… aneb 15-16 ti letý všeznalý středoškolák a skvělá středoškolská profesorka ruštiny. Mládí je nádherné a mě skon Milana Kundery a osobní vzpomínka tuším z 1. či 2. třídy Gymnásia Voděradská 900/2, Praha 10 vyvolalo vzpomínku, …
kterou nyní úzkostlivě nechci zařadit do termínu totality, protože dnešní čas, který po 19.11.1989 měl být naprosto jiný, je po nástupu Fialovy administrativy jen horší, protože svoboda zde není. Ale dnes je to neskutečně bolestivější.
Tehdy liberální a demokratickou částí profesorské společnosti, (což bylo autentické původnímu smyslu věci) jsem byl zařazen a ne zcela nedůvodně, coby mladičký oponent tehdejší husákovsko-brežněvovské moci. Bylo mi tuším 15-16 let a byl jsem idealista.
Ale na stejném stupni uvažování byli i středoškolští profesoři. A z pohledu mých tehdejších let velice krásná, ale hlavně velmi chytrá profesorka ruštiny mně navrhla, abych v ruštině napsal esej o knize Milana Kundery Žert – rusky Шутка.
Poctivě přiznám, že vlastně má paní profesorka přeceňovala znalosti mého hlubokého protihusákovského vidění. Do té doby jsem letmo v televizi Milana Kunderu a jeho ženu zaznamenal. A vím, že jeho žena jezdila (co by socialistický intelektuální puberťák nemohl závistivě neocenit) v čemsi západním a tehdy drahém.
Mou stať v ruštině později v ruštině vysoce ohodnotila na příslušné hodině, ale z opatrnosti jsem dostal na vysvědčení, tuším dvojku.
Prof. Milan Kundera (1.4.1929 Brno – 11.7.2023 Paříž)
Později jsem zaznamenal umanutý boj Milana Kundery nepřijet do České republiky a nechutný boj o tom, co všechno způsobil v nějaké trapné pseudoestébácké agendě.
Na rovinu: Pro Francii byl téměř vším, u nás vlastně rozpaky.
Ale pro mě osobně zůstává ona vzpomínka z mého mládí, kdy jsem se formoval.
Asi tak…