V historickém okénku jsme si připomněli osobu Mistra Jana Husa, a mohli bychom si připomenout i jednou neznámou epizodou z jeho života.
Asi tím narážíte na rok 1404, kdy Mistr Jan Hus jako kazatel betlémský doprovází 51 zločinců, osob odsouzených na smrt, někam za městské hradby, kde je dneska velká křižovatka U Bulhara, a vyzývá je, aby ti, kteří se připravují na svoji popravu, na svoji smrt, aby uvažovali o věcech posledních. Bylo to prý 51 lapků, vedených jedním loupeživým rytířem, kteří měli na svědomí loupeže, krádeže, vraždy a byli postaveni mimo zákon a odsouzeni. Mistr Jan Hus je doprovází jako kněz, který jim uděluje poslední pomazání.
Je to zřejmě největší hromadná poprava odsouzených, kteří jsou souzeni za trestné činy, které byly odsuzovány tehdy, stejně jako v dobách pozdějších. Dokonce bych se nebál říct i v dobách současných, jen s tím rozdílem, že jsme upustili od veřejných poprav a nebo poprav neveřejných a trest smrti jsme si jako soudní výrok zakázali. (To ale neznamená, že jsme se pro peníze a majetky přestali zabíjet.)
Řekl bych, že když mluvíme v „historické okénku“, tak můžeme říct, že určité memento pro zločince, pro ty, kteří se dopouštějí trestné činnosti, by to mohlo být mementem i dnes. Sazby za dnes páchané trestné činy už nejsou tak vysoké, tresty nejsou tak drakonické, ale přece jenom bychom si měli někdy vzpomenout, jak se s lidmi „čtvrtého stavu“, neboli čtveráky, v Království českém nakládalo a že ví bůh, kdy v budoucnu k tomu zase dojde. Nebo kdy k němu zase bude možná docházet v zájmu „veřejného blaha“.