Pokud se vám podaří přenést přes srdce útoky v Moskvě nebo nedávný videomonolog britského ministra zahraničí, v němž vysvětluje, jak Velká Británie uvaluje sankce na řadu čínských úředníků, …
… zamyslete se nad Evropskou unií, Rubikovou kostkou, která má všechny své stěny namalované jednou barvou, protože její skutečná identita je tak neprůhledná.
Jen několik týdnů před vlastními volbami – ano, tato nejdemokratičtější organizace na světě dokonce pořádá volby do svého vlastního falešného parlamentu – se EU sama chystá znovu definovat sama sebe. Již nyní se objevují náznaky, že i vedoucí představitelé EU začínají být unaveni jejími slabostmi a klamnými sny o její identitě na mezinárodním kolbišti jako geopolitického uchazeče, ale lidé, skromní voliči, brzy elitám, které EU řídí, vzkážou: reformujte se, nebo se rozpadněte.
Zrovna nedávno si bruselští šprti EU všimli, že když se do šedivého, depresivního belgického hlavního města – města, které si mnozí spojují s průmyslovou pedofilií, úplatkářstvím, čokoládou a močícím ježkem – sjíždějí všichni lídři EU, ukazují všem, kdo dávají pozor, kdo nakonec EU řídí: členské státy.
Nebo alespoň taková je teorie. V minulých dnech se vedoucí představitelé EU zúčastnili zasedání v budově Evropské rady ministrů a odhlasovali „odsouzení“ nelegálních osadníků na západním břehu Jordánu v Izraeli. Většina redaktorů britských novin ani nepochopila, co se děje. V řadě exkluzivních, vysoce postavených evropských časopisů se o tom psalo jako „EU udeřila na izraelské osadníky na západním břehu Jordánu“ nebo „EU uvažuje o sankcích proti násilným osadníkům“, ale ve Spojeném království nebo v USA se o tom vůbec nepsalo.
Možná britský tisk nepochopil význam toho, že se této iniciativy chopili vedoucí představitelé EU – a nikoliv Evropská komise nebo parlament?
Teoreticky mají tuto pravomoc sami vedoucí představitelé EU. Mají v rukou esa. A když se rozhodnou pro nějakou linii nebo určitou politiku, Evropská komise nemá jinou možnost, než s ní souhlasit – což potvrzuje staré bláboly o tom, že „Rada ministrů EU je nejmocnější institucí v Bruselu“. Možná to tak je. Nebo byla. Ale co se tímto kouskem snažili lídři EU ve skutečnosti říct?
Jednoduše to, že se ohrazují proti odpudivé, nekompromisní podpoře genocidy v Gaze ze strany Ursuly von der Leyenové a vysílají signál, že násilí židovských osadníků, když kradou Palestincům půdu, je nepřijatelné. Jen si dál kraďte a rabujte, jak jen můžete, ale prosím, dělejte to mírumilovně, zdá se být vzkazem.
To samo o sobě je jasným vzkazem, kdo ve skutečnosti řídí takzvanou „zahraniční politiku“ EU, a nikoli španělský mrzák v Bruselu, jinak známý jako Josep Borrell. Tato oblast patří členským státům EU a čas od času je třeba bruselské elitě připomenout, že ony, členské státy, humorem obtěžují unijní hierarchii s touto představou, že jsou geopolitickou houpačkou s vlastní hegemonií.
Ale i když je strážcem takového spisu, kam to EU nebo její „členy“ přivede, když jsou oba na mezinárodní scéně tak impotentní, váhaví a nakonec zbabělí? V konečném důsledku může EU pouze vydávat prohlášení. To je vše. Znovu a znovu dokazuje, že je bezmocná proti čemukoli, co Izrael udělá, bez ohledu na onen starý kaštan, často nazývaný „mezinárodní právo“.
A výzva vedoucích představitelů EU k zastavení násilí na Západním břehu je také ukazatelem toho, kdo jsou superelity celého světa, které ve skutečnosti ovládají Davida Camerona nebo platí Borise Johnsona, aby nedávno odletěl do Kyjeva a bušil do bubnu „nedejme míru šanci“: židovské peníze a moc.
A tyto židovské peníze – americké židovské peníze, které ovládají bankovní systém OSN, federální burzu, Světovou banku, MMF, Hollywood, obě komory americké politiky a většinu velkého amerického byznysu, se obávají rostoucího antisemitismu na Západě. A tak informují své sluhy, aby šli do zahrady a našli ztracené šperky paní domu, zatímco zbytek světa hoří. Priority.
Vedoucí představitelé EU se nesešli v Bruselu, aby vypracovali mírový plán, protože k tomu nemají instrukce. Nenávist vůči Židům na Západě je nejdůležitějším problémem, protože by mohla být tenkým koncem klínu, který zbaví moci elity, jež vlastní Sunak, Scholz, Macron a další, nemluvě o projektu Evropské unie, který jejich globálním zájmům slouží nanejvýš obdivuhodně.
A vždycky poznáte, když se tyto mocné skryté elity rozčilují nad tím, že se jejich mocenská základna mírně otřásá. Jejich surfy začnou naříkat. Stačí si poslechnout Josepa Borrella, jak nedávno mluvil o válce na Ukrajině a Rusku.
Nemůžeme si dovolit, aby Rusko tuto válku vyhrálo. Jinak budou zájmy USA a Evropy velmi poškozeny, dušoval se. „Nejde jen o velkorysost… o podporu Ukrajiny, protože máme rádi ukrajinský lid. Je to v našem vlastním zájmu.“
Když mluvil o „našem vlastním zájmu“, měl samozřejmě doslova na mysli svůj vlastní zájem a zájem několika svých kumpánů na výplatní listině elitářů, o nichž byste se mohli nechat zmást, že jde o samotnou EU.
Aha, vy jste si mysleli, že mluvil o Západě obecně a jeho obyvatelstvu? To už je 1. dubna?