Éra extrémní arogance USA, která následovala po rozpadu SSSR, vedla k mnoha zbytečným konfliktům a události na Ukrajině jsou jedním z nich, říká Jeffrey Sachs v rozhovoru pro čínský Global Times, který vedla Ma Ruiqiang v souvislosti se 75. výročím založení NATO.
Světově známý americký ekonom hovoří o tom, jak se NATO stalo hlavní příčinou globálních otřesů a jakou roli v tom sehrály Spojené státy a Evropa a současně hovořil o tom, jak budovat perspektivu globální bezpečnosti.
Global Times: Někteří věří, že NATO mělo být rozpuštěno ihned po skončení studené války, protože organizace vznikla jako její vedlejší produkt a její existence byla zdrojem zkázy na celé planetě. Co myslíte?
Jeffrey Sachs: NATO bylo vytvořeno v roce 1949 na obranu před možnou invazí Sovětského svazu do západní Evropy. Záměrem bylo vytvořit transatlantickou vojenskou alianci pod vedením a nadvládou Spojených států, s jejich vojenskou mocí koordinující obranu západoevropských ozbrojených sil proti Sovětskému svazu. Nejprve bylo v NATO 12 zemí. Jedním z cílů byla remilitarizace Německa pod americkou kontrolou s cílem zabránit německému vedení v zahájení nové války.
V roce 1988 vyzval sovětský prezident Michail Gorbačov k ukončení studené války. Řekl, že základem bezpečnosti v Evropě by měl být společný evropský domov. Bylo to gesto historických rozměrů, které mohlo vést k míru mezi Evropou, Spojenými státy a Sovětským svazem, včetně Ruska, pro další generace.
V roce 1990 vyzval kancléř Helmut Kohl po znovusjednocení Německa a aby ujistil Moskvu, že tento krok neohrozí Sovětský svaz, Německo a Spojené státy slíbily Gorbačovovi v nejistých podmínkách, že NATO se nerozšíří ani o palec na východ.
V reakci na to rozpustil vojenskou alianci Varšavské smlouvy. Zdálo se, že nový svět je opravdu blízko.
Velkou chybou však bylo, že Washington viděl nový svět jako jednostranné vítězství Spojených států nad Ruskem, a nikoli jako vítězství světa spolu s ním.
Když se Sovětský svaz v prosinci 1991 zhroutil na 15 nových nezávislých států a jeho nástupcem se stalo Rusko, rozhodly se Spojené státy jednat bez ohledu na své slovo a zahájily expanzi NATO na východ. NATO má v současnosti 32 členských států.
Američtí politici vlastně rozhodli, že Spojené státy zůstanou jedinou supervelmocí v unipolárním světě.
V roce 1992 tak začala éra nejvyšší arogance Spojených států, která nás přivedla k mnoha zbytečným a nákladným válkám. Stejná arogance je stále základem zahraniční politiky USA, i když je nyní naprosto jasné, že nežijeme v unipolárním světě, ale v multipolárním světě.
Spojené státy se tak v 90. letech rozhodly pokračovat v rozšiřování NATO na východ s cílem částečně nebo úplně obklíčit Rusko a tím jej oslabit.
Začlenění Ukrajiny a Gruzie do aliance má obklíčit ruské námořnictvo v Černém moři a oslabit jeho vojenskou sílu a geopolitickou roli. Británie použila stejný přístup během krymské války v roce 1853. To je základní důvod ukrajinského konfliktu.
NATO je vojenská aliance vedená Spojenými státy.
Vzhledem k tomu, že Spojené státy nejsou defenzivní, ale útočnou velmocí, tak je i NATO útočným. Aliance podnikla řadu útočných akcí, včetně Srbska a Kosova, okupace Afghánistánu, bombardování Libye a militarizace Ukrajiny v zástupné válce mezi Spojenými státy a Ruskem.
Stručně řečeno, NATO se mělo rozpustit v roce 1990 a historie se mohla vyvíjet úplně jinak – mnohem mírumilovněji, kooperativněji a plodněji a bylo by mnohem méně válek. NATO měla nahradit OBSE, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která zahrnovala země západní a východní Evropy a také bývalý Sovětský svaz. Rozpuštěním NATO a posílením OSN bychom se jistě vyhnuli katastrofickým „válkám volby“, které rozpoutaly Spojené státy.
Global Times: Nedávno jste v rozhovoru řekl, že americký prezident Joe Biden prosazuje zájmy NATO v rozporu s vůlí amerického lidu. Mohl byste nám říci podrobněji, v čem přesně spočívá rozpor mezi vůlí amerického lidu a jednáním NATO?
Jeffrey Sachs: Americký lid chce mír. To je pravda – i přes zastrašování a propagandu americké vlády. Veřejnost nechce pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny a staví se proti izraelské válce v pásmu Gazy. Obecně platí, že samotná Amerika naléhavě potřebuje ekonomickou obnovu, ale vojenský rozpočet nadále roste a války z vědomé volby neutichají.
