Je známo, že nejvíce silničních nehod a úmrtí při silničních nehodách (vloni na našich silnicích zemřelo 454 lidí), zavinila skupina řidičů nejmladších.
Z celkového počtu dopravních nehod, jež se během roku v ČR stanou, jich 11 % zaviní právě řidiči s praxí do dvou let, kteří ovšem z celkového počtu řidičů tvoří pouhá 3 %, což nebezpečnost mladých řidičů ilustruje více než výmluvně. Takže podle faktů konstatujme: čím jsou řidiči na našich silnicích mladší, tím nebezpečnější je na ty silnice vjet.
Prostá logika tedy napovídá: Chcete učinit naše silnice bezpečnější? Ano? Pak zvyšte potřebný věk pro získání řidičského průkazu ze současných 18 let na let 19. Moc to nepomůže, ale každý ušetřený život se počítá. Anebo: Jste-li se současným stavem bezpečnosti na našich silnicích spokojeni, s věkovou hranicí mladých řidičů nehýbejte.
Tak mluví zdravý rozum, kterému ovšem v Česku a dál na západ pšenka dnes nekvete. A tak už od příštího roku by u nás měla začít platit novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, která momentálně čeká už jen na podpis prezidenta, a jako hlavní novinku přináší pravý opak toho, co se k věku mladých řidičů uvádí v článku, který právě čtete. Říká totiž toto (ministr dopravy Martin Kupka):
Mladiství usednou za volant již o rok dříve. Nově budou moci v republice řídit už od 17 let, pokud je bude doprovázet mentor, tedy starší zkušený řidič, čímž se zavádí tzv. institut K-17: V roce 2024 se tedy i Česká republika zařadí ke státům, které mají zaveden řidičák na zkoušku. Nejen zavedením zkušebního období pro novopečené řidiče, ale také zavedením zdokonalovacího kurzu pro potenciálně rizikové nové řidiče. Dané opatření společně s modelem přípravy nových řidičů nazývaným L17, tj. možností řídit automobil již od 17 let pod dohledem zkušeného mentora, nepochybně výrazně zvýší připravenost nových řidičů na náročné podmínky v silničním provozu.
Jistě, uvádí to pan ministr pěkně a skoro se vším, co říká, by se dalo souhlasit, kdyby z pytle jeho uváděných nových opatření jako pověstné šídlo, připravené vás píchnout, nevyčuhoval onen o rok snížený věk, potřebný pro získání řidičského oprávnění. Protože cožpak samo české mimisterstvo dopravy neříká a neuznává, že právě skupina řidičů nejmladších zapřičiňuje nejvíce silničních nehod, z čehož lze pak prostou logickou úvahou odvodit, že čím je řidič mladší, tím je svému okolí v silničním provozu nebezpečnější?
JISTĚ! ALE MY VZDOR TOMU JSME PŘIPRAVENI POŽADOVANÝ VĚK ŘIDIČŮ SNÍŽIT!
Proč? Co se za tím záměrem skrývá?
Ohled na naše zdraví a zvýšená bezpečnost na silnicích to nejsou, to jsme si už osvětlili. A možná jsme už též pochopili, že onen požadovaný snížený 17-letý věk potřebný pro řízení vozidel je vše, oč tu běží. A že vše ostatní a viditelně k tomu podstatnému jen přilípnuté, jako jsou zkušený mentor, řidičák na zkoušku, zkušební období pro novopečené řidiče, zdokonolovací kurs pro potenciálně rizikové řidiče, jež se kolem nové věkové hranice rozestavily jako Žižkova vozová hradba kolem jádra tábora, nejsou ničím jiným, než účelově vytvořenými kulisami, které byly na jeviště zataženy jen proto, aby se jimi zalepily oči rýpalů a lidi přemýšlivé snad upokojila.
Kterýmižto ohledy se pochopitelně závažnost věci zvyšuje. A dumá se dál.
Co nejvíce hýbe společenským vědomím? Prý sex a politika
Pozor na ten sex! Není 17 let tím věkem, kdy se mladí lvi rozhlížejí po své první kořisti? Adam chce Evu, ale Eva váhá a Adam tuší, že by s její váhavostí možná pohnul v okamžiku, kdy by v otevřeném taťkově kabrioletu přirazil k vilce, kde Eva bydlí, zapnul klakson, Eva by vyhlédla z okna, spatřila Adama za volantem, a nejspíš by ji v tom okamžiku napadlo, že ten Adam tak úplně k zahození vlastně ani není.
Adam má 16 let, takže zatím živoří a to od svého snu poměrně daleko. Ale Fialova vláda je parádní, protože plánuje současně platný řidický věk snížit o jeden rok. Takže hurá! Už za rok a hned, jak mu řidišský průkaz zašustí v ruce, 17-letý Adam vyjede, u Eviny vilky přirazí, zatroubí, a uvidíme, co je pravdy na tom, že sexuální kouzlo muže, objeví-li se mu u boku vůz, stoupne o 80 procent.
