V zámeckém pivovaru v Litomyšli bylo přesně před dvěma sty lety veselo. Tamnímu sládkovi Františku Smetanovi se narodil syn Bedřich, který se později stal skladatelem světového formátu. Autor oper Libuše, Hubička, Prodaná nevěsta nebo symfonických básní Má vlast zemřel v šedesáti letech.
Svá poslední díla přitom složil jako hluchý. Za ztrátu sluchu mohlo i jeho zranění z dětství.
Před 200 lety se narodil Bedřich Smetana, hudební skladatel světového formátu
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel období romantismu.
Pocházel z poměrně zámožné, do určité míry poněmčené sládkovské rodiny. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici. Po studiu u Josefa Proksche působil od roku 1847 v Praze jako koncertní klavírista a hudební pedagog. V letech 1856-1861 pobýval jako dirigent a učitel hudby ve švédském Göteborgu.
Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a kulturního života, a to i jako hudební kritik, jako první kapelník Prozatímního divadla v letech 1866-1874, avšak zejména jako operní skladatel. V padesáti letech věku zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl.
Skladatel a klavírista Franz Liszt
Po svém rozhodném příklonu k češství usiloval Smetana celým svým dílem v duchu pozdního českého národního obrození o vytvoření svébytného českého hudebního stylu na základě domácích i soudobých světových podnětů. Hlavním hudebním vzorem mu byl skladatel a klavírista Franz Liszt. Svými osmi dokončenými operami různých žánrů položil základ českého repertoáru; největší popularity, a to i v Německu a jinde ve světě, dosáhla komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta, která je považována za prototyp české národní opery. Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“. Vedle toho napsal Smetana také četné klavírní skladby a vokální díla pro pěvecké sbory.
Ačkoli jeho působení i tvorba vyvolávaly bouřlivé polemiky, stal se Bedřich Smetana ještě za svého života předním reprezentantem české hudby a národní kultury vůbec. Je tradičně označován za zakladatele moderní české národní hudby a výrazně ovlivnil následující generace českých skladatelů. Jeho dílo i osobnost jsou v českém prostředí předmětem soustavné pozornosti odborníků i interpretů, těší se značné oblibě u posluchačů a pronikly i do všeobecného povědomí. Ve světovém měřítku se však zájem o Smetanu zcela nerovná proslulosti Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka.
Bedřich Smetana: životopis
Geniální hudební skladatel Bedřich Smetana
Člen ND v letech 1883-1884. Již od svých čtyř let se na přání otce věnoval hudbě – učil se hrát na housle a později na klavír. Po maturitě na gymnáziu v Plzni odešel do Prahy, kde studoval soukromě kompozici u Josefa Proksche a zároveň se živil jako učitel hudby.
V roce 1848 si založil vlastní hudební školu a téhož roku se také oženil s Kateřinou Kolářovou, s níž měl čtyři dcery (tři z nich ve velmi mladém věku zemřely). V letech 1856-1861 působil již jako velmi respektovaný skladatel, učitel hudby, klavírista a sbormistr ve švédském Göteborgu, kde uspořádal několik desítek úspěšných koncertů. Během svých návratů do Čech v letech 1857 a 1859 navštívil ve Výmaru Franze Liszta, kterého považoval za svůj vzor, a který se v té době zasloužil o integraci Smetanovy tvorby do středoevropského kontextu. Smetanu ovlivnil při kompozici zejména symfonických básní – ve Švédsku následně vznikl Richard III., Valdštýnův tábor, Macbeth a čarodějnice nebo Hakon Jarl. V roce 1859 Smetanova žena Kateřina zemřela. O rok později se oženil podruhé s Barborou „Betty“ Ferdinandovou (následně spolu měli dvě dcery) a ještě se na rok vrátil do Švédska. Po návratu do Čech se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s dlouhodobými finančními problémy.
Úspěch mu zajistilo až v roce 1866 uvedení jeho opery Braniboři v Čechách (premiéra se uskutečnila v Prozatímním divadle), za niž předtím také získal cenu za nejlepší českou operu v soutěži, kterou vyhlásil hrabě Harrach. Největšího uznání se mu ale dostalo za operu Prodaná nevěsta (libreto Karel Sabina), která měla premiéru v roce 1866 rovněž v Prozatímním divadle. Díky jejímu úspěchu se v roce 1866 stal kapelníkem orchestru tohoto divadla. V tomto pro tehdejší českou kulturu zásadním kulturním stánku, představujícím přímého předchůdce Národního divadla, byl záhy nepostradatelným – výrazně se jako dirigent podílel na zvyšování úrovně představení českého i světového operního repertoáru a jeho vklad skladatelský (Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor – 2. verze, Dvě vdovy, Hubička) se stal jedním z pilířů tehdejší české hudebně-dramatické tvorby.
Karel Gott, Waldemar Matuška: „Znám jednu dívku“
(duet z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany)
V roce 1868 měla v Novoměstském divadle u příležitosti položení základního kamene Národního divadla premiéru jeho opera Dalibor. Příběh o chrabrém rytíři pocházel z bájných českých dějin, podobně jako příběh jeho další opery – Libuše – který vypráví o slavné české kněžně předpovídající slávu českému národu. Libuše byla určena pro otevření Národního divadla (premiéra v roce 1881, resp. 1883) a dodnes je uváděna především při slavnostních příležitostech. V létě roku 1874 přestal skladatel slyšet na pravé ucho a na podzim ohluchl úplně. V červnu roku 1875 se odstěhoval z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi.
Navzdory těžké nemoci zkomponoval další vpravdě mistrovská díla – opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna (všechny tři na libreto Elišky Krásnohorské), dva smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance a řadu sborových děl. V Jabkenicích také dokončil cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), který dnes představuje jedno z nejvýznamnějších děl českého symfonického repertoáru. Smetanův zdravotní stav se poté tak zhoršil, že musel být na sklonku dubna 1884 převezen do Prahy do ústavu pro duševně choré, kde zemřel.
Karel Gott: Vltava – druhá symfonická báseň
z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany
Jeho skladatelský odkaz na poli operním, symfonickém, sborovém i komorním je dodnes vnímán jako poklad české národní hudby. Je pohřben na Vyšehradě, hrob č. 57.