V úvodu se Valerij Pjakin věnoval událostem na Ukrajině, ve světle zrušené obilní dohody ze strany Ruska. Odstoupení Ruska od smlouvy ohledně prodeje obilí bylo pro Rusko nevyhnutelné.
Dále se V. Pjakin zmínil o postoji tureckého prezidenta k Rusku, tedy, že Rusko je povinno vydržovat Turecko. Přesně v duchu obilní smlouvy, tj. otrocké vztahy, jinak nic. Ostatně, dokud Rusko se nezbavilo tenat obilní smlouvy, tak Turecko dostávalo skoro 
zdarma veškeré dodané obilí Rusy. To vše proto, aby potravinářský průmysl Turecka vzkvétal, zatímco zisky Ruska aby skomíraly. Prostě katastrofa. O to více, že lodě po vyprázdnění obilí při návartu zpět k Ukrajině nejely s prázdnou, ale se zbraněmi a municí pro Ukrajince, aby ruští vojáci se topili v krvi.
Ostatně, správně Pjakin vzpomněl čečenské války z 90. let, kdy Turecko teroristy proti Rusku masivně připravovalo a zásobovalo vším potřebným, stejně jako nyní Polsko a Rumunsko. Včetně Německa. A Rusko v době čečenských válek ještě podporovalo Turky tím, že kupovalo jejich potraviny a dokonce i průmyslové zboží. Navíc, bohatí Rusové dodnes podporují Turecko v tom, že tam masově jezdí na dovolenou, aby tamější cestovní průmysl nedoznal poklesu.
Pozn. Naší Pravdy: otřesné, lehce řečeno, vždyť o kousek severněji, pod Kavkazem, má Rusko ještě z dob carského Ruska celou řadu skvělých letovisek, včetně proslulého Soči, navíc, v mnohem lepších přírodních poměrech než kdekoli jinde:
Jinak řečeno, dosavadní ruská vazalská politika se řídila pravidlem, že je třeba Turecku děkovat za to, že Turci napomáhají jatkám na rusko-ukrajinském bojišti. Turecký prezident nabyl dojmu, že Rusko je povinno sloužit tomu, kdo mu vysloveně škodí nejen hospodářsky, nýbrž i vojensky. Proč? Jelikož ruská elita si to myslí. Ostatní již ve videu: