Ing. Karel Sýs: Byl či nebyl?

Netoužím rozmnožit řady těch, kdo se pod heslem „o mrtvých jen dobře“ ve všech dosažitelných sdělovacích prostředcích pokoušejí dohnat, co za života Milana Kundery zanedbali.

Nepatřím ani k jeho skalním obdivovatelům. Myslím, že vrcholu dosáhl na začátku své dráhy: Směšné lásky, Žert, a zejména překlady francouzské poezie.

Milan Kundera se však stal „politickou osobou“, což spisovateli ani literatuře nesvědčí.

Není tajemstvím, že mu záviděl sám Havel, ač se s ním nemohl srovnávat ani co by se za nehet vešlo. Trafika od Gorbačova mu nestačila. Když neobdržel Nobelovu cenu on, nechť ji nedostane ani Kundera, znělo nepříliš utajované heslo.

Prof. Milan Kundera (1.4.1929 Brno – 11.7.2023 Paříž)

Nobelova cena bohužel vždy byla a je dodnes politikum. Nedostal ji ani Karel Čapek, neboť svět se těsně před jeho smrtí začal hrnout směrem, jímž on odmítl kráčet. Jaroslav Seifert si cenu zajisté zasloužil, nicméně lze úspěšně pochybovat, že by kdo ve světě jeho poezii četl a ocenil, neboť čeština, a zejména Seifertova, je nedostižná. Bylo však momentálně zapotřebí uštědřit štulec momentálnímu režimu. Totéž se odehrávalo i ve vyšších sférách: když bylo potřeba smířit se nějak se Sovětským svazem, cenu udělili Šolochovovi, když naopak, přišel na řadu Pasternak. Velikost či marginálnost však naštěstí nestvrzuje žádná medaile, byť by byla z bůhvíkolikakarátového zlata.

Jde mi o jinou věc. Poslední léta Milanu Kunderovi kazili čeští šosáci neustálým poukazováním na údajnou bezcharakternost, projevenou tzv. udáním odpůrce socialistického režimu.

Byl-li Miroslav Dvořáček vojenským zběhem, nutno přiznat, že všechny zákoníky mají na tento čin stejný metr. Byl-li „jen“ odpůrcem směřování československé společnosti k socialismu, i pak musíme „udání“ považovat za přirozené. Milan Kundera byl přece socialistický básník, aspoň v tehdejší době.

Neuvěřitelné však je, že slátaniny režimních žurnalistů a kritiků, kteří zvěčnělému Milanu Kunderovi nesahají ani k záložkám kalhot, se kolem tohoto tzv. udání vytrvale točí. Vždyť přece dnešní režim dokonce přijal na obhajobu udavačů zákon! Udávat spoluobčany se stalo občanskou ctností. A tak se každý bojí každého.

Až bude v Čechách zase jednou jináče, čím se budou dnešní špiclové obhajovat? Že oni nic, že byli jen muzikanti?

V hudbě byl odjakživa život Čechů a vskutku právě dnes máme muzikantů na vývoz!

ZDROJ

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *