Po více než dvou letech války na Ukrajině je na místě se ohlédnout, co tento krvavý konflikt znamená pro Ukrajinu, co pro Západ – a jak nás o něm celou dobu mainstreamová média informovala.
Petr Pavel v březnu 2023 jasně formuloval hypotézu, že Ukrajina má jediný pokus na protiofenzivu. Takzvaní „dezoláti“ varovali, že ona protiofenziva bude neúspěšná a bude stát Ukrajinu plno krve. Rádoby pravdomluvná média tuto protiofenzívu nekriticky opěvovala a připravovala nás na brzké vítězství Ukrajiny. Ostatně o něm jsme médii i vládními politiky ujišťováni každým dnem.
Papež František nejspíš česká mainstreamová média nečte – a pokud čte, nenechá se jimi nijak nakazit. Pronesl zásadní projev, kdy poukázal na fakt, že Západ nutí ukrajinské občany válčit do naprostého zdecimování. Konečně někdo projevil trochu humanismu – a zastal se lidí štvaných na krvavá jatka, kteří evidentně nemají vyhlídku čehokoli dosáhnout:
Slovo jednat je odvážné slovo. Když vidíte, že jste poražen, že věci se nevyvíjí dobře, musíte mít odvahu k jednání.
V České republice se bohužel najde celá řada těch (včetně celé Fialovy vlády), kteří si žádné rozbory situace na Ukrajině nepřipouštějí – a jen opakují mantru, že Ukrajina musí zvítězit, i kdyby na ní již žádní Ukrajinci nebyli.
Západ si je totiž vědom toho, že Ukrajinu do této války nasměroval, když zcela bojkotoval Minské mírové dohody – a Ukrajinu místo toho vyzbrojoval a cvičil k boji.
V případě porážky Ukrajiny tak bude muset všem vysvětlovat, kvůli čemu padlo několik set tisíc mužů, kvůli čemu byla Ukrajina zbídačena a zdevastována – a kvůli čemu poškodila Evropa své ekonomické vztahy s Ruskem.
Zvykli jsme si zatím, že za „dezoláty“ jsou vydáváni ti, kdo na základě faktů provádějí rozbory. (Pozn. Naší Pravdy: přesně tak. Nebo-li, kritické myšlení je nežádoucí. Ostatně, tímto krajně neblahým stavem je doslova prosyceno školství, nejen v ČR.) Můžeme zmínit Petra Druláka, který od počátku konfliktu poukazoval na fakt, že Ukrajina ani s podporou Západu Rusko porazit nemůže. Nyní na jeho slova dochází – takže bychom se měli zaměřit na to, čím nás celou dobu krmil „jediný správný mainstream“.
Místo analýz dala Fialova vláda přednost vyprávěním neboli narativům. Média nás neinformovala – ale vyprávěla zkazky, které při pohledu zpět působí jednak komicky – a jednak tragicky neprofesionálně. Pojďme si některé z těchto narativů připomenout.
Narativy:
Rusko je těsně před porážkou
6.4.2022:
Podle vedoucího Programu bezpečnostních strategií a seniorního analytika Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Martina Svárovského (KDU-ČSL) se mýlí ti, kdo očekávají, že Ukrajina nemůže Rusko porazit. „Je to nesmysl. Nevím, jaký vojenský stratég vyvodil cokoli z toho, že Rusko vyhraje. Rusko je těsně před porážkou. Chtěl bych ty vojenské stratégy vidět – a předpokládám, že tady jsou.“
4.3.2023:
Podle vojenského ekonoma není otázkou, zda Ukrajina válku vyhraje, ale kdy se to stane. Rusko se totiž rychle vyčerpává a brzy mu dojde vojenská technika. Výpočty dovedly ekonoma k výsledku, že Vladimir Putin válku prohraje už letos v říjnu. A technologicky tato zkušenost vrátí jeho zemi o tolik zpět, že se stane v podstatě rozvojovým státem.
Vladimir Putin podle německého vojenského ekonoma Marcuse Keuppa nemá nadějné vyhlídky na vítězství. V rozhovoru pro švýcarský časopis Bilanz řekl, že není otázkou, jestli Ukrajina Rusko porazí, ale kdy. „Rusko brzy vyčerpá své rezervy. Ukrajinu podporuje Západ a Západ má větší výdrž“, konstatoval Keupp.