Takových dnešních 16-letých, jako je Adam, je u nás dost přes sto tisíc, a téměř všichni dnes, a z pohnutek stejných či podobných jako Adam, Fialově vládě za sníženou hranici pro získání řidičského oprávnění tleskají a jsou rozhodnuti (až se ovšem dočkají 18 let požadovaných pro svou účast ve volbách), ji volit. Což nejpravděpodobněji platí i pro 15-leté a 14-leté a mladší, čímž se konečně blížíme k zodpovězení otázky, stojící v titulku tohoto článku. I když zcela dokonáno, aspoň podle mého názoru, ještě není.
Protože proč mají 17-letí řidiči čekat rok na to, až se jim dovolí též volit? Cožpak oni už dnes, coby řidiči v silničním provozu, jaký zde ještě nebyl, neprokazují svou dospělost dostatečně? Nebo chcete tvrdit, že řidič nemusít být dospělý?
Ty otázky zatím ještě nepadají, ale čekám je, protože tam, kde je nenažranost je i nekonečnost. A všichni víme a dovedeme si představit, že strana a vláda, kterým by se po snížení požadované věkové hranice řidičské podařilo snížit i věkovou hranici voličskou, by si polepšily tak, že by nám to všem, jak se mezi sebou známé a jak máme o věci stejnou starost, mohlo být velmi nemilé.
Držme se!
Mgr. Lubomír Man se narodil v Záblatí u Bohumína 23. března 1930. Po mobilizaci v roce 1938 se jeho rodina uchýlila k příbuzným na Vysočině (Velké Meziříčí, Budišov, Třebíč), kde dokončil základní školní docházku. Po válce se rodina vrátila zpět do Záblatí a LM začal chodit do bohumínského gymnázia, kde v roce 1949 maturoval. Studoval pak na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tělesnou výchovu a anglickou literaturu a anglický jazyk. Během studií začal reprezentovat ČSR ve skoku dalekém. Od roku 1950 do roku 1956 byl stálým členem národního mužstva ČSR a dvakrát se stal vicemistrem ČSR. Učil na několika středních školách na Ostravsku, na Vysoké škole báňské, rok pracoval v zahraniční redakci ČTK v Praze. Po několika letech publicistiky do nejrůznějších tiskovin (Nová svoboda, Svět práce, Rudé právo, Červený květ, Mladý svět), začal v roce 1967 psát svou literární prvotinu Vysoký cíl.
Knihy
- Vysoký cíl (1973, 1992, 1995, 2008)
- Hurá do poháru (1975)
- S devatenáctkou do Bernu (1976, 1992, 2009, 2011)
- Čekání na rychlou stopu (1980, 2007)
- Jak vyhrát pomerančovou mísu (1995)
- Sen na dosah (1999, (2018)
- Hrrr na ně! (2003), (2014)
- Psáno ze vzteku (od Topolánka k Nečasovi) (2012)
- Braň se!!! Nevzdávej to! (od Schwarzenberga k Zaorálkovi) (2014)
- Kdyby tak tohle řekl Putin (2017)
- Vím, jak sjednotit národ (2018)
- Adolfe vstaň, vše odpuštěno aneb Duté hlavy, vzhůru na Letnou (2019)
- Televizní scénáře
- Hitlerova vůle (2014)
- Hoši od Bobří řeky (2019)
Jedna kniha (Vysoký cíl) byla zpracována pro rozhlas, jiná (Hurá do poháru) pro televizi. Vysoký cíl byl v roce 1996 převeden na Slovensku do zvukové podoby pro slepce, v Česku o rok později. Do zvukové podoby pro slepce byla převedena i kniha S devatenáctkou do Bernu (2015) a kniha Hrrr na ně! (2016). Mezinárodním úložištěm dat Wikimedia Commons byla kniha Hrrr na ně! zařazena do seznamu 40 Knih roku světové produkce v r. 2003.{Wikimedia Commons: Kniha roku 2003). Otevřenou encyklopedií Wikipedie pak byla Hrrr na ně! vybrána do seznamu 60 nejzákladnějších českých knih pro děti a mládež. (Kategorie: České knihy pro děti a mládež – Wikipedie). V anketě Mladého světa o nejoblíbenějšího spisovatele mezi učni, provedené na losem vybraném učilišti (elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou), se Lubomír Man umístil na děleném čtvrtém místě (Mladý svět, č. 16 r. 1988). V anketě České televize Kniha mého srdce získal mezi autory Ostravska přítomnosti i minulosti nejvyšší počet hlasů (Kniha mého srdce, Česká televize).
V roce 2014 byl L.M. na základě svých pracovních úspěchů a činů přijat do mezinárodní společnosti Oxford Encyclopedia, která byla v r. 2016 přejmenována na the British Publishing House. 15. října 2020 jej pak Obec spisvatelů za dlouholetou a významnou práci na poli české literatury jmenovala svým čestným členem.
Své politické i jiné názory zveřejňuje v LUKu, v Literárních novinách, na webech outsidermedia.cz, parlamentnilisty.cz, novarepublika.cz, vasevec.cz, nezakladnam.cz a na několika dalších blozích. Jeho stať o smrti ruského špiona Litviněnka převzal z českých serverů i agregátor zpráv WorldNews.com, i tisková agentura Ruské federace Rusko dnes. Stať „Proč nesmím vědět, co řekl Putin?“ pak převzala celostátní ruská informační agentura News front (Novostnoj front). Manův článek Žaluji ze září 2019 převzaly zahraniční weby the World News, TetriSys.com a Réseau Voltaire.