Období vánočních svátků lze pojmout jako čas bilancování a přemýšlení, kam jsme došli, a kam bychom chtěli směřovat nadále.
Hodnotíme-li stav naší společnosti střízlivým pohledem bez fanatického dogmatismu, že „nyní se máme nejlépe v historii a jedině Fialova vláda je ta pravá demokratická“, nemůžeme dospět k jinému závěru, než že je tento stav velmi závažný, a cesta k jeho zlepšení nebude vůbec jednoduchá.
Ekonomická a sociální situace značné části naší populace se zhoršuje – a nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl měnit. Naopak. Průmyslové podniky dojíždějí na politiku Fialova kabinetu – a kvůli bezkonkurenčně drahým energiím se stávají nekonkurenceschopnými. Některé již krachují, jiné se ke krachu brzy dopracují.
Fialova vláda navíc škrtá dotace pro průmysl i zemědělství.
Podle Petra Fialy začne v příštím roce česká ekonomika růst, a díky nižší inflaci porostou reálné mzdy a současně se budou snižovat ceny potravin: „Teď se dostáváme zpátky k dobrým číslům, to je dobrá zpráva pro celou zemi. Měla by z toho mít radost i opozice, která to dobře myslí s naší zemí.“ Tento optimistický výkřik ale není ničím podepřen. K žádným dobrým číslům se totiž v reálu nedostáváme. Naopak – vývoj konfliktu na Ukrajině je prohrou dosavadní evropské politiky sankcí, které více než na Rusko dopadají na Unii samotnou.
Petr Fiala nepřizná, že zadlužování naší země pokračuje, neboť pokračují i dodávky zbraní na Ukrajinu, a to v době, kdy i Spojené státy americké od vojenské podpory Ukrajiny upouštějí, neboť jim dochází, že ukrajinská armáda de facto prohrála – a Rusko skutečně neporazí – a dokonce ho už ani více neoslabí.
Peníze vydané na stále větší počet zbytečně mrtvých pak budou chybět na české zdravotnictví, školství či na sociální systém, na důchody. S krachem dalších a dalších podniků poroste zatím nízká nezaměstnanost – a zhorší se koupěschopnost. Takovýto obraz dvakrát nezapadá do Fialova růžového malování naší budoucnosti.
Ceny energií, ale i vody a dalších komodit, nadále porostou. Životní úroveň většiny našeho obyvatelstva se nadále bude snižovat. Dokud si Fialův kabinet povede svou, že na podporu války na Ukrajině být musí, i kdyby ji financovala už jen Česká republika, lépe tu našim lidem rozhodně nebude.
Zoufalá ekonomická situace ale není jediným výsledkem působení Fialovy vlády. K výraznému zhoršení za ní došlo rovněž v oblasti svody projevu, anebo, jak někteří zdůrazňují, svobody slova po projevu. Symbolem represí je potom člověk mimořádně pochybných osobnostních kvalit, který používal šifrování typické pro Redlův gang, přitom je však ministrem vnitra. Ano, řeč je o Vítu Rakušanovi. S ním je spojen nástup novodobé cenzury a novodobého udávání. Za něho došlo po letech k opětné kriminalizaci „nesprávných názorů“, které, pokud se liší od mainstreamového pohledu, jsou označovány za „dezinformace“ a jejich nositelé za „dezoláty“, přesně po vzoru normalizačních „ztroskotanců“. Vůbec zde nehraje roli, zda tyto „dezinformace“ jsou skutečně nepravdivé.
Lidé, kteří se odchylují od přikázaného názoru, jsou postihováni. Miroslav Ševčík byl pro své postoje odvolán z funkce děkana, Petr Drulák byl protiprávně propuštěn z Ústavu mezinárodních vztahů. Navíc mu byla zrušena přednáška na gymnáziu v Českých Budějovicích.
Vznikl zde KRIT – Krizový informační tým, který je z podstaty věci symbolem politiky totalitní, nikoli demokratické. Tento útvar mimo jiné vybízí k „anonymizovanému monitoringu nálad ve státní a veřejné správě“.
V naší společnosti se rozmáhá vláda strachu. Vláda demonstruje svou sílu – a nutí občany k bezmezné poslušnosti. Neposlušné následně trestá. Na příkladech M. Ševčíka či P. Druláka se snaží ostatní občany odradit od jakéhokoli odporu. Výše jmenovaní se však brání soudně – a stále mají šanci uspět. V tom případě naopak ostatním ukážou cestu: Bránit se má smysl.
Celé řadě webů hrozí zánik jen proto, že budou označeny za „dezinformační“ – a buď budou úplně vypojeny, nebo budou natolik blokovány, že jejich informační dopad bude minimální.
Velmi tristním rysem je, že se z naší společnosti vytrácí diskuse. Místo argumentů létají vzduchem v lepším případě urážky a vulgarity, v horším paragrafy.