„Úbytek ruských sil je obrovský, větší než za druhé světové války. Každý den Rusko ztrácí pět tanků a šest bojových vozidel pěchoty. Je snadné extrapolovat, kdy mu dojde materiál“, pokračoval „odborník“ ve svých spekulacích. Na základě odhadů a výpočtů prý Ukrajina agresora porazí v říjnu roku 2023.
29.8.2023:
„Pozemní armáda Rusů je v zásadě vyčerpaná, přišla o rozhodující část důstojnického sboru. A nedokážou zásobovat pohybující se jednotky“, upozorňuje bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský.
Od dubna 2022 ideolog Svárovský, který již tehdy vykřikoval, jak je Rusko těsně před porážkou, neprošel do srpna 2023 žádnou reflexí – a trval na svém, jako by to vyřkl včera. Možná je schopen své dogma zopakovat i dnes.
Evropské sankce ruskou ekonomiku položí
20.7.2022:
Skupina pěti ekonomů z Yaleovy univerzity (Jeffrey Sonnenfeld, Steven Tian, Franek Sokolowski, Michal Wyrebkowski, Mateusz Kasprowicz) tvrdí, že: „Sankce ve skutečnosti ruskou ekonomiku ničí obrovským způsobem.“ Jejich studie „Business Retreats and Sanctions Are Crippling the Russian Economy“ v době publikování v našich médiích ještě neprošla recenzním řízením.
3.12.2022:
„Všechny objektivní ukazatele ukazují, že došlo k velmi silnému poklesu ekonomické aktivity. Spirála se stupňuje a teď z toho není žádná cesta ven“, řekl Vladimir Milov, bývalý náměstek ruského ministra energetiky, který je nyní předním opozičním politikem v exilu.
15.6.2023:
Europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti, rozhovor pro Voxpot):
„Mohu na to zareagovat studií od think-tanku Globsec, který tamní ekonomiku přirovnal k Potěmkinově fasádě. Pravdou je, že Rusové mají stále velké příjmy z vývozu nafty a plynu. Evropa se sice od plynu odstřihla, od ropy ještě ne, včetně Česka. Zbytek světa se od těchto surovin naopak neodstřihl téměř vůbec. Vzhledem k tomu, že z makroekonomického hlediska představuje plyn a ropa jeden z jejich největších příjmů, může nám z pohledu na jejich HDP připadat, že se nestalo nic. Jak jsem ale zmínila, efekt se teprve projeví, a Moskvě pak v tomto ohledu nepomůže už ani vývoz plynu a nafty.“
Opět vidíme, že realita je někde úplně jinde, než nás přesvědčovala mainstreamová média. Nejenže Rusko nezbankrotovalo, ale ekonomicky posílilo, což o Evropské unii ani USA tvrdit nelze.
Rusku dochází na frontě dech
22.3.2022:
„Ruským vojskům v okupovaných oblastech Ukrajiny zbývají potraviny a munice jen na tři dny. Oznámil to v úterý ráno podle agentury Unian generální štáb ukrajinské armády. Podobně je tomu údajně u pohonných hmot, které musí doplňovat z cisternových vozů.“
2.11.2022:
Simone Radačičová, redaktorka Hospodářských novin:
„Ruské armádě dochází součástky a čipy. Získává je pak z praček nebo ledniček vyrobených na Západě.“
6.3.2023:
Štěpán Hobza, Lidové noviny:
„Některé ruské jednotky dostaly u Bachmutu rozkaz, aby navzdory nedostatku munice zaútočily na ukrajinské pozice polními lopatkami.“
Jedním z hrubých pochybení českého mainstreamu je skutečnost, že nekriticky přijímal cokoli, co publikovala ukrajinská strana, aniž by to podrobil jakékoli korekci. Výsledkem je, že je to český mainstream, kdo se stal v posledních dvou letech pro mnoho našich občanů zcela nedůvěryhodným. Co jsme se od různých hilšerů, fischerů, kolářů, stehlíkových, fialů, bakalářů a mnohých dalších dozvídali, jak Rusko nemá žádnou moderní vojenskou techniku, jak je zaostalé a nepřipravené – a jak se brzy rozpadne. „Lopatky“ a „pračky“ se staly legendárními symboly úpadku našich mainstreamových médií.
