Naši zem v poslední době navštívili nejvyšší představitelé FBI a CIA. Byla to jen zvýšená činnost nebo účinnost těchto služeb?
Já si myslím, že to sice vzbudilo pozornost, ale trochu omezenou. A že se tím zabývali jenom lidé, kteří se orientují v práci zpravodajských služeb. Ať už jsou to zástupci tajných služeb řízených státem anebo třeba ty resortní. To znamená, ty které např. podléhají řízení institucím národní obrany Spojených států, nebo to jsou zpravodajské služby řízené třeba americkým námořnictvem nebo britským námořnictvem. A protože všechno je dneska tak prolezlé tajnými a supertajnými, a dokonce i „tajnými tajnými“ informacemi, musí se počítat s tím, že to je běžné a že tomu tak má být.
Co nám chtěli říct…
Ale co je zajímavé, a na co odkazují zprávy o šéfovi FBI v Praze a o šéfovi CIA snad tamtéž? Proč tady jsou, proč se to publikuje? Jsou to lidé, kteří jsou na vysokých postech státní moci, prověřeni kde kým, a doufejme, i odpovídající se nejvyšší státní autoritě, a oni si jezdí po světě a navštěvují tiskové konference. Podobně jako před nějakou dobou jejich kolega Richard Moore z britské MI6. Neumíme si představit, že by agent nějaké KGB nebo FSB z Ruska jezdil po konferencích a vyprávěl tam, co se chystá, nebo co by se chystat mělo. Anebo je tu ta druhá možnost, že zprávy těchto vysokých státních hodnostářů jsou vypouštěny záměrně, aby to někoho ovlivňovalo. Třeba i nás, občany sdružené v tolik u nás oblíbené „občanské společnosti“.
A co nám řekli…
Ona je to trochu legrace, kdyby FBI chtěla ovlivňovat občany České republiky a v něčem jiném pomáhat.
Ale stalo se, že šéf FBI přijel do České republiky a nabídl dokonce, že pomohou vyšetřovat incident na Filozofické fakultě a střelbu na staroslavné UK. Šéf CIA Burns nám dokonce vysvětlil, jak to bude s válkou na Ukrajině a co potom. Podobně i Richard Moore, také mluvil o Ukrajině, ale přidal i čínské nebezpečí.
Nemluvil ještě o „nebezpečí žlutém“ jako pruští a velkoněmečtí králové a císaři, ale domyslet jsme si to už mohli. A bylo to zase na tiskové konferenci na půdě nějakého velvyslanectví. To znamená, že nebyli všichni tři zas tak úplně svobodní, že byli pod nějakým dozorem a zahaleni do svých tajemství. A proto nemohli nám to přijít říct třeba na branně-bezpečnostní výbor Parlamentu České republiky. Ale říkali to na mikrofon jenom na půdě zastoupení své země „v zahraničí“.
To znamená, že něco tady dělali ti dva američtí pánové v relativně krátké době po tom prvním a my nevíme ani o čem nesmíme vědět. A když už tedy vystoupili na veřejnosti, řekli nám naopak něco, o čem máme být informováni. A teď si z toho musíme vybrat to, co je pravda, co je lež, a co jen tak něco mezitím. A to opravdu není jednoduché.
Zřejmě se snižováním nebo změnou aktivity na východní frontě, na Ukrajině, a nebo se změnou poměrů v palestinsko-izraelském okolí, se odehrávají věci, o kterých právě máme být informováni. Ale jenom tak, jak si to někdo v institucích, za které jejich reprezentanti v Praze mluvili, přeje.