Papež František vyslovil to, co začíná být jasné většině lidí, ale prozápadní mocenské kruhy si to nechtějí připustit: „Slovo jednat je odvážné slovo. Když vidíte, že jste poražen, že věci se nevyvíjejí dobře, musíte mít odvahu k jednání.“
Kolik ukrajinských mužů již zcela zbytečně ztratilo život ve válce, kterou platil Západ, a která musí pokračovat za každou cenu? A kolik jich ještě necháme padnout? Je zřejmé, že Ukrajina s Ruskem prohrává – a prohraje. Jenom politici typu Macrona budou opakovat mantru, že radši zničíme svět, protože Ukrajina prohrát nesmí. To již rovnou může poroučet řekám, že nesmějí téct dolů.
Macronovi pak v České republice sekunduje v diplomacii naprosto nevzdělaný bakalář Lipavský, který zašel tak daleko, že obvinil Andreje Babiše z pacifismu. Patrně, kdo nevykřikuje „Více munice pro Ukrajinu, hop, hop, hop“, není Čech. Bakalář Lipavský doslova řekl:
Teď najíždí na nějakou pacifistickou notu, nevím, kdo mu ty mírové příspěvky píše, ale mně přijde, že začíná být bezpečnostním ohrožením této země.
Panu bakalářovi by měl někdo urychleně vysvětlit, že bezpečnostním ohrožením této země je tu jedině Fialova vláda, která dnes a denně vyzývá k pokračovaní „ztracené války“. Metály od Zelenského ověnčení ministři požadují více munice a více padlých. To oni jsou nepřáteli ukrajinského obyvatelstva, neboť ho svou arogantní politikou vedou do záhuby. Nebo se snad bakalář Lipavský domnívá, že když Rusko neporazila Ukrajina, že to dokáže Česká republika? Asi spoléhá na Spojené státy americké.
V tom případě by se mu měla donést závažná informace: Victoria Nulandová po více než 30 letech působení na ministerstvu zahraničí ve svém působení skončila. To ona nejvíce podporovala proválečný kurs na Ukrajině. Ten se evidentně mění. USA už několikrát dokázaly, že jsou v podpoře i nepodpoře toho kterého režimu velice flexibilní, což podtrhuje jejich boj proti Tálibánu v Afghánistánu. Tak dlouho proti němu vedly válku, až ho tam svým stažením se znovu nainstalovaly. Raději ať nikdo nepočítá, kolik životů toto „dobrodružství“ stálo.
Nechtějme tu vládu, která nás ožebračuje a zatahuje do války, kterou vést nechceme. Mám-li si vybrat mezi postojem papeže Františka a bakaláře Lipavského, kloním se k papeži Františkovi.
Česká společnost je ve varu: Protestují zdravotníci, učitelé, zemědělci. Fialův kabinet umí jediné – vzkázat demonstrantům, že s nimi jednat nebude – a poslat na ně ozbrojenou policii. Hnůj před Strakovou akademií nemůže o práci této vlády vypovídat více. Korunu všemu pak nasadili policisté, kteří u něho drželi čestnou stráž.
Není, na co čekat. Fialova vláda nám nic nedává – pouze bere. Proto je třeba donutit ji k demisi, než nám sebere i to poslední, co máme. Naše životy.
Neslavný konec jednoho panovníka
Za časů krále bez žezla
z koruny vznikly kule,
Pětihlavá saň zabřezla,
a dala život nule.
Byla to doba nehezká,
kdy kmán se mluvit bojí,
a ani šašek netleská,
že se král chystá k boji.
Aby bylo dost na děla,
tak z lidí ždímal jmění.
Žebráky z mnohých nadělal.
Řekl, ať život změní.
V té zemi nezbyl žádný kov:
Král pochlubil se meči,
s nimiž jdou muži na krchov,
a jejich matky brečí.
I cely byly bez mříží,
a koně bez podkovy.
Králi nic plány nezkříží,
sám na trůnu si hoví.
Rád vysílal své signály
a vojáčky a zbraně.
Sám sebe děsně vychválil,
a lidem zvýšil daně.
Do války velel den co den:
Nemohl nikdy vyhrát.
Funkce byl u něj nehoden,
kdo vyslovil pár výhrad.
Vzdělanec skončil v šatlavě,
z hlupáků měl král rádce.
Co jen měl másla na hlavě
poněkud ubohý vládce.
Když bída v zemi vyhřezla,
a soud byl za postoje,
čeládka králi přivezla
pod okna fůru hnoje.
Král seslal kletby na lidi.
Vyklonil se však zrovna.
Málokdo mu teď závidí:
Zapadl mezi h…a…