Dlouhá desetiletí sleduji – jen o jeden rok mladšího než jsem já – německého novináře Bruno Banduleta. Už je samozřejmě ze svých významných postů dávno „emeritován“, ale to mu umožňuje být nad věcí a neobávat se vyhazovu z práce.
V německém týdeníku Junge Freiheit uveřejnil v polovině prosince článek s názvem „Die ukrainische Tragödie“, který je výrazně koncepčnější než většina podobných textů. Cituje Clausewitze, G.F. Kennana, Kissingera, Time Magazin, Neue Zürcher Zeitung i The Economist.
Německý novinář, vydavatel a autor Dr. Bruno Bandulet (* 1942 Bad Kissingen).
Jeho první tezí je, že celá ukrajinská válka je „falešná“, že bylo možné se jí vyhnout a že „byla tragická, protože zanechá jen poražené“. Jeho druhá teze říká, že „geopolitická debata v Německu je povrchnější, než by být mohla“. Nevím, jestli mají v Německu Černochovou, Vystrčila a Českou televizi, ale nevěřím, že by mohla být povrchnější než u nás.
Jeho třetí tezi více než rozumím. Připomíná, že „den, kdy začala tato válka, je 4. dubna 2008“. Byl jsem této události přítomen a už tam jsem věděl, že to, co se stalo, je tragický omyl. Snažil jsem se tam argumentovat proti.
V tento den bylo na summitu NATO v Bukurešti rozhodnuto o přijetí Ukrajiny a Gruzie (ne o konkrétním datu, ale o záměru) do NATO. Seděl jsem tam. Prosadily to USA a Velká Británie (Bush a Gordon Brown) proti většině členských zemí, z nichž mnoho mlčelo. Zejména to prosadili proti Německu a Francii. Bandulet píše, že americký velvyslanec v Moskvě W. Burns v té chvíli varoval americkou vládu, že je to pro Rusko překročení všech tzv. „červených čar“.
Čtvrtou tezí Banduleta je, že 24. února 2022 „Rusové nezamýšleli obsazení Ukrajiny, ale změnu režimu v Kyjevě, a proto tam vstoupili s velmi malými vojenskými silami“. Kreml by prý pokus o ovládnutí Ukrajiny neriskoval. „I Kreml znal výsledky voleb v roce 2010. Na západě, severu a ve středu Ukrajiny vyhrál prozápadní kandidát, na východě a jihu proruský.“
Pátou tezí je, že od roku 2014 na východní Ukrajině začala probíhat občanská válka, kterou „v její brutalitě lze přirovnat k americké občanské válce“.
Šestou tezí je, že „se po téměř dvou letech války ukazuje, že se všechny strany konfliktu přepočítaly“. Nejen v Rusku a na Ukrajině, ale i v Německu a v USA.
Sedmou tezí Banduleta je, že „dnes je 1 200 kilometrů dlouhá fronta, když odhlédneme od malých posunů, zamrznutá“.
Bandulet si také všímá domácího konfliktu na Ukrajině mezi prezidentem Zelenským a velitelem generálního štábu Zalužným. Já jsem nepostřehl, že začátkem prosince došlo – bez povolení Zelenského a americké vlády – ke kontaktu Zalužného s jeho ruským protějškem Gerasimovem s tématem, jak zajistit příměří a zahájení jednání o mírové smlouvě. A vidí v tom velikou šanci.
Všechny tyto věci v jednotlivostech známe, v celku je to však naprosto unikátní text. Bylo to publikováno v Junge Freiheit, č. 51, dne 15.12.2023. Doporučuji k přečtení. Každému.
Václav Klaus, publikováno v Lidových novinách pod názvem „Ukrajinská tragédie“, 8.1.2024
A ještě připojujeme názor člověka z jedné diskuse s nickem Skeptik k článku v tom německém týdeníku:
Konečně někdo z těch „známých“ řekl, co já tvrdím již 10 let. Na Ukrajině neprobíhá žádná „agrese Ruska“ ale občanská válka, do které se postupně namočily nejen USA, Rusko a státy EU, ale dnes již prakticky všichni.
Bandulet jde dokonce dál a fakticky říká, že vše začalo již v roce 2008, faktickou provokací že strany USA a UK, které se Německo a Francie, proti kterým byla primárně namířena, nedokázaly postavit.
Přičemž účel takového jednání USA byl jasně viditelný… vrazit klín do rozvíjející se spolupráce mezi Německem (EU) a Ruskem, protože spojení německých (evropských) technologií a ruských přírodních zdrojů by zákonitě vedlo k větší samostatnosti Evropy a jejímu vymanění se z nadvlády USA.
Já to, že USA se této spolupráci pokusí zabránit třeba i vyvoláním války v Evropě, pochopil až někdy v roce 2010, kdy začala ta první hysterie proti Nord Streamu a South Streamu… přičemž jasné mi to mělo být již od napadení Jižní Osetie Gruzií.