Většina poslanců schválila deklaraci, z které vlastně vyplývá, že jsme ve válce, že jsme ve válce s Ruskem, ale nejde jenom o zbraně, jde i o jiné věci.
Samozřejmě pozornost se věnuje takovým efektním záležitostem jako jsou letadla F-35 nebo obrněné vozy nebo tanky, ten celý zbraňový systém, ale zapomíná se na to, nevím jestli si to uvědomují ti, co se domnívají, že jsme ve válce počínaje prohlášením premiéra Fialy před rokem, jestli si uvědomují, že se nejedná jenom o to železo a rakety, ale že jde také o týlové zabezpečení, dneska se říká logistiku.
To znamená získání a organizování toho, co se tady posledních 30 let systematicky likvidovalo. To nejsou jenom konzervy a balíčky pro první pomoc, ale to jsou například třeba kasárna nebo jakýsi prostor obývaný vojáky a vojačkami a nové technické vybavení. Tak jako se dneska vlastně obnovují ploty na hranicích různých zemí, které tehdy byly proti těm, kteří chtěli utíkat z Československa nebo z jiných komunistických zemí na Západ, tak dneska se to vlastně opakuje a jenom to není jenom ten rezavý ostnatý drát, ale jsou to perfektní z oceli vyrobené žiletkové ploty a tak dále.
Obnova…
Ale to jsou vlastně jenom maličkosti. Důležité jsou ty obytné prostory, sklady a jestli si vzpomeneme co se všechno zlikvidovalo, tak by mě zajímalo jestli kromě Náměště nad Oslavou, kam přilítly ty nakoupené americké helikoptéry a kde snad to vybavení nedoznalo takové úhony, ale kde jsou ty prostory pro letectvo, které byly v Jižních Čechách nebo na severní Moravě, snad to přežila ještě Čáslav a Hradec Králové.
Ale to všechno se bude muset alespoň oprášit a pak se mi zdá, protože jsem byl dva roky na vojně a byl jsem jako provianťák a stýkal jsem se s těmi z týlového zabezpečení, tak vím, že to není legrace stačí jenom to, že do té vojenské služby nastoupí muži a ženy. Zdánlivě to není sice velký problém, ale má to spoustu věcí v provozu armády, které vytváří neuvěřitelné těžkosti.
Ženy v armádě…
Přitom si myslím, že by se nemělo zapomínat na to, že i ženy a dívky dneska mají chuť bojovat, že to projevují různými způsoby. Kateřina Jacques dokonce absolvovala nějaký 30 denní výcvik, ale já bych jim chtěl přát, aby ta vojna pro ně nedopadla špatně a aby nemuseli závidět například studentky na vysokých školách svým mužským kolegům, že mohou cvičit při svém studiu, tak jak se o tom mluví ve spolupráci ministerstva obrany a vysokých škol a dokonce si myslím, že by to mělo mít i dopad na rovnoprávnost žen v České republice a že by si mohla ta mužská část vojenské populace uvědomit, že ženy jsou jejich rovnocennými partnerkami, že sice asi nebudou moci sloužit u nějakých paradesantních nebo nějakých záškodnických jednotek, ale budou muset mít příležitost se také někde ubytovat, v těch zbouraných kasárnách ale už to asi nepůjde, ale budou se muset ubytovat po boku svých mužských partnerů a bude se muset rozlišit ta jejich způsobilost i podle pohlaví a jsem zvědav, jak tam budou dodržovat ti naši ochránci lidských práv tu genderovou vyrovnanost, ale málo platné, bude se na to muset dbát a přeji jim, aby to dokázali vyřešit k oboustranné spokojenosti.