Někdy mi připadá, že naše strana a vláda je až nemístně stydlivá ve vyžadování informací od státotvorných občanů. Abych příslušným úřadům ulehčil rozhodování, uvedu, jak na to šla protektorátní policie a gestapo.
Už tenkrát se našel dostatek dobrovolných donašečů, kteří to s národem mysleli – jak jinak – dobře.
Kupříkladu jakýsi F. Paulus v protektorátním Poledním listu preventivně varuje před neuváženými činy souobčanů:
Bylo by zločinem na národu a jeho svébytnosti a budoucnosti, kdyby nezodpovědná individua anebo zfanatizovaní blouznivci nějakými hloupými počiny nebo nerozvážnými činy zavinili ztrátu jeho samosprávy. Moudří a rozvážní občané nechť rázně okřiknou a znemožní každý nerozumný nebo klukovský čin, kdekoliv naň přijdou nebo se o něm dovědí.
To byl ovšem pouhý amatér.
Sběr informací však vyžaduje organizaci, organizaci a zase organizaci.
Poněkud opožděně, teprve 14. dubna 1944, vláda nabádala obyvatelstvo:
Předejte ihned státním úřadům každou podezřelou osobu, jež by se k vám chtěla vloudit.
Česká pracovní fronta, to bylo jiné kafe! Dobrovolně, ba s chutí vzala na svá bedra část povinností německých tajných služeb:
Dělník organizovaný v ČPF má za povinnost provádět denunciantskou činnost, hlídat českého dělníka-spolupracovníka. Tato činnost je výraz věrnosti nacionálně socialistické myšlence a zároveň povinnost a účinná pomoc k dosažení německého vítězství.
K potírání „komunistického a marxistického podzemí“ ČPF vydala směrnici:
Pozorujte bedlivě své okolí, a zjistíte-li shlukování a debatování, zejména pak rozčilení, oznamte své pozorování orgánům wehrmachtu, a to ihned. Oznamte také, kdo je původcem neklidu, a požádejte o jeho pracovní přeřazení do říše. Pátrejte po těchto štváčích v každé dílně. Zatím naše dělnictvo zachovalo rozvahu a zachovalo ji zejména tam, kde máme štváče pod dozorem.
Vlajka bylo malé československé nacionalistické a z části i fašistické hnutí a stejnojmenný časopis.
Páníčkovu podporu obdržela i Vlajka, jejímž úkolem bylo vnucovat z české strany protektorátní vládě proněmeckou orientaci. Odvděčila se tímto státotvorným návodem:
Nařizuje se členstvu Vlajky, aby nechodilo se zavřenýma očima a ušima. Všude, kde spatří komunistickou činnost, okamžitě to oznámí. Dále se má pátrat po hnízdech bolševické propagandy, objevovat je, ať jsou třeba i na nejvyšších protektorátních místech, nebo na periférii Prahy. Podávejte zprávy, které by se týkaly Židů, komunistů, stoupenců Beneše, dále ilegálních letáků a šuškané propagandy.
Ostatně samo gestapo si ve zprávě z 20.9.1941 pochvalovalo nejen horlivé sledovače názorů dělníků, ale zejména Čechy, kteří pronikli do odbojové sítě:
Češi se lehce získávají pro tuto službu, jelikož mají velkou potřebu peněz a potřebují potravinové lístky.
Existovalo i cosi jako tabulka rekordů. Vyskytly se případy, kdy jeden vlajkař předal za osm týdnů gestapu 10, slovy deset udání (černý obchod, předražování, urážka Hitlera atd.)
Ten si svůj jidášský chlebíček vskutku zasloužil!
Nuže, jistě by bylo možné využít výše uvedených cenných zkušeností a metod a v Česku, které rádo soutěží, zavést například obdobnou tabulku rekordů!