Podnikatelé Elon Musk a David Sacks se zamyslili nad rolí NATO po pádu železné opony:
Sacks upozornil na následující fakt:
V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl a NATO čelilo existenční krizi: Důvod, proč existovalo, již pominul. Ale než aby se aliance rozpadla, přišla s novým posláním: Expandovat. A v autoreferenční smyčce by expanze NATO vytvořila nepřátelství potřebné k ospravedlnění sebe sama.
Na tento postřeh navázal Elon Musk:
Vždy jsem se divil, proč NATO nadále existuje, i když se už rozpustil její nepřítel a důvod existence – Varšavská smlouva.
Za podobné úvahy by byl kdokoli v České republice místním fanatickým mainstreamem, a ještě fanatičtějšími vládními politiky označen za „dezoláta“ a „pátou ruskou kolonu“. Přitom právě zde je zakopán pes – či zde vězí jádro pudla. Máme-li jakkoli hodnotit smysl NATO, musíme být nejprve schopni analyzovat, jakou povahu tato aliance má – zda je obranná, jak se snaží deklarovat, nebo má charakter útočný – a potom v žádném případě nemůže přispívat k větší bezpečnosti.
Podíváme-li se na přehled misí a operací NATO po roce 1989, týkají se buď zemí bývalé Jugoslávie, Iráku v době neomluvitelného vpádu USA do této země, Afghánistánu, Pákistánu, Libye či Somálska.
Připomeňme si tragické datum 12.4.1999, kdy útok letounu NATO zasáhl vlak s civilisty. Stalo se tak v Grdelické soutěsce – a tato „operace“ nesla název Spojenecká síla. Jednalo se o bezprecedentní útok na civilní cíle. O těchto obětech ale západní mainstream nemluví. Stejně, jako nezmiňuje statisíce mrtvých v důsledku útočné války v Iráku z let 2003-2009. Přidáme-li k těmto údajům americké fiasko v Afghánistánu a desetitisíce mrtvých zdejších civilistů včetně žen a dětí, nenajdeme jediný argument, který by podpořil roli NATO jako obranné organizace.
Lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs názorně předvedl, jak nevypadá hájení obrany své země, když poznamenal:
Milý Elone Musku, důvod, proč NATO vzniklo, existuje a bude existovat, je Rusko a další nepřátelé svobodného světa.
Jinými slovy potvrdil, že Rusko zcela správně vnímá NATO jako hrozbu pro svou existenci. Spojení „svobodný svět“ raději nechám bez komentáře, neboť nemám rád prázdné fráze ani kýče. Každopádně Evropská unie si v zahraniční politice ve vztahu ke Spojeným státům americkým příliš svobodně nepočíná – a místo svých zájmů hájí zájmy vlivových amerických skupin.
V současnosti jsme vskutku svědky jedné z nejhorších genocid – ale nedochází k ní na Ukrajině. K 3.3.2024 bylo evidováno cca 30 000 palestinských obětí, z toho 21 000 žen a dětí. Zhruba 80 % palestinské populace bylo nuceno opustit svůj domov a čtvrtina zdejších lidí hladoví.
Neexistuje hmatatelnější důkaz pro tvrzení, že v současném unipolárním světovém řádu žádné mezinárodní právo neplatí. Jen proto, že je Izrael důležitým spojencem Spojených států amerických, se mainstreamová média snaží neomluvitelné zločiny omlouvat a bagatelizovat.
Palestinští civilisté nemají, kde se schovat – všude jsou terčem vražených útoků. Pokud se ptáme, kde se v Palestincích bere nebetyčná nenávist, stačí zabrousit do historie a podívat se na snímky z masakru v uprchlických táborech v Sabře a Šatíle v září 1982. Asi není třeba dodávat, že dnešní palestinské děti, které jsou svědky barbarského otřesného vraždění svých prarodičů, rodičů a sourozenců, si tato traumata v sobě ponesou celý život. Z nenávisti roste a sílí zase pouze nenávist.
Vraždění v Gaze navíc Západu nastavilo zrcadlo, v němž vidíme neuvěřitelně pokřivený obraz dvojích metrů. Ti, kdo si hrají na humanisty, tolerují nejhorší jatka současnosti.
Zatímco z médií, škol a od politických představitelů slyšíme, jak musíme za každou cenu porazit Rusko, i kdybychom všichni padli, měli bychom toto úsilí směřovat na poněkud jiný cíl: Konečně prosadit univerzálně platná pravidla v mezinárodním právu. A něčeho podobného se bez přechodu na multipolární systém nedočkáme.
Nechtějme rukovat
Občané, tuhne. Do války nás ženou.
Proč máme zemřít? Nejde o náš stát.
Jsme jako první stranou poraženou,
nás bude válka vždycky nejvíc stát.
Rodina, láska, to všechno má mat.
Zbrojaři slaví. Práci mají snadnou.
Nejsou to oni, kdo snad v boji zvadnou:
My jdeme první – jak už tolikrát.
Padneme my, anebo ony padnou:
Nechtějme pro své vlády rukovat.Občané, zle je. Dobu pokaženou
cítíme všichni – nese mnoho ztrát.
Kdo myslí, že to mocní nepřeženou?
Přehnali to již. Pozdě je se bát.
Krev prostých lidí má se prolévat,
boháči mají sklizeň mimořádnou.
Že platí právo? Ti, kdo ho ctí, chřadnou.
Není to lehké rozum uchovat.
Chceme-li šanci vyšší nežli žádnou,
nechtějme pro své vlády rukovat.Budoucnost máme silně zataženou.
Jatka jsou blízko. Patrný je chvat.
Evropu máme virem nakaženou:
Spojené státy způsobily zkrat.
Irák či Gaza – musíme se ptát:
Zde je snad strašná genocida kladnou?
Příčiny toho – ty nás nenapadnou?
Pro co svůj život ochotni jsme dát?
Slyšíme jasně rétoriku zrádnou:
Nechtějme pro své vlády rukovat.Poslušní nikdy dobře nedopadnou.
Odpor je nutný – proti těm, kdo vládnou.
Snaží se pro nás klece ukovat.
Umírat máme pro sebranku vadnou?
Nechtějme pro své vlády rukovat.
Aby můj apel byl srozumitelný i pro občany jiných evropských zemí, jednu sloku jsem stvořil rovněž v jazyce anglickém:
Let’s not enlist
Citizens, freeze. They are driving us to war.
Have we to die? There is no argument.
We´re the first losers: The death and nothing more.
Let´s value time, that we´re able to spend.
Do we be docile to the bitter end?
Arms dealers do not go into this battle.
Citizens, we´re behaved more worse than cattle.
Men and sons are the matter to be sent?
Media? They can only cheat and tattle:
Let´s not enlist for our government…