Vážený pane doktore,
dozvěděl jsem se z TV Bureš o výsledku vaší pře v podání Nejvyššího soudu. Protože něco podobného potkalo před lety i mne, chci Vám vyjádřil aspoň morální podporu.
Jako etnograf a historik vím, že případ Katyň má i jiné konotace, než ty dnes oficiálně podávané, a svědčí pro to mnoho důkazů podávaných českým lékařem Dr. Hájkem, bulharským lékařem Dr. Markovem, a dalšími svědky. Existuje odborná literatura, kterou současný oficiální narativ nebere v potaz.
Co se týče charakteru takových soudů, mám za to, že plní funkci výstražnou, a výchovnou. Mají odradit veřejnost od hledání fakt o historii světových válek a o pozicích jednotlivých účastníků. Tak jako v případě nás tří, kteří jsme byli souzeni za protektorátního kolaboranta – což se prokázalo za 28 let, že jsme měli pravdu.
Stejně tak soud s paní učitelkou Bednářovou má tytéž atributy. Vážím si jejího neochvějného postoje, za který jako nevinná platí ničením existence a povolání.
Těmto soudům říkám lomikarovské. Tam se pravda řešila zničením starých privilegií, odstřižením pečetí starých práv a popravou hlavního rebela. Dnes pro mnohé národního hrdiny.
Dnes se popravuje morálně, štvanicí takzvaných médií po rozsudcích. Štvanice jsou určeny k morální likvidaci hledačů pravdy. Ovšem všeho do času. Věřím však pevně v soudnost a zdravý rozum většiny našeho lidu. I když je momentálně mlčící – protože soudy a prokurátoři mu nařizují SILENCIUM MAGNUM – věčné mlčení. I to však jednou skončí.
Jak říkal zavražděný Jan Masaryk – „Pravda vítězí – ale dá to fušku“. Mně můj ctěný otec říkal:
Ty chceš být Havlíčkem. Ale zde na každého Havlíčka připadá 99 Bretschneiderů.
Dne tu máme společenskou PUTIM s jejich strážmistry. Ti hloubají nad mantrou: „Pozorovat a zavřít anebo Zavřít a pozorovat?“ Ale jak nás učí dějiny, žádné Rakousko netrvá věčně. Byli jsme tu před novorežimem, budeme i po něm.
Srdečně zdravím a přeji duševní i fysickou výdrž.
Jiří Jaroš Nickelli, souzený za pamětní desku odbojářů.