Netěšil jsem se na výsledek voleb, o kterých se v médiích mistři vyvolávání nenávisti mezi liodmi vyjadřují jako o soupeření v běhu na nějaké trati, nebo o souboji pěstmi, totiž že v nich někdo vyhrál, nebo že někdo někoho porazil.
Nebojím se, že kvůli mně se začne říkat, že jeden z kandidátů byl zvolen, místo aby se tvrdilo, že vyhrál a jiného nebo jiné porazil. Po ČTv a spol. se opakují daleko větší blbosti, než je tento můj vlastně nevinný „nápad“ a nesmělé doporučení. Manipulátoři s tím, co obrazovky v obývácích dokážou, po léta úspěšně počítají a pracují a tím, že výsledky mají, je nepřehlédnutelné. Stejně jako se nedá přehlédnout stříbrná medaile s generálem, 
pokud to ovšem není internetová grafika, což v této chvíli nejsem schopný vyloučit. Medaile vyšla náhle a hned po zvolení. A bez přípravy, které je třeba věnovat nějaký čas? (Pozn. Naší Pravdy: podrobněji ZDE)
Myslím si, že dokud se volby nebudou důsledně řešit jako výběr z možností, dokud se budou pojímat jako souboj, dokud bude dominovat mediální manipulace, nebude to v pořádku. A vždycky tyhle souboje budou provázeny pitomým chováním části „fanoušků“ obou, nebo více stran. Protože kdo neskáče, není Čech. Napovím: nejde o to skákání, nýbrž o hloubku pitomosti tohohle pokřiku od ledu, který řvou celé stadiony. Nebo snad neřvou tyhle stupidity? Zatím jsem si nevšiml, že by někdo vzal vážně upozorňování na „zmatení pojmů“, když se mluví o vládě republiky. Oč mi jde?
Myslím, že by nebylo na škodu vážit slova. Totiž, že označovat každou vládu v České republice za naši vládu, nepovažuji za ideální. Je to naše vláda i tehdy, když ve skutečnosti je to vláda nad námi a proti nám? Ale ano, může říci kdokoli, je to vláda republiky, tak je to naše vláda, ať chceme nebo ne. To je sice srozumitelné a nemá to gramatickou chybu. Ale proč neříci rovnou, že to z pohledu vlastenců je vláda nad námi a proti nám. Ano, je to vláda České republiky, ale není to vláda naše (naše vláda). Cato starší, citát: «Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.» A zase nejde o Kartágo, ale o účinek opakování nějakého výroku.
Tímto způsobem, že totiž podle pravdy nazveme vládu jejím pravým jménem, rovnou můžeme vyjádřit svůj vztah k vládě a jejímu počínání. Ten, komu nevadí, že vláda pana Fialy nás všechny nahání do bídy a válčení, nechť si klidně říká naše vláda, když mu to tak připadá. Ale já to říkat nechci. Já si myslím a tedy říkám, že je to vláda nad námi a proti nám. Kdo jsme to my? Mám za to, že mohu potvrdit, že tím my myslím – vlastenecky orientované lidi a vůbec lidi, kteří jsou si vědomi svých bytostných zájmů. Myslím občany, kterým na této zemi, na dětech a jejich budoucnosti záleží.
Dokud se bude říkat, že někdo volby vyhrál a ne, že ve volbách byl někdo zvolen, nebudu souhlasit s tím, že jde o demokratické volby. Ani mě nenapadne. Protože: po formální stránce to může vypadat nebo spíš zdát se…, ale to, co se odehrává, opravdu nemohu považovat za skutečně demokratický proces a volbu. Nejde o to, že by se správně nesčítaly hlasovací lístky. To je až na konci nějakého procesu. Jde o to, že se o demokratickou volbu nejedná, dokud je výsledek voleb výsledkem hlasování o lidech, kteří jsou k „volbě“ občanům předloženi a vnuceni médii, která slouží nikým nevolenému opravdu mocnému centru. A výsledek hlasování je nakonec dominantně určený zase působením těch samých médií. Jsem pro demokratické volby, ale to, čeho jsme svědky, to demokratické volby prostě nejsou. Což samozřejmě neuzná každý, hlavně nikdy ten, kdo má z těchto podvodů a manipulací užitek.
