Manželé Julius a Ethel Rosenbergerovi, ta jména mnohým již příliš neříkají, ale před 70 lety jejich jména plnila stránky novin. Byl to jeden z největších procesů v padesátých letech v USA.
V té době probíhaly závody mezi mocnostmi o získání atomové převahy. Atomová hysterie a hon na špióny byl důsledkem probíhající studené války mezi USA a SSSR. Svět tehdy stál na pokraji další světové války. Doprovodným jevem byly jak války v Koreji nebo ve Vietnamu, tak i politické procesy. Manželé Rosenbergerovi byli před 70 lety, 19. června 1953, odsouzeni k trestu smrti, za údajné prozrazení atomového tajemství Sovětskému svazu. Už tehdy nebyly důkazy přesvědčivé. Poprava byla přesto vykonána i přes protesty význačných světových osobností – jako byl Albert Einstein, Pablo Picasso… Stalo se tak na základě zákona „O vnitřní bezpečnosti“ ze září 1950. Je to již sedmdesát let…
Manželé Julius a Ethel Rosenbergerovi
Byla to doba tzv. mccarthismu, tedy pronásledování za tzv. neamerickou činnost, která dopadla na tisíce amerických občanů. Komunistická strana USA byla označena za pobočku cizí mocnosti, v důsledku toho byli občané USA zbavováni zaměstnání, byl jim znemožněn vstup do státních služeb. Milióny Američanů, zejména levicového smýšlení, byly sledovány FBI. Řada význačných osobností byla šikanována pro podezření z neamerické činnosti. Asi těmi nejznámějšími byl Albert Einstein, Charlie Chaplin, Arthur Miller, Bertolt Brecht, ale i „otec“ amerického atomového výzkumu Robert Oppenheimer.
Vykonstruované procesy postihly v padesátých letech jak USA, tak i země sovětského bloku. O politických procesech v Československu existuje dnes bohatá literatura faktu. Symbolem nespravedlivě odsouzených se stala přední národní socialistka Dr. Milada Horáková, 27. června si připomeneme 73. výročí její popravy. Bojovala proti totalitě v jakékoliv podobě. Za německé okupace byla v roce 1940 vězněna v Terezíně za protinacistický odboj, následně v Drážďanech byla odsouzena k smrti. Rozsudek byl nakonec změněn na doživotní žalář.
Samotný proces s předními funkcionáři Československé strany národně socialistické v roce 1950 byl jedním z prvních, byl výstrahou i pro ostatní představitele dalších nekomunistických stran. Obžalovaní byli v procesu vyobrazeni jako nejtěžší zločinci, volající po další světové válce. Proces doprovázela mediální kampaň, tzv. „hněv pracujících.“ K procesu s Dr. Miladou Horákovou obdržel soud na 6300 rezolucí s požadavkem nejvyšších trestů. Mediální masáž veřejnosti připravila půdu pro krutý a nespravedlivý rozsudek. Výsledkem byly čtyři tresty smrti, Dr. Milada Horáková, Jan Buchal, Dr. Oldřich Pecl, Záviš Kalandra, další čtyři rozsudky doživotí, ale i ostatní obvinění byli odsouzeni k vysokým trestům. Také tento vykonstruovaný proces vyvolal odpor předních světových osobností, včetně Alberta Einsteina. I dnes jsou tyto politické procesy pro nás varováním… Bývá často jen malý krok k nezákonným štvanicím.
Většina z nás má ještě v paměti film režiséra Otakara Vávry „Kladivo na čarodějnice“ z roku 1969, byl natočen podle knihy Václava Kaplického. Děj se odehrává v době pobělohorské v letech 1678-1696, kdy u nás probíhala násilná rekatolizace a s ní inkvizice. Přes sto zcela nevinných bylo upáleno na základě smyšlených obvinění. Dle „Slovníku cizích slov inkvizice je „…. přísné vyšetřování, až fanatické zkoumání.“ Se středověkou inkvizicí se setkáváme i dnes v době 21. století!
Z filmu Kladivo na čarodějnice (1969)
(zesilte zvuk)