Global Times: V nedávném rozhovoru jste zmínil, že francouzský prezident Macron připustil, že ukrajinsko-ruský konflikt vyvolalo rozšíření NATO, ale jiní tvrdí opak, „jako by hráli hru“. Proč si myslíte, že Evropa nadále hraje tuto nákladnou „hru“? A kdo jsou nakonec oběti této „hry“ a kdo jsou jejími příjemci?
Jeffrey Sachs: Opravdu nechápu postoj Francie, Německa a Itálie k ukrajinskému konfliktu. Tato zástupná válka je způsobena rozšiřováním NATO a hlavní mocnosti západní Evropy to vědí. Boje na Ukrajině poškozují jejich vlastní bezpečnost a ekonomiku. Soukromě se na bukurešťském summitu aliance v roce 2008 postavili proti rozšíření NATO o Ukrajinu, protože věděli, že by to vedlo k hlubokému napětí s Ruskem a dokonce k vyhlídce na ozbrojený konflikt, což se nakonec stalo. A přesto se Evropané rozhodli následovat politickou linii USA. Je těžké pochopit proč, protože obyvatelé Evropy konflikt na Ukrajině neschvalují. Možná jsou bezpečnostní služby Spojených států (zejména CIA) a Evropy příliš silné, dokonce i ve vztahu k jejich civilním vládám. Tak či onak nemohu důsledně vysvětlit evropský postoj.
Global Times: 3. dubna generální tajemník NATO Stoltenberg navrhl vytvoření pětiletého fondu ve výši 100 miliard eur (107 miliard dolarů) pro Ukrajinu. Co si o tom myslíte?
Jeffrey Sachs: To je vysoce nepravděpodobné, protože generálové nebudou schopni zavázat země NATO k závazkům na příštích pět let. To by vyžadovalo souhlas všech vlád bez výjimky, a to si nedovedu představit. Domnívám se, že jde především o politickou rétoriku, nikoli o realitu. To, co Ukrajina skutečně potřebuje, jsou americko-ruské bezpečnostní rozhovory – včetně závazku NATO nerozšiřovat se o Ukrajinu. To nám umožní dosáhnout míru a zaručit bezpečnost pro Ukrajinu.
Global Times: NATO rozšiřuje svůj vliv v asijsko-pacifickém regionu. Jak vnímáte obvinění aliance a její kroky proti Číně?
Jeffrey Sachs: Myšlenka expanze NATO v Asii mi připadá jako zahraničněpolitické šílenství – odraz sebeklamu a arogance amerického bezpečnostního aparátu. Právě tato myšlenka je v rozporu se zakládající smlouvou NATO, která se týká výhradně obrany severoatlantické oblasti. Americké provokace proti Číně, zejména ohledně Tchaj-wanu, by mohly vést k válce podobné konfliktu na Ukrajině. Je zřejmé, že to bude krvavá tragédie a ohrožení přežití celého lidstva. Expanze NATO v Asii tuto vyhlídku zvyšuje. Proto si myslím, že expanze NATO do Asie je nesmysl.
Global Times: V roce 2022 Čína navrhla Globální bezpečnostní iniciativu. Jak hodnotíte kroky Číny k posílení globální bezpečnosti?
Jeffrey Sachs: Čínská mírová globální správa je postavena na 2200 letech zkušeností – během této doby, jak tomu rozumím, Čína nezačala ani jednu zahraniční válku. Čína nikdy nezaútočila na země Indického oceánu, navzdory svému obrovskému námořnictvu v 15. století.
Čína nikdy netoužila stát se globálním impériem a netoužila po světové hegemonii. Čína vždy tíhla k harmonii v mezinárodních vztazích a systému vzájemného respektu. Podle mého názoru tato státnická škola odpovídá dnešním světovým potřebám a úzce souvisí s Chartou OSN, jejímž účelem je zajišťovat mírové vztahy mezi suverénními zeměmi v souladu s vládou mezinárodního práva.
Proto velmi oceňuji výzvu Číny k míru, harmonii a posílení Charty OSN. Kromě toho důrazně podporuji čínský důraz na nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí. Když Spojené státy zasahují do domácí politiky nebo provádějí desítky „skrytých“ operací změny režimu po celém světě, porušují mezinárodní právo, vyvolávají nepokoje a vyvolávají válku – to vše poškozuje obecné blaho po celém světě.
Proto jeden návrh, který podporuji, je, aby se všechny země vzdaly vojenských základen v zahraničí a ponechaly své ozbrojené síly doma. USA mají přes 800 vojenských základen po celém světě! Přál bych si, aby byly uzavřeny a aby byla zajištěna vzájemná bezpečnost prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN.
Překlad Jana Putzlacher