Tak jsme se včera dozvěděli, že USA zaslaly Izraeli varování před íránským útokem, který může vypuknout každou chvíli. Na hentěch internetech běhá celá řádka videí z Izraele, kde převážejí různé (asi) protiletadlové rakety sem a tam.
Izraelští vojáci mají zrušené dovolenky, Američané prý nakládají lodě, které mají určené pro podporu nového konfliktu.
Vlastně se tomu ani nedivím. Izraelský útok na íránský konzulát v Damašku nebyl nic jiného než čirá provokace. Íránský režim si může dovolit statisíce mrtvých, ale nemůže si dovolit ztratit tvář. Netanjahu zase potřebuje větší válku, protože se pod ním z nepovedené malé války příliš houpe židle. Jedna a jedna jsou dvě.
Také probleskly neověřené zprávy, že kanadská ambasáda, která je hned vedle těch zasažených íránských budov, byla hodinu před izraelským útokem evakuována…
Ukrajinci prý dokončili drony (upravili jakési čmeláky) s doletem tři tisíce kilometrů, kterými mohou zasahovat cíle hluboko v ruském zázemí. Nevím, jak velkou škodu mohou Rusům napáchat, ale dovedu si představit, jaké škody na Ukrajině napáchá ruská odveta.
Bubny války znějí stále hlasitěji a celé to těžké ticho, které jsem popisoval včera, je vlastně spíš ohlušení. Je to způsob, jak přebít jakýkoliv zpěv míru, ať už s ním přichází papež, slovenský premiér i kandidát na slovenského prezidenta. Válečné bubny duní, aby nikdo neslyšel nic jiného, aby člověk přestal vnímat, aby se lidská srdce rozbušila ve stejném rytmu, aby lidé tleskali své vlastní zkáze a ze všech sil ji pomáhali přiblížit.
Hlas míru nám v tom všem nějak zaniká… Je příliš tichý.
Kluci, co se mnou tvoří Vidlákovy kydy, se s tím nechtěli smířit:
Pokud mír nebude znít hlasitěji, pokud mír nebude víc zvučet, pokud volání po míru nebude všudypřítomné, tak prostě vyhraje válka. Pokud se nepostavíme válečným tamborům, tak nás nakonec prostě ohluší definitivně. A tak jsme připravili (možná poslední) mírovou kampaň.
Ještě pořád nám nezakázali mluvit, ještě pořád máme přístup na sociální sítě, ještě pořád nám nezablokovali domény a ještě není vyhlášen válečný stav. Ještě nepřiletěla žádná raketa na české území. Ještě nebyl zabit žádný český voják. Ještě má smysl se snažit. Ještě má smysl se bouřit a bránit.
Každým dnem se naše šance zmenšují a jsme stále blíž a blíž plnému zapojení do války proti dvěma třetinám planety. Jsme stále blíž zapojení do války proti jaderné velmoci, která má za zády továrnu světa. Jsme stále blíž k možnosti si popálit ruce v rozhořívajícím se ohni na Blízkém východě.
Začali jsme tímto videem:
Pokud zpěv míru nebude stejně hlasitý jako bubny války, tak bude válka. Chceme zkusit mluvit o míru hodně, hodně nahlas:
Prosím, pomozte nám ho co nejvíc rozšířit všemi kanály. Fejsbůk to pouští dost neochotně. Možná je to marná práce, ale nemůžeme prostě sedět se založenýma rukama, zatímco se náš svět potápí. Je třeba udělat, co je v našich silách.
Zkusme o míru zpívat hodně hlasitě…