Kdo jsou dnešní „demokrati“?
Pohrdají diskusí.
Oponentům prostor krátí,
jiný názor přidusí.
Volají zas po cenzuře,
udávání posvětí.
Ten, kdo říká, že je hůře,
z práce brzy poletí.
Jsou to noví dogmatici,
což je třeba nahlas říci.
Totalita vzkvétá.
V jednom šiku chtějí řady,
aby stály bez výhrady
a bez práva veta…
Petr Pavel poté, co již stačil mimo jiné prohlásit, že bychom měli nést odpovědnost za zločiny našich předků během druhé světové války, vybídl ke vzdání se posledních zbytků naší suverenity:
Je zřejmé, že debata o rozšíření EU se pojí s efektivitou, což není v menších a středně velkých členských státech příliš populární téma. Měli bychom být připraveni podívat se v domácí diskusi na návrhy na zlepšení fungování EU, včetně přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech.
Těmi oblastmi měl Pavel na mysli zejména oblast zahraniční politiky a vojenských akcí.
Na tato slova reagoval pohotově Robert Fico:
Řeknu to na plná ústa. Pokud nám vezmou právo veta, celou Evropskou unii budou řídit pouze Německo a Francie. My budeme jen němě přihlížet a realizovat rozhodnutí, s nimiž absolutně nesouhlasíme. Bez práva veta ztrácí členství v Evropské unii význam.
Položme si otázku, kdo z těchto dvou pánů hájí princip demokracie, a kdo naopak horuje za poslušné plnění rozkazů bez debaty.
Jsou velice závažná témata – například, zda se zapojit do války – u nichž by jednomyslnost všech států daného celku, v tomto případě Evropské unie, měla být naprostou samozřejmostí. Stačí jediný stát, který má vážné výhrady – a tento stát nesmí být přehlasován. Demokracie značí diskusi, výměnu argumentů a konfrontaci odlišných stanovisek – ne automatické podrobení se čemukoli, s čím vyrukují ti silnější a mocnější.
Právo veta je poslední záchrannou brzdou. Kdo volá po jeho zrušení, volá po chaosu a frustraci přehlasovaných. Jestliže se Evropská unie promění v instituci, kde jedni rozhodnou o všem – a druzí do toho nebudou mít jak promluvit, povede to zákonitě k jejímu rozpadu. Evropská unie potřebuje konsensus – potřebuje shodu. Bude-li fungovat na principu názorového válcování jedněch druhými (což se již do značné míry děje, například v oblasti fiskálních paktů či Green Dealu či migrační politiky nebo protiruských sankcí), rozválcuje sebe samu.
Petrovi Pavlovi by hlavně někdo měl šetrně sdělit, že Evropská unie má v tuto chvíli tolik vlastních problémů, že o nějakém jejím rozšiřování nemůže být řeč – a hlavně ne o válkou zmítanou a korupcí prolezlou Ukrajinu. Její přijetí by se z pohledu Unie rovnalo dobrovolné sebevraždě, neboť by se na ní finančně zruinovala – a investované miliardy eur by za stávajících podmínek zmizely v pověstné černé díře.
Hajme své právo, aby se o nás nerozhodovalo bez nás. Není to totiž dlouho, kdy jsme si připomínali tragické výročí, kdy o osudu naší republiky rozhodovali jiní – a jejich rozhodnutí bylo pro naši zemi fatální.