Charakteristikou této doby je žalostná úroveň vzdělávacího systému na straně jedné – a médií na té druhé. Vzdělávací systém čím dál více rezignuje na rozvoj znalostí, a místo toho upřednostňuje důraz na „ideologicky správnou“ výchovu.
Selhání médií je potom katastrofální, ať se již jedná o propagandisticky zkreslené zpravodajství z války na Ukrajině – nebo jde o snahu hájit Fialovu vládu a nezveřejňovat některé kauzy – a hlavně se v nich příliš nerýpat. Do očí bijícím případem je právě kauza Dozimetr – a role ministra Rakušana v ní.
Aby toho nebylo málo – kromě ekonomického propadu a omezení svobody slova čelíme rovněž děsivému apelu, že máme být připraveni na válku s Ruskem.
Taková představa je jednak absurdní – na jadernou válku se připravit nelze – ale především zrůdná. Podívejme se na Ukrajinu, která v podstatě ztratila generaci mladých mužů – a pro co vlastně? Že představitelé USA chtěli oslabit Rusko?
Takzvaní „dezoláti“ jsou často viněni z protiukrajinských postojů. Na tomto místě tedy zdůrazněme, že není horšího protiukrajinského postoje, než po Ukrajincích žádat, aby nadále obětovali své životy v prohrané válce. Stačilo přitom, aby byly dodržovány Minské dohody, které však byly Západem bojkotovány.
Pokud prohrává ukrajinská armáda, jak by asi v konfrontaci s tou ruskou dopadla česká? Hodláme spáchat národní sebevraždu?
Uvědomme si, že konflikt na Ukrajině není jedinou válkou dnešních dní. Představme si, jak jsou na tom uprchlíci v Gaze, ženy, děti, starci, kteří přišli o své domovy, nemají co jíst, trpí nemocemi – a ještě nejsou nikde v bezpečí. Nemluvě o konfliktech v dalších oblastech světa, které náš mainstream vůbec nezajímají.
Je šílené, když si člověk uvědomí, že o jeho životě rozhodují jedinci jako Jana Černochová, která by po dopadu ukrajinské rakety do Polska hned bez vyšetřování nejraději na Rusko zaútočila, Petr Fiala, který šíří dezinformaci, že jsme s Ruskem dávno ve válce a Petr Pavel, který se snad během svého vzdělávání na protizápadního rozvědčíka nic nenaučil, když tvrdí: „Prezident Putin setrvává ve svém vidění světa, že dění určují ti mocní a mezi ty se samozřejmě Rusko počítá, a ti ostatní se přizpůsobují, což by nás mělo varovat…“
Český politolog prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D.
Petrovi Pavlovi by měl, nejlépe profesor Drulák, poskytnout školení z politologie a mezinárodních vztahů. Objasnil by mu, že do této doby jsme byli součástí světa, v němž dění určovaly ekonomické a politické špičky USA s tím, že kdo se nepřizpůsobil jejich kursu (zvolením si takových ohebných politiků, jakými jen sám Pavel), zažil takzvanou „barevnou revoluci“ či byl jimi přímo vojensky napaden.
Přeji nám tedy, abychom ze současné problematické situace našli cestu. Abychom opět směřovali k ekonomické a sociální prosperitě, společenské soudržnosti, populaci založené na vzdělání a diskusi a nikoli na ideologických dogmatech a cenzuře. Abychom ctili mír jako hlavní hodnotu – a jednou provždy skoncovali s pokusy o zavlečení České republiky do jakéhokoli vojenského konfliktu. Abychom se zbavili reliktů časů studenoválečných, mezi něž Petr Pavel patří. Abychom se zbavili vlády, která nás soustavně ožebračuje, zbavuje nás našich svobod – a ohrožuje naši bezpečnost.
Držme se – a nedejme se. Pak i ten následující rok pro nás nemusí být nejhorší. Nesmíme ale rezignovat na své vize – a musíme si uvědomit, že jedině semknuti v jedno těleso máme určitou šanci domoci se svých práv a lepšího směřování, než které zažíváme nyní.
Na vánoční strunu…
K Štědrému dni se advent provléká.
Přemýšlím, co bych popřál v tomto čase:
Ať jeden v druhém vidí člověka,
ať hledá hloub, než v prvé chvíli zdá se.
Ať jeden v druhém sebe objeví,
a ať nás těší sednout k témuž stolu.
Po tuhých mrazech dobu oblevy
zažijeme, když vytrváme spolu.
Ať naše kroky k sobě samým vedou,
zamysleme se trochu nad koledou,
co nám ta píseň vlastně napoví.
Bez míru Múza o Vánocích nezní,
bez míru lidé jsou jen války vězni.
Ten druhý žít chce – přesně jako vy…