Byl zvolen prezident republiky. Podmínky, kdy převládá docela surová manipulace, nepovažuji za demokratické. Byl zvolen člověk, který bude brzy prezidentem republiky. Ještě jím není a už dělá věci, pro které nemohu říci, že to bude můj prezident. Ať chci nebo nechci, bude prezidentem České republiky člověk, který už dal skutky najevo, že je a bude nade mnou a proti mně. Ať se mi to líbí nebo ne, musím ve vlastním zájmu respektovat právo. Co z něj vyplývá, respektuji, právo nechci a nebudu porušovat. Ale není to můj člověk a nebude to můj prezident. I když bohužel konec konců já jsem „jeho“ občan. Tedy občan, se kterým může prezident v rámci platných právních norem „nakládat“. Jenže cítím a myslím si, že hrozí, že nebude mít zábrany sem tam si s tím právem nelámat hlavu. No protože to už dělá. Takže uvidíme, jak to bude třeba s mobilizací. Oj, jak se dušoval, že do války nás nezatáhne…
Vracím se k tomu, co mě napadlo, když jsem se dověděl, kdo to bude instalován na Hradě pražském. Tak nám zvolili generála. Nevím, jak mě zrovna tahle větička napadla, ale stalo se a pak se mi ale hned vybavila jiná věta, ta z Haškova Švejka: Tak nám zabili Ferdinanda. Je to hned první věta slavné knihy. A pak je celá kniha hlavně o válce. Je plná humoru, ale Jaroslav Hašek na několika místech dává jasně najevo, co si o válce myslí a že je kategoricky proti válce a jakékoli její glorifikaci. Mám přání, aby to „tak nám zvolili generála“ nebyla větička, po které tuto zemi někdo, kdo nabízí řád a důstojnost, do války zaplete. Pan generál byl zvolen a mnozí i oponenti a voliči jiných kandidátů se nahlas vyjadřují, že tuto skutečnost respektují, že respektují demokratickou volbu. K tomu už jsem něco poznamenal a ještě dodám.
Jak to brát, když z hlasujících to byla většina, ale z oprávněných ani polovina? Ona údajně demokratická vládnoucí koalice vyšla z parlamentních voleb převahou v parlamentu a s právem sestavit vládu. Ale v této chvíli zcela určitě nemá podporu většiny společnosti. Jak je to tedy s demokratičností voleb a s demokratičností vládnutí v takové konkrétní situaci? Není to problém? Nejsou to otázky bez odpovědi, bez řešení? Není zde nějaká vada na kráse aktuálně platných pravidel, kterým se říká demokracie?
Chci ještě poznamenat, že nesouhlasím s těmi lidmi, kteří tvrdí, že na Hrad byl zvolen komunista, nebo komunistický rozvědčík a podobně. Ten komunistický rozvědčík není označení, které by bylo až tak dramaticky mimo. Ale ten komunista je dokonale a úplně mimo. Bývalý člen KSČ – to sedí, ale člověk, který byl jen z důvodů konjunkturálních u komunistů, to komunista určitě nebyl nikdy. Je to jednoduché a i když to někdo nemusí pochopit, tvrdím: komunistou-li se někdo stane, pak už je to napořád. Nemusí to vždycky a všude vytrubovat, aby si mezi zločinci ublížil, ale nemůže přestat komunistou býti, pokud dospěl k poznání, které skutečně nemá nic společného s nějakou nebo vůbec jakoukoli vírou. Skutečně býti komunistou záleží na hloubce poznání. Bez toho poměrně hlubokého poznání skutečnosti nelze… Lze být upřímným, poctivým a oddaným stoupencem komunismu. Vážnost si zaslouží osoba i osobnost, když tento vztah zachová v dobrém i zlém. A to rozhodně není málo. Rozhodně není hanba, když lidé pracující každý den na zachování svého živobytí nemají čas na studium a hluboké poznávání teorie a klopotné seznamování se s pravdou o praxi. Hanba a špína je, když se někdo pouze a jen z důvodů osobního užitku na něco nalepí, aby to při první příležitosti nejen opustil, ale ještě navíc zradil, špinil a ničil.
Stalo se, že nejdříve z rádia slyším doslova, že generál telefonoval presidentce Tchaiwanu. Možná to bylo řečeno opatrněji, že telefonovali spolu. Pak došlo na kritiku, někdy docela tvrdou a přísnou. Načež slyším, zase ve sdělovacích prostředcích, že to paní presidentka volala panu Petru i Pavlovi. Tak mi to připadá, že někdo korigoval, aby to nevypadalo tak blbě, když někdo novopečený neví, co se patří… Jen se potvrdilo, že média budou panu brzyprezidentovi stranit, nikoli jej ničit jako předchozího prezidenta Zemana ničila od samého počátku. Kouzelné bylo skandování ve „štábu“ pana generála, kde znělo hromové poděkování České kdovíčí televizi po vyhlášení výsledků. K tomu není třeba nic dodávat a snad ani napovídat.
Provokace pana generála vůči mocnostem v podobě telefonátu na Tchaiwan, nebo s členstvím Ukrajiny v NATO, která by si to prý po vítězství ve válce zasloužila, to podle mě určitě není v zájmu mém a ani celé České republiky. Jsou to přece momenty, kvůli kterým se dotčené velmoci cítí hluboce dotčeny a reagují nepříznivě pro tuto zemi. Což generály a jiné papaláše vlastně nepostihne. Že to pro naprostou většinu občanů nemůže mít příznivý dopad, je prostě fakt. Dovedu si představit, kdo z toho má užitek a nemohu ho za to mít rád.