Na Ukrajině nemá fašismus výraznější vliv
12.5.2015:
Neovlivní.cz (Jan Stehlík: Analýza: O Fašismu na Ukrajině):
„Co se týká Stepana Bandery, tento ukrajinský nacionalista stále vzbuzuje kontroverzní reakce kvůli tomu, že organizace, kterou vedl, se podílela na vraždách národních menšin na Ukrajině a Bandera se neúspěšně snažil vyjednat pakt s Adolfem Hitlerem a tak dosáhnout ukrajinské nezávislosti.“ O Volyňském masakru a Ukrajinské povstalecké armádě spadající pod Organizaci ukrajinských nacionalistů je zde taktně pomlčeno.
22.3.2022:
Novinky.cz (Alex Švamberk):
„Obviňovat Ukrajinu z fašismu a používat termín ukrfašisti je absurdní.“
16.5.2023:
Paměť Národa (Vojtěch Dárvík Máca):
„Fašisté na Ukrajině. Mýty, legendy a pravda skrytá za symboly.“
Dne 4. listopadu 2018 podlehla svým zraněním ukrajinská občanská aktivistka a poradkyně starosty černomořského přístavního města Cherson, třiatřicetiletá Kateryna Handzjuk. Bojovala proti korupci. Vrazi ji polili kyselinou sírovou – a ona v silných bolestech umírala tři měsíce.
Jejími vrahy (najatými za účelem její likvidace) byli mimo jiné Volodymyr Vasjanovič (Válčil na Donbasu, poté, co přišel o nohu, se stal ukrajinským válečným hrdinou a západní celebritou) a Serhej Torbin (Jeden z propuštěných vězňů, který válčil na Donbasu a bývalý důstojník chersonské policie). Pokyn k její likvidaci vyšel v Chersonu od funkcionáře neonacistické strany.
Před svou smrtí stačila vyslat jasné poselství: „Ano, vím, že teď vypadám špatně… Ale jsem si jistá, že na Ukrajině jsem na tom stále mnohem lépe než právo a spravedlnost.“
Místní a mezinárodní skupiny občanské společnosti zaznamenaly od roku 2017 do roku 2018 nejméně 55 nevyřešených útoků proti aktivistům, včetně Handzjukové.
Zatímco o kauze J. Kuciaka jsme slýchali dnes a denně, tento bestiální případ v našich mainstreamových médiích nerezonoval.
Wolfgang Bittner
Wolfgang Bittner, člen Mezinárodního PEN klubu, vystudovaný právník a několikrát vyznamenaný spisovatel přišel s knihou Dobytí Evropy Amerikou (Jaro, Praha 2014, ISBN – 978-80-904423-4-4, 115 s.). Věnuje se v ní zejména selhání německých mainstreamových médií, což dodává na konkrétních případech. Fakta má podložena relevantními odkazy, takže skutečně nemůže být viněn ze šíření propagandy. Poukazuje na to, co média překrucují – za mnohem nebezpečnější ale pokládá to, co zamlčují:
Dokonce ani o zavraždění osmačtyřiceti proruských demonstrantů v Oděse, kde prozápadní nacionalisté zapálili Dům odborových svazů, se nezmínil ani jeden úvodník. Noviny informovaly o „protiteroristické operaci“ a „silných bojích s promoskevskými separatisty“ na Východní Ukrajině, ačkoliv v tomto okamžiku již každý věděl, že tam zuří občanská válka. (Bittner, s. 27).
Bittner se věnuje též otázce anexe Krymu. Tu neoddělitelně spojuje s předchozími událostmi a chápe ji pro zdejší občany jako prospěšnou. Západ totiž netrápí, kolik lidí na východě Ukrajiny zahynulo – a že se tento scénář mohl psát i na Krymu. Pochopitelně krví. Jistě, můžeme diskutovat o tom, zda bylo nutné Krym anektovat, a zda nemohl získat pouze nějaký samostatný statut.
Pokládat však anexi Krymu za nejhorší porušení mezinárodního práva v poslední době – zvláště ve světle studie zveřejněné Lékaři proti jaderné válce a pojednávající o zodpovědnosti americké armády za úmrtí 1,3 milionu až dvou milionů lidí v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu, a to jen v průběhu deseti let – je projevem nejhlubšího pokrytectví.
Datum 2.5.2014 by mělo být jasným mementem
Ještě 12.6.2015 (dokonce na ČT 24) jsme se mohli dozvědět, že Američtí instruktoři se nesmí podílet na výcviku ukrajinských dobrovolníků z oddílu Azov. Rozhodli o tom členové Sněmovny reprezentantů, kteří se obávali rasistického a neonacistického smýšlení příslušníků praporu inklinujících ke straně Pravý sektor. Oznámila to rozhlasová stanice Hlas Ameriky. Dobrovolnické jednotky kritizoval i tehdejší ukrajinský prezident Petro Porošenko.
