Ivan Bartoš poté, co v Brně obhájil post předsedy České pirátské strany, v rozhovoru pro Novinky.cz (13.1.2024), jmenovitě pro Jana Menšíka, vyjevil, co má být jeho hlavní vizí pro setrvání v politice:
Šel jsem do toho s nějakým cílem a stále se vracím k tomu, že chci mít na stáří knihkupectví ve svobodné zemi. Dokud tedy budu moci a členové budou chtít, tak se za tu ideu servu na jakékoliv pozici, byť si myslím, že v polovině volebního období, kdy jsme úspěšnou vládní stranou, máme preference k dvanácti procentům, vysokou míru důvěryhodnosti, naše cesta byla správná.
Je otázkou, zda tento výrok pronesl čistě jako frázi, či posílen nějakou psychotropní látkou, v každém případě je však výsledek tentýž: Mnoho občanů má oprávněný pocit, že se jim Ivan Bartoš vysmívá. Jestli se totiž něco kromě ekonomické a sociální situace většiny českých občanů za dosavadního působení Fialova kabinetu prudce zhoršilo, je to oblast svobody slova. Miroslav Ševčík byl odvolán z pozice děkana jen proto, že si dovolil opakovaně Fialovu vládu kritizovat – a dokonce se šel podívat na jednu z protivládních demonstrací. Když totiž chcete zastávat v České republice vyšší post, smíte demonstrovat výhradně proti Andreji Babišovi.
Petr Drulák byl pro své názory vyhozen z Ústavu mezinárodních vztahů – a jak zatím rozhodl soud, byla tato výpověď protiprávní, což jde za pirátským ministrem zahraničí, bakalářem Janem Lipavským, který se prezentuje jako nejubožejší ministr zahraničí v našich dějinách.
Docela by mě zajímalo, zda ministr Bartoš by ve svém „svobodomyslném“ nakladatelství měl k dostání například knihu Lidská práva: Zprava i zleva (Dauphin, 2023), jejímž jedním spoluautorem (kromě například Zdeňka Koudelky, Ivo Budila, Ilony Švihlíkové, Anny Hoganové, Oskara Krejčího či Michala Semína) je i zmíněný Drulák. Nebo zda by na Bartošově pomyslném pultu ležely knihy od Miroslava Ševčíka či rybáře Jakuba Vágnera, který si dovolil dnešní dobu vidět v poněkud méně radostných odstínech, než nám ji dnes a denně maluje Fialova vláda. Obávám se, že nikoli.
Česká pirátská strana přitom měla podle svého programu hájit právě svobodomyslnost proti cenzuře – a ne se stát jedním z pěti cenzurních ramen.
Ukazuje se jen, jak moc jsou premiér Fiala a jeho ministři odtržení od reality. Ministr Jurečka nepokládá za závadné slavit v době, kdy většina lidí pociťuje žal, zármutek a frustraci, ministr Rakušan se vysmívá všem právo hájícím lidem, a to i se svým speciálně upraveným mobilním telefonem pro komunikaci s lotry kolem Michala Redla – a do třetice ministryně Černochová volá po válce s Ruskem, aniž si po dopadu ukrajinské rakety do Polska hodlá ověřovat fakta.
Takovouto vládu můžeme toliko nenávidět, neboť nám bere svobodu, životní úroveň – a devalvuje všechny mírové aktivity. Mír a sociální smír jsou pro ni sprosté pojmy. Takovouto vládou můžeme jen pohrdat, neboť v ní nenajdeme jediného odborníka, ale v lepším případě neumětely – a v horším všehoschopné hochštaplery (Marek Výborný na resortu zemědělství přiznal, že resortu nerozumí, Jozef Síkela žene naše průmyslové podniky svou diletantskou energetickou politikou do zhouby, za působení Vlastimila Válka na resortu zdravotnictví nejsou k dispozici základní léky, a za šíbra s opavským obchodním centrem Slezanka, Zbyňka Stanjury, dosáhl státní dluh rekordní výše za rekordní dobu).
Proti takovéto vládě je oprávněné bojovat, neboť její působení je v rozporu s rozvojem naší společnosti a našeho státu.
Ivan Bartoš by udělal nejlépe, kdyby si pořídil knihkupectví, o němž pohovořil, doplnil si své literární znalosti, a raději se nikde nepral. Pere se totiž úplně stejně jako Piráti s organizovaným zločinem, když kauza Dozimetr sladce spí – a ministr Rakušan je navzdory kauze Mlejnek a kaze Redl nadále ministrem vnitra – či jako Petr Fiala s obchodními řetězci s Nutellou v ruce.
Následně se všichni tito jmenovaní nestačí divit, kolik lidí kabinetu pomyslných vycpanin nevěří ani pozdrav.
Pirátova vize
Byl jednou pirát s hodně divnou vizí:
Až se svou bandou mnohé oholí,
že ti pak půjdou žebrat o holi,
on bude prát se za dobrotu ryzí.
Ta jeho tlupa sdírá bez diskusí,
komu to vadí, roubík okusí.
Svobodu bere pirát do pusy,
a že prý kniha na pultu být musí.
Hrozně rád čte, však jen ty nezávadné.
Kacíře číst ho ani nenapadne.
Má jednu knihu, prozradil i kterou.
Je to prý Bible, nade vše mu svatá,
upravena je ovšem pro piráta,
takže v ní schází celé Desatero…