Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce pro náš národ bije
Z těchto slov až mrazí. Ta píseň byla před lety všeslovanskou hymnou a po druhé světové válce se stala dokonce hymnou národů Jugoslávie.
Nejde tedy o staromilství, ani o nářek starého zbrojnoše. Kladu si ale otázku, kdo z dnešních studentů má trochu povědomí o této písni, která před lety burcovala slovanské národy k národnímu osvobození. Zejména 20. století bylo ke Slovanům kruté, nástup fašismu, krvavé tažení na Východ…
Slované za tuto oběť zaplatili mnoha milióny svých padlých, jejich vesnice i města, hořely v tisících. Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Jugoslávie, Polsko… všude to byl boj o holou existenci Slovanů, Slované zvítězili, zachránili svět od nacismu. Politici celého světa se jim tehdy klaněli.
Dnes si připomínáme Den slovanských věrozvěstů, rokem 863 se datuje příchod misie ze Soluně na Moravu. Konstantin (později přijal jméno Cyril) a Metoděj začali šířit křesťanskou víru ve slovanském jazyce. Konstantin vytvořil první slovanské písmo, hlaholici. Svět obdivuje Slovanskou epopej, dílo Alfonse Muchy, soubor 20 velkoplošných obrazů z dějin slovanských národů. Podle testamentu měla být Praha domovem tohoto souboru, přesto se tomu tak nestalo. V současnosti je Slovanská epopej vystavena v Moravském Krumlově, s otázkou je to náhoda, či záměr. Slovanství se nejspíš nehodí do té dnešní „nové Evropy“?
Originální zpracování výjevů z fenomenálních pláten Slovanské epopeje Alfonse Muchy nabízí unikátní pohled na rozpohybovaný a ohromujícím způsobem scénickou hudbou podkreslený děj. Přesvědčí vás, jak nadčasové dílo mistr české secese stvořil. Producentem je společnost BigMedia, která stála i za nejúspěšnější výstavou výtvarného umění v historii ČR (výstava Lendl: Mucha v roce 2013) a dalších úspěšných projektů.
Naopak jsou to Habsburkové, kteří si užívají svého návratu do Čech. TGM, K. Havlíček, E. Beneš… dostali před několika lety v Národním muzeu nové sousedy. Vrátil se nám, již tolikrát vyhnaný František Josef I. a jeho manželka Žofie. Tedy císař, po kterém zůstaly pomníky padlých, jsou snad v každé naši vesnici. Naopak mnohé slavné české osobnosti mizí z paměti i z učebnic. Kriminalizovaná je doba husitská i její protagonisté, Jan Žižka, Jan Želivský, Jan Hus, … z povědomí národa jsou vytlačovány i osobnosti z druhého odboje, Edvard Beneš, Ludvík Svoboda… Dějiny se obrací, hrdinové jsou kádrováni i po smrti. Kdosi moudrý řekl: „Kdo nic neví, všemu věří.“
Do slovanské jednoty je záměrně vrážen klín nenávisti. Před 24 lety byla terčem náletů NATO nám bratrsky blízká Jugoslávie. Také současný konflikt na východě je toho dokladem… Opět jsme umlčováni, cenzurováni, zastrašováni i manipulováni. Místo hrdosti na naše slovanské národy je nám nasazována poddanská čepice. Slovanství se nehodí do nové režie, místo hrdosti na naše dějiny a jejich osobnosti, jsou nám předkládány pouhé figurky a s nimi přichází i nová vrchnost…
Zkusme se nad tím zamyslet právě v dnešní den připomínající příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.