Když se v Poslanecké sněmovně opřete jenom o většinu svých 84 poslanců, ale nikoho dalšího, můžete mít pocit, že cokoliv odhlasujete, je pravdou. Ale to není pravda. Je to jenom Váš názor. Nic víc.
Vládní koalice prosadila stanovisko jen a jen svými hlasy 84 poslanců, podle kterého největší bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku je nynější ruský režim, jenž je podle ní teroristický.
Českým zájmem je podle ní nezávislá, demokratická a svobodná Ukrajina pevně ukotvená v mezinárodních strukturách, podpořila pokračování pomoci Ukrajině, která čelí třetím rokem ruské vojenské invazi, včetně dodávek vojenského materiálu.
Naopak neprošel návrh ANO:
Při plné podpoře Ukrajiny jako suverénního státu a zachování jeho územní celistvosti Poslanecká sněmovna naléhá na vládu, aby se všemi dostupnými prostředky zasadila o co nejrychlejší zastavení vojenských operací a uzavření odpovídajícího příměří, které by umožnilo zahájení vzájemných jednání Ukrajiny a Ruska o spravedlivém a trvalém míru.
Nejsilnější opoziční hnutí také prosazovalo žádost kabinetu, aby vystupoval „proti šíření atmosféry obav z válečného konfliktu, válečné hysterie a propagandy.“
Neprošlo ani konstatování SPD, že Česko není připravené na vstup do válečného konfliktu, a varování před případným vysláním českých vojáků na Ukrajinu.
To je v neutrální poloze výsledek, jinak ze strany koalice vedené hysterické jednostranné masáže, o které se zřejmě domnívá, že jí navrátí část již ztracené podpory ve veřejnosti.
Věcně vzato je přirozené, že se taková debata ohledně Ukrajiny a Ruska vede. Ale ještě důležitější je, k jakým dospěje závěrům. A ještě důležitější je, zda se tyto závěry nakonec v realitě prosadí.
A to je velmi nepravděpodobné.
Vidíme, že v USA, tedy zemi, která odstartovala tuto válku proti Rusku tím, že odmítla diskutovat o jeho bezpečnostních zárukách, když je Rusko doslova obklíčeno ze svého hlediska nepřátelskými jednotkami NATO, již nastal zlom.
Republikánští kongresmani pod vlivem Donalda Trumpa už několik měsíců úspěšně blokují další finanční krytí ukrajinských operací a způsobují Ukrajině závažné problémy.
V sousedním Slovensku i Maďarsku už dokonce nastal radikální odklon od podpory války na Ukrajině a dodávek zbraní, což dokonce vyvolalo rozruch v rámci V4. Naopak, ve Francii, Polsku, Pobaltí, Rumunsku atd. válečnické snahy po zničení Ruska narůstají.
Naše vládní koalice se tedy jednoznačně přimkla k válečnickému kursu a dokonce, aby důraz posílila, označila Rusko za teroristický stát.
Opozice ANO a SPD toto pojetí bohudík odmítlo a snaží se ke konfliktu a pod tento návrh nepřihrát ani jeden hlas. A to je jedině rozumná cesta.
Rusko neporazil Hitler a svého času ani ne Napoleon. A vše nasvědčuje, že ani nyní neprohraje s západní koalicí. A nejde jenom o Ukrajinu.
Putinovi spolu se Si Ťin-pchingem jde přece o něco daleko důležitějšího: zlomit hegemonii Západu. A v tomto duchu porážka Ukrajiny bude porážkou celého Západu a nalomení stávajícího světového řádu.
Putin rozhodně nebude potřebovat vstupovat na území Polska, Pobaltí atd,. jak teď hysterici tvrdí. Dá se očekávat, že porážka Ukrajiny povede k jasnému vystřízlivění Západu z představy, že NATO může Rusko porazit. No nemůže.
Rusko má jistě své nedostatky. Nikdy například nezvládalo ekonomiku tak dokonale jako Čína či USA. (Pozn. Naší Pravdy: přesně tak. Příčina tkví v ryze vnitřní, tedy sebedestruktivní politice ruské Centrobanky. Podrobněji ZDE.) Ale ony dva roky ukázaly na jednu základní vlastnost: odolnost. (Pozn. Naší Pravdy: ovšemže. Avšak za jakou cenu? Za cenu zoufalé sociální politiky. Podrobněji ZDE.)
Tak jako dovedlo Rusko ustát obléhání Leningradu, tak nyní naprosto skvěle odolalo největším množstvím sankcí, zatímco Západ, EU a zejména pak Německo, ale i Česko je na kolenou. A Rusko právě v této době v paritě kupní síly předhonilo Německo a je prvním v Evropě. Dva roky nepochybně krutých bojů Rusko zocelilo a volby, s vysokou snahou části prozápadních sil je narušit dokázali pevnost ruského systému.
Dnes západní politici směšně odmítají Putinovi gratulovat. Jen to jen doklad, že prohrávají. Rusko už dávno Západ nepotřebuje a rozhodně ani o to neusiluje. (Pozn. Naší Pravdy: v globalizovaném světě se jedná o odvážné tvrzení. O to více, že ruští oligarchové mají své bankovní vklady nikoli v Rusku a v Číně, ale vesměs v USA a ve V. Británii.)
Konec konců dokladem toho je Maďarsko Viktora Orbána, jehož zjevně nuceně respektuje a obává se i Jo Biden, který jej označil za diktátora po jeho jednání s Donaldem Trumpem, i vláda Roberta Fica, který uložil svému ministru zahraničních věcí Blanárovi, aby se setkal se svým kolegou Sergejem Lavrovem, kvůli čemuž česká vláda se rozhodla přerušit svá pravidelná setkávání se slovenskou vládou.
Nic se neděje. Babišova vláda jistě tuto tradici s radostí obnoví.
Ale ještě jednu poznámku učiním:
Když Západ dokázal rozumně s Ruskem vycházet od roku 1945 až do nastoupení vlády Joa Bidena a tento vztah překonával i různá napětí, bude třeba se prostě zbavit Jo Bidena, kterému se podařilo rozpoutat nejen tento konflikt, ale v podstatě ještě mnohem závažnější konflikt na Blízkém východě, který se rozrůstá a staví proti USA země globálního Jihu.
Musíme doufat, že se Američané zbaví Joa Bidena, my následně i naší militaristické vlády.
V tomto ohledu je česká vláda na rozdíl od Orbánovy a Ficovy vlády až idiotsky politicky nepředvídavá a zločinná vůči zájmům českého národa.
Asi tak.