Na světě je má nová básnická sbírka: Domov na míru. Má od první do poslední básně jednotící tematickou linku: Apel na potřebu míru, na svět, kde se neválčí – a v němž je možné se rozvíjet a žít naplno, nikoli živořit a třást se, kdy vše bude rozmetáno na prach.
„Domov na míru“ lze vykládat hned dvojím způsobem – jednak jako domov vystavěný na mírovém soužití – a jednak jako domov zbudovaný přesně podle svých představ. Oba tyto 
motivy se v mých textech prolínají – stačí zmínit následující básně: „Do tepu vran“, „Bez míru…“, Nač těším se…“ či sonet „Pro lásku boží“.
Čtenář ale nalezne i básně s jinou tématikou, například „Baladu o dvou hlasech“, kdy si dělám legraci z vlastní výtvarné tvorby, „Duši“ či text věnovaný papouškům Ara, k nimž vyjadřuji svůj obdiv – „Jako svátost“.
Své básně pojímám jako zamyšlení i podklad k dialogu. Spojuji své niterné pocity s okolním děním, které mě ovlivňují, jako ostatně každého z nás.
Některé básně doslova burcují – například „Stín a jeho vzkaz“ či „Úpěnlivá“. Jiné naopak čtenáře konejší a snaží se ho v nelehkých časech povzbudit, což je případ těchto básní: „Na obzoru svítá“, „Vzájemnost nás spasí“ či „Mám rád svou zem…“
Tato kniha je určena všem, kterým se nežije lehce – a kteří hledají pověstné světlo na konci temného prostoru. Snad se k nim z těchto řádků aspoň pomyslný paprsek prodere.
Osudový omyl
Kdo nejvíc vede nabubřelé řeči,
jak že je třeba velkých obětí?
Ten, který první chvátá do bezpečí,
zatímco jiným jatka posvětí.
Ten, který žádá oběť sebevětší,
až mnohé matky přijdou o děti,
svým ratolestem dává jinou péči,
o níž ten nuzný nemá ponětí.
Ten, který druhým o morálce hlásá,
sám se jen snaží urvat více masa.
Hodnoty?: Faleš, mstivost, bezpráví.
Prohrají všichni, kteří přesto věří,
že vlci mají místo srsti peří:
Důvěrou v lotry zlořád nespraví…