Česká republika se za vlády kabinetu Petra Fialy stala zemí, která vedle Spojených států amerických zaujímá nejtvrdší válečná stanoviska.
Kvůli podpoře další válečné eskalace na Ukrajině neváhá obětovat zájmy svých občanů, sociální systém, zdravotnictví, dokonce i průmysl a zemědělství – a v neposlední řadě i tradičně nadstandardní vztahy se Slovenskem.
Petr Fiala, premiér České republiky, se dne 26.2.2024 snažil občany České republiky uchlácholit, že nemají mít strach, že by po dodávkách zbraní směřovali na Ukrajinu i oni:
Česká republika nechystá vysílat žádné vojáky na Ukrajinu a nikdo se ničeho takového nemusí bát… Stejně tak se Česká republika, rozhodně ne moje vláda, nechystá zavést nějakou povinnou vojenskou službu nebo něco podobného…
Tento Fialův slib má asi stejnou cenu, jako když sliboval nižší daně, nebo že nenechá nikoho padnout během energetické krize, kterou ostatně zapříčinila právě jeho vláda, a to totálně katastrofální energetickou politikou.
Emmanuel Macron, prezident Francie, dne 4.3.2024 mírnil svá slova o tom, jak po zbraních přejde Evropská unie k dodávkám „lidského materiálu“:
Neznamená to, že zvažujeme vyslání francouzských jednotek na Ukrajinu v blízké budoucnosti, ale že otevíráme debatu a přemýšlíme o všem, co lze udělat na podporu Ukrajiny, především na jejím území…
Petr Pavel, prezident České republiky, o den později, tedy 5.3.2024, uvítal pana Macrona v Praze – a hned se nechal slyšet, že by si Evropa neměla zakazovat žádné možnosti: „Jsem pro to, abychom hledali nové způsoby, včetně pokračující diskuse o možné přítomnosti na Ukrajině.“ Tím naprosto popřel slova Petra Fialy.
Jinými slovy, skutečně jde do tuhého – a těm, kdo tvrdí, že nikdo nikoho povolávat do války nechce, nejde absolutně věřit.
Armáda České republiky se navíc poslední dobou snaží přilákat co nejvíce osob – a za jakoukoli cenu. Například na středoškoláky cílí prostřednictvím studijního stipendia ve výši čtyř až pěti tisíc korun měsíčně. Student se armádě upíše – prostřednictvím zákonného zástupce – a v případě určitého prospěchu a chování získá od státu peněžní podporu. Tím se zaváže k nástupu do některého z vojenských útvarů. Kdyby hodlal couvnout, bude nucen peníze vrátit.
Nemravnost takového počínání je zjevná. Jde o past na zejména studenty z chudých rodin, které na studium nemají. Je to sprosté kupování si lidí – a něco podobného by v demokratickém zřízení mělo být nepřijatelné. Logika „něco za něco“ je totiž vizitkou spíše organizovaného zločinu.
Erich Maria Remarque
Kdo četl román od Ericha Marii Remarquea, Na západní frontě klid, si jistě vybaví postavu třídního učitele Kantorka, který ideologicky zfanatizuje celou třídu, aby všichni kluci narukovali do války. Zmíněný román nelze vnímat jinak než jako silný protiválečný apel.
Obávám se, že Česká republika je v současnosti „kantorky“ přímo zamořena. Najdeme je na školách, v politice, v médiích. Mírové iniciativy vykreslují v těch nejodpudivějších barvách – a dehonestují každého, kdo není dostatečně uvědomělý, aby se šel nechat rozstřílet za Fialu, Rakušana, bakaláře Lipavského či Černochovou.
Místo toho, abychom řešili, nakolik mainstreamová média propadla v informovanosti o válce na Ukrajině, o níž nám přinášela hrubě zkreslené a zavádějící informace, na jejichž základě by Rusko již dávno muselo být poraženo, stávají se terčem mediálních štvanic vysoce kvalifikovaní lidé, kteří na tuto špatnou práci médií poukazovali, a dovolili si přicházet s analýzami, které mainstreamová dogmata vyvracely. Jako příklad lze uvést Petra Druláka, s nímž by například jistý Jaroslav Bílek nejraději vedl politický proces. Pan Bílek žádá, aby se Petr Drulák nemohl dostat do médií, neboť jeho postřehy narušují těžce budovanou jednotu názoru – a podvracejí důvěru ve vládu „Pětistrany“. Pan Bílek splňuje všechny atributy klasického „normalizátora“.
Osmý březen máme spojený s mezinárodním dnem žen.
Na tomto místě bych všem ženám, matkám na prvním místě, chtěl popřát zejména život ve světě, kde vládne mír, a kde se nemusejí třást strachy, že životy jejich mužů a synů vyhasnou v nesmyslných jatkách, a že se z jejich dcer stanou vdovy, aby zbrojaři měli zase o něco vyšší zisky.
Nevolme válku…
Myslí si, že si kohokoli koupí:
Dá ti pár litrů, branče, ohni záda.
Když je kluk chudý, nebo velmi hloupý,
sedne mu na lep, zláká kamaráda.
Fiala stále více po nás žádá:
Na válku bude, nové boje vzplanou.
Důchody, zdraví, to vše půjde stranou.
Zde je pak dobrá pouze jedna rada:
Kdo nechce padnout pro Petříčka s Janou,
nezvolí strany, z nichž je tato vláda.
Jaderná válka? Lidstvo do ní vstoupí?
Lobotomií nejspíš nyní strádá.
Zbrojaři mají čím dál větší roupy,
lidi jak vás z nich nikdo nepostrádá.
Že měla matka svého syna ráda?
Jak začnou jatka, má tvář uplakanou.
Rodiče těla dětí nedostanou.
Přijde jen dopis, s nímž naděje padá.
Ti z nás, kdo za mír prát se nepřestanou,
nezvolí strany, z nichž je tato vláda.
Kdo není blázen, na to nepřistoupí,
aby šel chcípnout. Kašle na hovada.
Jména všech blbců pokryla by sloupy.
Snad se náš národ z jiných lidí skládá:
Z těch, kdo se vzepřou na prsou hřát hada.
Z těch, kteří chtějí vždy mít na vybranou.
Pozdě je, když se mrtvolami stanou.
Ať nám pan Macron bludy nevykládá.
Každý, kdo nechce zemi rozervanou,
nezvolí strany, z nichž je tato vláda.
Sčítání mrtvých má být věcí danou?
Kantorek žáky nabádá, ať vstanou.
Lhář shání kusy do jednoho stáda.
Občan, jenž vidí, odkud větry vanou:
Nezvolí strany, z nichž je tato vláda…