Paní Čaputová už věděla, jak to dopadne a přijela gratulovat. Kdo tohle vymyslil, to musela být hlava otevřená. Tichučko po pěšině k tomu, co si paní Čaputová dovolila v televizích a po kritice snaha ospravedlňovat. Je to jasné. Samozřejmě, že „dezinformační pěšáci“, to je ti, kdož si dovolují mít jiný názor, to okomentovali okamžitě, kam se ovšem zatím hrabou na hlavní proud.
Stačí jen dvě skutečnosti, které nám nemohly uniknout, abychom si domysleli, která bije. Ani když se na ČTv nedíváme a spíše ty panáčky systematicky ignorujeme, protože užitná hodnota jejich práce pro lidi je záporná, víme už, která bije. A z těchto dvou skutečností je jasné, že Petr Pavel nebude prezidentem pro občany České republiky, nýbrž pro potěšení a k obrazu těch, jak jim říká Martin Koller nadnárodní lichváři.
Ta první skutečnost je vztah k válčení na Ukrajině. Ta druhá je jeden telefonát do zahraničí, na jeden ostrov, a nebyl to Madagaskar a ani Srí Lanka kupodivu, ale telefonovalo se na Tchaiwan. Uvidíme, jaké se chystá americké vyznamenání, nějaká medaile nebo stojatý potlesk v americkém parlamentu?
Charakter se nemusí poznat hned. Slovy a skutky se ovšem dříve nebo později nutně odhalí. Jedna věc mě vede k poznámce. Jde o to, že při přípravě kandidatury Petra Pavla se děly dlouhodobě věci, které měly zajistit, aby nedopadl jako Švarcnberk a Drahouš proti Zemanovi. Vyplatilo se to. A ta věc, která mě zaujala, je z knihy o generálovi, kdy jeho otec mudruje cosi o tom, že si nemohl dovolit nadávat na komunisty, ačkoli mu nějaké věci vadily. Prý aby nepoškodil sebe ani kluka na studiích atd.
Spisovatel Karel Čapek
A to je právě to úžasné, když pan zelený mozek tak mudruje jako sám bývalý člen té komunistické strany a velitelský kádr, dokonce na velmi speciální mocenské pozici. Jablko od stromu daleko nepadlo. Žádný div. Vlastní životopis pana generála z doby před převratem vyvolává jeden pořádný otazník. Kdy že to vlastně důkladně šetřil pravdou? Za starých časů, nebo v nových poměrech? Pravděpodobné je a já se mohu domnívat, že pravdu má Karel Čapek, když říká něco o tom, že lidi se zase tak moc nemění, jen se v různých situacích mohou „lépe“ vybarvit.
Slyšel jsem jednu pěknou a spíše satirickou poznámku o tom, že generál je takový nový případ Pygmalion. Byl jsem na vojně a utkvělo mi v hlavě specifické vyjadřování takzvaných lampasáků. Nemám náladu toho člověka poslouchat, ale neunikl jsem tomu a tak se mi lampasácká rétorika ihned vybavila nebo připomenula. Podobně zbystřím hned, jakmile nějaký panáček promluví, že to asi bude člověk z politiky, zejména když je to poslanec nebo senátor, je to co mu z úst vychází velice příznačné. Tvůrci další politické loutky se tentokrát nesoustředili na rétoriku, ostatně není zas tak špatná a někomu klidně může připadat jako vzor klidu a řádu, nýbrž na jiné věci.
Pan generál určitě nemluví jako hlupák a naučili ho důstojnému vystupování, kterým si už zřejmě získal fanoušky. To se potvrdilo hlasováním nesporně. Hlavně ho ale už naučili, co se od něj čeká a vědí, že úkoly je schopen plnit a splnit. Nuže jak je vidět a slyšet, higginsové se v jeho případě nesoustřeďovali tolik na formu projevu, nýbrž hlavně na obsahy. Oni musejí mít jistotu, že se mu do toho nezapletou poznatky ze studia vojenské akademie. Pravděpodobně nemají obavu, že by si aktuálně popletl západní a východní vazby.
A co občané? Občané uvidí, co se bude dít a třeba z toho něco rozumného vyvodí. No uvidíme všichni. Jenže co jednotlivý občan dokáže proti té státní mašinerii, nebude-li se mu něco líbit? Snad jen utéci…? (Pozn. Naší Pravdy: Přiléhavá slova k této písni – … spíše s nimi uteču, než abyste z nich udělali své služebníky, raději půjdu s nimi do ciziny…)