Batalion Azov bojuje pod žlutou vlajkou s vlčím hákem. U jeho zrodu stáli ukrajinští neonacisté.
Klasickým rysem totalitního režimu (například fašistického) je zákaz opozičních stran a médií.
Ukrajinský prezident, Volodymyr Zelenskyj, svým dekretem z února 2021 zakázal na pět let vysílání opozičních televizních stanic – mimo jiné 112, NewsOne či ZiK.
V květnu 2022 potom Zelenskyj podepsal zákon o zákazu opozičních stran: Opoziční platforma-Za život, Strana Šarija, Naši, Opoziční blok, Levá opozice, Svaz levicových sil, Stát, Pokroková socialistická strana Ukrajiny, Socialistická strana Ukrajiny, Socialisté a Blok Volodymyra Salda. Nepohodlná média i nepohodlné opoziční strany byla obviněny z „kolaborace s Ruskem“.
Toto bychom měli mít na paměti zvláště v souvislosti s velmi nebezpečným vyjádřením bakaláře Lipavského, který v Otázkách Václava Moravce v České televizi v březnu 2024 na adresu svého hlavního opozičního rivala, Andreje Babiše pronesl:
Mně přijde, že už začíná být bezpečnostním ohrožením této země, způsob, kterým podkopává obranyschopnost a mezinárodně politické postavení naší země.
Putin je těžce nemocný či po smrti
29.5.2022:
iDNES,cz:
„Putin je možná už týdny mrtvý, může mít dvojníka, spekulují agenti MI6.“
10.6.2022:
Reflex, Dominik Ladsman:
„Podle dostupných zdrojů expertní tým WHO a několik vybraných světových zdravotnických odborníků došli k jasnému závěru, že ruský prezident Vladimir Putin trpí rakovinou, HIV, pravými neštovicemi, záškrtem, diabetem, plynatostí a hnisavým výtokem z pochvy. To jsou nemoci, které máme stoprocentně potvrzené. Další neduhy jako žlutá zimnice, nekróza, narkolepsie a cirhóza jater jsou velmi reálné, ale nejsou stoprocentní“, potvrdil Putinův zdravotní stav britský lékař John Bowden, který je vedoucí zdravotní komise WHO. Ta má na starost právě diagnózu Vladimira Putina.
13.2.2023:
TN CZ, Zdeněk Drgáč:
„Vladimir Putin trpí rakovinou štítné žlázy, zákeřná nemoc mu napadla i uši a nosohltan. Mají to potvrzovat dokumenty, které získali ruští opoziční novináři. Z těch vyplývá, že Putina v Kremlu za přísného utajení navštěvuje onkolog a lékaři ho doprovázejí i na zahraničních cestách.“
Vladimir Vladimirovič Putin jistě může trpět různými neduhy. Přečteme-li si ale výše zmíněné „diagnózy“ jeho zdravotního stavu – i kdy byly stanoveny, musil by dotyčný být již desetkrát pohřben.
Putin bude svržen
24.3.2022:
Forum 24:
„Konec Putina? V Rusku hrozí převrat ze strany tajných služeb, tvrdí expert“
(Vladimir Osečkin).
27.3.2022:
Lidovky.cz, Libor Dvořák:
„Putinova epocha končí. Je jen otázkou, kdy a za jakých okolností se tak stane.“
24.10.2022:
Český rozhlas, Jan Fingerland:
„Rusko se blíží k převratu. Je to stará tradice.“
Uplynuly dva roky války – a je to Evropa, která se potácí v politické nestabilitě a mohutných sociálních bouřích. Jako příklad můžeme zmínit masivní demonstrace zemědělců.
Rusko je úplně izolováno
24.2.2023:
Forum 24, Pavel Šmejkal:
„Ruská agrese vůči Ukrajině trvá již celý rok. Rusko je izolováno, svět pomáhá napadené zemi.“
Podobné výkřiky absolutně neodpovídají realitě. Během konfliktu na Ukrajině došlo k výraznému rozmachu skupiny států BRICS, kde mimo jiné najdeme Rusko, Čínu a Indii – a kam se začleňují další státy (například strategicky významný Írán či Spojené arabské emiráty). Rusko získává čím dál větší podporu v bývalých evropských koloniích v Africe – ale i na americkém kontinentu u celé řady latinskoamerických zemích, které již netouží trpět pod neokoloniální nadvládou Spojených států amerických.
