V úvodu se Valerij Pjakin věnoval útoku na letiště v Machačkale, v ruském Dagestánu. Ti, kdo se toho pogromu na letišti zúčastnili, byli vesměs, jako vždy v těchto případech, nižší rozumové úrovně.
Pjakin zmínil jistého Fursenka, jenž prohlásil, že v ruském školství netřeba vychovávat tvůrčí národ, protože tohle se požadovalo v dobách SSSR. Je třeba v novém Rusku 
vychovávat kvalifikovaného spotřebitele. V Rusku podle takových, jako je Fursenko, netřeba znalostí z chemie, fyziky, matematiky aj. přírodních věd. Ve světle řečeného se útok na letiště v Machačkale jeví jako úder proti národu v Dagestánu. Asi jako svého času proti sportovkyni Isimbajevové, která se protiruskou propagandou nechala zlomit.
Jako vždy při těchto událostech byla uplatněna davová psychóza. Proč zrovna v Dagestánu? Protože strůjci oné události potřebovali ukázat světu, jak lze pomocí technologie psychologie davu zlomit jakýkoli národ či národnost. A v Dagestánu to mělo pro západní strůjce útoku na letiště o to větší smysl, neboť právě tamější národ byl v krizovém roce 1999 více než uvědomělým v boji proti terorismu. Pjakin srovnal tyto události s červnovým povstáním ozbrojené síly vágnerovců pod velením Prigožina.
A zmínil Pjakin více než závažnou skutečnost: organizátoři všech těchto podvratných akcí zůstávají v Moskvě naprosto netknutými ve svých mocenských kancelářích, jako by se nic nestalo. A Rusko přitom nadále nenávidí. A doufali v zažehnutí občanské války v Rusku. To samé se týká událostí v Machačkale, jako i ne tak dávno v souvislosti s povstáním Prigožinovy armády.
Ostatní již ve videu: