka vytrvale jednat tak, jako by žádný Fico na Slovensku nebyl, a k našemu jednání se Slovenskem nám zde zbyli jenom Ficovi nepřátelé.
Ale takové jednání je přece dost urážlivé, ne, pane Švejk. Vždyť zkusme si to obrátit. Volby u nás vyhraje Babiš, stane se premiérem, ale Slováci se budou vybavovat jedině s poraženým Fialou. Nevyletěli bychom pak, my, většinoví Češi, vztekem z kůže?
Však také nikdo netvrdí, že vztek nad přezíravým postojem naší vlády k většinovým Slovákům nelomcuje dnes i jimi. Což ovšem je věc podružná. Protože jádrem pudla zůstává otázka, proč takto urážlivě se naše vláda k vládnoucí Ficově vládě chová? Co svým despektem k ní vlastně sleduje? Protože myslet si, že jde jen o zlovolný revanš za porážku jejich slovenských kamarádů ve volbách, se mi moc nezdá.
Ani mi ne, milostpane. Takže co?
Víte, paní Müllerová, mám takovou představu. Vidím Slováka, jak sedí v seknici, hledí do zdi a takto si medituje: Češi se na nás kvůli Ficovi zlobí, mračí se na nás, takže Fico musí jít. A to hned po příštích volbách. Anebo, abychom ten proces urychlili, zařídíme, aby zmizel v nějakém tom falešném převratu, jak se nám to s ním už ostatně jednou podařilo. Příkazem dne se zkrátka musí stát Ficův odchod a tím též – a to je to nejpodstatnější – uspokojení Fialových Čechů.
Kteréžto úvahy i uspořádání jsou možné jedině ve spárech vážného duševního onemocnění, například schizofrenie, že pane Švejk?
Jistě. Vždyť v ní každodenně žijeme, paní domácí. Nebo jste si toho ještě nevšimla?