Pravda je tedy taková, že do izolace se během konfliktu na Ukrajině sama vmanévrovala spíše Evropská unie.
V listopadu 2022 schválili europoslanci rezoluci, že Rusko je údajně státem, který podporuje terorismus.
„Je to důležitá politická deklarace, kterou vyjadřujeme, že stojíme na straně Ukrajiny“, uvedla česká europoslankyně Markéta Gregorová. V současnosti jsme svědky masivního vraždění civilistů v Gaze, jež několikanásobně předčí události na Ukrajině, přesto paní Gregorová nežádá, aby vyjádřila podporu palestinským civilistům.
Francouzský prezident, Emmanuel Macron, 14.3.2024 prohlásil, že: „Vítězství Ruska na Ukrajině by snížilo důvěryhodnost Evropy na nulu.“ Tahle věta říká vše o motivu, proč mají jít evropští muži umírat do potenciální jaderné války s Ruskem: Aby Evropa byla důvěryhodnou. Ale ani to není správně formulováno – Macron měl totiž na mysli důvěryhodnost jen současných evropských představitelů včetně sebe samého – a ta je u mnohých z nás na nule (či v záporných hodnotách) již dávno.
Dne 25. února 2024 vyšla v New York Times poměrně obsáhlá stať Adama Entouse a Michaela Schwirtze, která mimo jiné konstatuje:
Spojené státy již více než deset let pěstují tajné zpravodajské partnerství s Ukrajinou, které je nyní pro obě země zásadní v boji proti Rusku…
Partnerství C.I.A. na Ukrajině lze vysledovat ke dvěma telefonátům v noci z 24. února 2014, osm let na den před totální ruskou invazí…
Program CIA na modernizaci ukrajinských zpravodajských služeb učinil v současnosti z této země „nejdůležitější zpravodajské partnery Washingtonu proti Kremlu“. Podél ruských hranic byla vybudována síť 12 tajných základen. Jedno z podzemních center je téměř plně financováno a částečně vybaveno z prostředků CIA.
Netřeba dodávat, jak by se k podobným podzemním stavbám, například v podání Hamásu, stavěl Izrael. Ani, co by dělaly USA, kdyby ruské tajné služby budovaly základny na mexicko-amerických hranicích.
Do kontextu dodejme, jak se Západ stavěl k mírovým dohodám z Minsku:
Angela Merkelová v rozhovoru pro týdeník Zeit dne 7. 12. 2022 prozradila:
Minské dohody z roku 2014 byly podepsány proto, aby Ukrajina dostala čas na posílení země. Byly pokusem dát Ukrajině čas. A Ukrajina také tento čas využila k tomu, aby se stala silnější, jak je vidět dnes. Ukrajina z let 2014-2015 není současnou Ukrajinou. Pochybuji, že v té době, tedy kolem roku 2015, by členské státy NATO byly schopny podpořit Kyjev v takové míře jako nyní…
Evropská unie a její představitelé tedy místo upřímných snah o mír připravovali půdu pro krvavý konflikt.
Je nejvyšší čas, abychom se přestali klepat strachy, zda můžeme říkat, co máme podložené fakty – a naopak žádat po mainstreamových médiích, aby přijala zodpovědnost za svá opakovaná selhání – a aby je napravila. Žádná funkční demokratická společnost totiž nemůže stát na narativech – ale potřebuje fakty podepřené rozbory, na jejichž základě mohou lidé ve vysokých řídících funkcích kompetentně rozhodovat.
Pozn. Naší Pravdy:
Jak vypadá scénář barevné revoluce. Vyměnili vám demonstranty a budou vás chtít poštvat proti sobě. Obávám se, že se bude na Majdanu střílet. Smáli se a říkali, že se nemůže nic stát, protože jsou příbuzní i s lidmi na Donbasu. Vyprávěl jsem jim proto o zvenčí vyprovokované občanské válce v Sýrii. Tam, ve městě Dará, na hranicích s Jordánskem, střelba do lidí zahájila utrpení, jež ovlivnilo celý náš svět.
O čem se mlčí: Stanislav Novotný se ptá, kdo ve skutečnosti
organizoval a platil ukrajinský převrat v r. 2014