Slováci ukázali s převahou volebních hlasů, kam chtějí směřovat. Vyloučili cestu válečné eskalace a upřednostnili cestu politického realismu a mírové koexistence s velmocemi všech azimutů.
Ke zvolení pana presidenta Pellegriniho (pomíjíme různé peripetie minulosti) lze bratřím Slovákům i panu presidentu jen pogratulovat a přát jemu i Slovensku vytrvat v nastoupené cestě politického realismu.
Nedivím se, že zvolení pana presidenta Pellegriniho vyvolává hlasité mručení a doslovný divok válečnické strany v Česku – strany kryjící se mantrami „demokracie, eurohodnot a západní kultury“. Všechny ty profesionální kvaky o „destrukci demokracie, trojském koni putinismu a ďáblově vyslanci Moskvy“ představuji jednak zhroucení představ o Slovensku jako podporovateli válečnického avanturismu na Ukrajině, dobrodružství krachu a porážky – dobrodružství krvavě placeného tisíci nevinných životů obou stran, jednak stav, od něhož se počíná konečně distancovat i sám Deep State USA.
Což jakoby nepochopili naši pražští předáci, zabedněně setrvávající na válečnické notě již dnes reálně krachující Ukrajiny s presidentem Zelenským jako kůlem v plotě.
Nuž, chtějí-li sami dojít „bis zum bitteren Ende“ anobrž „k hořkému konci“, ať si vzpomenou na Norimberský proces, kde tento stav nazval svědek soudu, německý úředník Gisevius. Ale ať k tomu konci nevlečou český národ!
My, pozůstalí po obětech německého nacismu, moc dobře víme, jakou cenou se platí za takové konce. My, potomci legionářů a odbojářů II. světové války, souzníme s postoji premiéra a presidenta Slovenska. Chceme reálnou politiku míru a dorozumění, nechceme válku a ničení životů a zemí! Nechceme válečný avanturismus ani pro Evropu, ani pro Slovensko, ani pro nás. Mír je nám nejvzácnější hodnota.