Když nedávno Městský výbor KSČM Brno zřídil a odhalil pamětní desku s varováním presidenta Beneše o útoku reakce na naši politickou a lidskou svobodu, odměnili to mohutným potleskem účastníci tohoto slavnostního aktu, kterému asistovala předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, za sdružení Nespokojených expremiér Jiří Paroubek a Jana Volfová, kteří desku odhalili.
Byli tam zástupci KSČM, Čs. obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Společnosti Ludvíka Svobody, Klubu českého pohraničí, Českého svazu protifašistických bojovníků, Levicových klubů žen, Kruhu vyhnaných, Nespokojených a dalších organizací. Na tomto místě upozorňuji na celý text pamětní desky, který je pro dnešní katastrofální poměry republiky vysoce aktuální: uvedu na tomto místě úplný citát slov presidenta Budovatele dr. Beneše:
Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máme všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou se svou „očišťovací kampaní“. Neboť na válku z let 1938-1945 se nesmí zapomenout.
Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni, a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice.
A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět jejich rukou zažil v Osvětimi. v Dachau, v Mauthausenu, v Ravensbrücku a v řadě jiných německých mučíren.
Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat.
My Češi a Slováci, máme na to plné právo.
(President republiky Dr. Edvard Beneš 14. prosince 1945, na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů.) (Konec citátu pamětní desky v Brně na Křenové 67.)
Varování presidenta Budovatele je v současných poměrech zbídačené republiky vysoce aktuální. Copak tu nemáme po desetiletí trvající prolhané útoky na právní pořádek státu – na jeho presidentské dekrety ratihabované Národním shromážděním ČSR? Copak tu nemáme útoky i emeritních státních představitelů, na osobu presidenta Budovatele a na konání III. osvobozené republiky?
Občan kníže, bývalý kancléř a ministr zahraničí, nebo exministr kultury Herman, dnešní konsul Lichtenštejnů(!) se svými nepravdivými útoky na dekrety a osobnost dr. Beneše zůstávají navždy odstrašujícími případy antibenešovské a antidekretální hysterie, spolu s mnoha útoky tzv. hlavních médií a dalšími politiky jako např. pan Pithart a jiní.
Představitelé státu, kteří jezdili a jezdí na srazy nepřátel státu – Landsmannschaftů Německa a Rakouska, a zástupci jistých politických stran, které notoricky známe, jednají nejen proti zájmům republiky, ale proti samým otřesným dějinám československých Němců, zvaných nepravdivě „sudetští“, a proti dějinám našich velkoněmeckých okupantů (vyjímám demokratické Němce loyální obránce republiky, již bylo asi 220 tisíc, a kteří byli dekrety očištěni, což stále zamlčují prosudetští lháři).
Je nutno připomenout všem zabedněncům dějin, že zhruba každý třetí dospělý tzv. Sudetoněmec dostal od Hitlera medaili za zločin odtržení československého pohraničí. (O mnoha dalších zločinech čs. Němců, včetně vyhnání Čechů z pohraničí, nebudu hovořit.) Bylo jich rovný jeden milión, 162 tisíc, 617 německých občanů, kteří se tímto provinili proti státu – a jejich odsun byl to nejmírnější, co republika s nimi mohla udělat. Místo účinné lítosti pak tito Němci nejenže lkali nad svým osudem, který sami zavinili, ale útočí po celá desetiletí nestydatě na republiku a dokonce se neštítí žádat odškodné a majetky.
Zatímco republika, mající trvající nároky na nevyplacené reparace, stejně jako Řecko a Polsko, neviděla z těchto reparací vůbec nic, a národu se lže, že „na reparace není nárok“, přičemž opak je pravdou. Je tu pro Německo závazná Pařížská reparační dohoda, které je republika platným signatářem, o níž naši politici neustále lžou, že prý jakoby „byla anulována Česko-německou deklarací“. Každý právník ví, že je to lež jako věž. Nic deklaratorního nemůže anulovat mezinárodně právní smlouvy – a oni to dobře vědí, pouze vykládají národu báchorky.
Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.
I proto je počin brněnských komunistů a vlastenců tak důležitý – připomíná široké veřejnosti nejen odkaz presidenta Budovatele, ale i jeho varování před všemi pokusy o zvrat poměrů republiky do poměrů okupačního protektorátu. Vždyť jak praví ústavní právník profesor ústavního práva Karlovy univerzity Dr. Václav Pavlíček, CSc. ve svých studiích, již jen rušení dekretů by znamenalo nejen majetkový, ale i právní návrat k protektorátním pořádkům, což je v demokratické Evropě, uspořádané po vítězství nad nacismem, nemyslitelné. Nehledě k faktu, že sám Evropský soudní dvůr v Luxemburgu potvrdil nezrušitelnost dekretů. Současná jednání pana presidenta u Soudu pro lidská práva ve Strassburgu o jakýchsi opatřeních pro spoluúčast na správě bývalého majetku Lichtenštejnů u nás, vzbuzují oprávněný odpor ústavních právníků a vyvolávají dojem úsilí o narušování svrchovanosti republiky nad konfiskovaným majetkem zdejších bývalých majitelů, kteří potvrdili svou kolaboraci s III. reichem návštěvami reichsprotektora Neuratha, vyslance Hitlerovy moci u nás. K tomu my, pozůstalí po bojovnících a obětech velkoněmeckého nacismu, pravíme:
- protestujeme proti prolamovaní dekretálního práva
- protestujeme proti návratu sudeťáků
- protestujeme proti vracení jejich majetků
- protestujeme proti lhaní o dekretech a presidentu Benešovi
- protestujeme proti vměšování landsmanů a západních politiků do práva republiky.
Dokud bude existovat svrchovaná republika, budeme tak činit.