Máme nové hnutí: Matky se vysílají s dětmi do boje proti StB. Holt ten Babiš.
V roce 1989 se naskýtala příležitost vyhlásit, že naše policie již nebude mít obušky, aby nemohla „bít naše děti“.
Mohly být zrušeny prostředky pro kontrolu davu a také tajné služby, které sledují nálady ve společnosti, kutění piklů a styky s nespřátelenými státy. Pravda, byly zrušeny Lidové milice, které měly chránit podniky, které patřily, jak se tradovalo, našemu lidu. Lze pochybovat, že by byly bývaly zabránily odnárodnění do cizích rukou. Takže to bylo jedno.
Do hry tehdy vstoupilo falešné heslo „Nejsme jako oni.“ (Staro)noví mocní se vypořádali s minulou dobou daleko důslednějí. Dokonce ji označili za protiprávní. Tam, kde to šlo, se zbavili kolegů, kteří byli často zdatnější než oni.
Změnily se soudružské státy, takže dnes bezmezně důvěřujeme jiným zájmům. Nová moc naprosto obezřetně nezahodila heslo o bdělosti a ostražitosti. Do hry vstoupil technický rozvoj, který posunul starou StB do role čučkařů, které zajímalo, kdo s kým šoustá, jak publikum reaguje na Wericha v ABC anebo aby nebyl průser, kdyby jim Havel pláchl z Hrádečku s Landovským za děvkama.
Doba se změnila. Policie má lepší obušky, spreje, umí po americku zaklekávat na krk, má vodní děla, slzný plyn, tasery, dělobuchy, antony pro zadržené a kvéry s ostrými náboji, kdyby nastal nejhorší stupeň ohrožení moci.
Tajné služby dnes vědí o každém kroku občana. Pokud nevypnul chytrý telefon, vědí s přesností na několik metrů kde a s kterým (telefonním) číslem je, co si s kým píše, a je-li moci nebezpečný, může být odposloucháván.
Občan má právo nezákonný odposlech soudně napadnout, jenže se o něm nemůže dozvědět, ledaže to tajná služba na sebe sama prozradí.
Máme nové Bretschneidery, kteří sledují sprosté podezřelé. Máme provokatéry, kteří infiltrují určitou skupinu, aby ji pak mohli slavně odhalit jako teroristickou.
BIS připustila, že jednu takovou, která byla zproštěna podezření z přípravy teroristického činu, dále sledovala, protože ti darebáci si šuškali cosi o tom, jak to vypadá ve vazbě.
Opatrnost je matka porcelánu a blaha mocných. Proto se stala nebezpečnou svoboda slova garantovaná Listinou práv a svobod, proto hledáme statečné, aby oznamovali, a hrozíme Střížem. Opět platí bonmot Jiřího Suchého: „Je nebezpečné domnívat se cokoli.“
Uřvaným matkám nikdo neřekl, že může být hůř a další pokolení Střížů může pronásledovat dětí, které zatím mají na krku.